Proč jsem si knihu vybrala?
Knihu jsem si vybrala jakožto oddechovou knihu, opak se však ukázal být pravdou. Nabídla mi spoustu zajímavých myšlenek a pohledů, které mě donutily se nad svým vnímáním a smýšlením opravdu zamyslet.
Obsah
„Neusilujte o úspěch – čím více o něj usilujete a činíte z něj svůj cíl, tím spíš ho minete. Protože úspěch, stejně jako štěstí, se nedá uštvat a dohonit. Musí nám vyplynout… jako nezamyšlený vedlejší efekt osobní oddanosti cestě, která je vyšší než člověk sám.“
Tato nesmírně důležitá myšlenka zazněla hned na samotném začátku knihy a ztotožňuji se s ní. Nikdy bych sama o sobě neřekla, že jsem úspěšná a ani nechci, aby mě jako úspěšnou nazývali. Kdo doopravdy definuje, co je to úspěch? Kde je hranice úspěchu?
Nedávno jsem byla na zákaznické schůzce s Janem Tobiškou, dle mého úspěšným podnikatelem. Ale když jsem se ho zeptala, jak se stal úspěšným, řekl mi, že pro něj nic jako úspěch neexistuje. Je jen neúspěch a standart. Nic mezi tím a nic nad tím. A já si to teď snažím neustále připomínat.
„S bohatstvím a mocí přicházejí také zvyšující se požadavky, a jak se naše úroveň bohatství a blahobytu zvyšuje, kýžený pocit pohody se nám pořad vzdaluje, jako by před námi ustupoval.“
Bohatství a moc nemám, ale určitě se nemám zas tak špatně, jenže neustále zvyšuji své požadavky, a tak mi pořád vlastně nic nestačí. Vše je mi pořád málo. S tím je spjat pocit i neustálého pocitu nepohody, jako by to vlastně bylo něco abstraktního, čeho nelze dosáhnout.
Ale neberu to jako negativní věc, beru to jako příležitost. Na téhle nekonečné cestě se neustále rozvíjet a zkoušet nové věci a neuspokojit se jen tak s něčím. V tom se mé vnímání díky Tiimi hodně změnilo.
Nejdůležitějším aspektem je přebrat iniciativu. Pokud nejsme spokojeni tam, kde se nacházíme, musíme přebrat odpovědnost a něco s tím sami udělat. Tak vznikla třeba i Tiimi – učení se ve školách primárně na základě teorie + iniciativa = Tiimi.
„Pokud trpíte kvůli vnějším věcem, pak to není proto, že vám vadí věci samy, ale z toho důvodu, že vám vadí váš úsudek o nich. A je ve vašich silách ten úsudek změnit.“
Jinými slovy vše je jen v našich silách.
Každý z nás má nějaké cíle, jedním z mých je dostudovat Tiimi, protože v její metodiku věřím. Pokud by však nějaký jiný vliv, např. nadmíra práce apod. tento cíl ohrozila, nastane stav vnitřního nepořádku, tzv. psychické entropie, jehož ohromuje naši výkonnost a dezorganizuje naše já. Jednoduše řečeno vzniká v člověku chaos, který může člověka ochromit natolik, že pak není schopen dosahovat svých cílů.
Opakem psychické entropie je tzv. stav flow – plynutí, při kterém člověk investuje veškerý svůj čas a energii k dosahování cílů, to ho činí sebevědomějším a silnějším. A já se tohoto snažím dosahovat taky a to především díky Tiimi, kde má člověk možnost si sám zvolit své cíle a na těch pracovat.
Závěr
Kniha mě příliš nebavila a nové vnímání světa a sama sebe mi též nedala. Nabídla mi však uvědomění, že jsem na správném místě, kde mám šanci vzkvétat.
