K výběru této knihy nevedl žádný myšlenkový proces ani žádné dlouhé přemýšlení a výběr. Kniha mi od narozenin 14 dní zpět ležela na zemi. Byl jsem zaneprázdněn čtením 5. Disciplíny. Zajímalo mě ale co se v knize nachází. Už po 3 stránkách jsem se nemohl odtrhnout a knihu jsem zhltnul za 2 dny. Kniha mě bavila svým stylem napsání, a také už chápu smysl různých obrázků na každé druhé stráně, protože jestli ve mě něco zůstalo, tak jsou to právě tyto malby. Alespoň jsem si rovnou potvrdil, že vizuální kortex je opravdu zajímavá část našeho mozku.
Kniha je rozdělena na 4 částí. Motivace, akceschopnost, objektivita a výstupy (poslední 2 jsou naopak ale jen si z vás utahuju :)). V každé části je zmíněn vždy nějaký nástroj, který lze použít k nastartování a také udržení daného podnětu. Nástroje jsou zde rozdělené na několik částí aby byly lépe k pochopení, a každý nástroj má doporučené a volitelné kroky.
A. Motivace
Hlavní myšlenku kterou si odnáším z této části je jev zvaný Hédonická adaptace. Je to jev, který se objevuje při dosahování cílů při vnitřní motivaci cíli. Dosahování těchto cílů v nás vyvolává emociJoy, která má jednu nevýhodu - Je dočasná a trvá velmi krátkou dobu. Názorný příklad byl u koupě nové věci. Radost přetrává první dva dny, poté upadá a po týdnu již bereme věc jako samozřejmost. Pro vyvolání pocitu Joy je po této akci potřeba dosáhnout něčeho většího, aby byl emoční výsledek uspokojující. Touto zpětnovazebnou smyčkou může vznikat závislost.
Naopak u vnitřní motivace cestou vzniká emoce a pocit zvaný happines now. V rámci této motivace se zaměřujeme na věci, které bychom v životě chtěli dělat. Díky tomu překonává Hédonickou adaptaci a umožňuje nám zažívat spokojenost s naší přítomností.
Zajímavým poznatkem bylo také objevení a vysvětlení stavu Flow, což je kombinace toho kdy děláme něco co dělat chceme, a zároveň v tom máme dovednosti. Stav Flow vede k dlouhodobějšímu zvyšování kreativity a efektivnějšímu učení, zároveň vyplavuje více dopaminu.
V neposlední řadě bych rád zmínil pojmy Ego 1.0 a Ego 2.0. Ego 1.0 je čistě sobecké zaměření, a naopak Ego 2.0, je stav, při kterém člověk dělá nesobecké činnosti a přitom se mu vytváří emoce meaning, neboli smysluplnost. Ego 2.0 nám pomáhá zažít pocity životního naplnění.
Hlavním nástrojem této kapitoly je osobní vize. K té kniha vede pomocí několika kroků
B. Akceschopnost
Z této části se mi nejvíc vryl do paměti obrázek se slonem, jezdcem a metoda kognitivního myšlení. Slon a jezdec každý představuje část našeho myšlení. Racionální jezdec je menší a slabší, ale zároveň je on ten, který nás vede k akci. Naopak emoční slon je větší, ale zároveň je skrotný a dá se ovládat. Aby jezdec zvládl slona ovládat, musí mít dobité baterky, neboli jeho kognitivní zdroj musí být plný. Pokud je jezdcův kognitivní zdroj plný, je schopný slona ovládat na povel, slon má tvrdou disciplínu a vše jde jak má. Jenže jezdcův kognitivní zdroj se může vybít. Jakmile jezdcovi začne klesat kognitivní zdroj, slon si začne dělat co chce a my začínáme prokrastinovat. V tento moment nastupuje obnova kognitivního zdroje. Tuto obnovu mnoho z nás velmi často úplně vynechává, i přesto že stačí opravdu minimální časová investice pro mnoho násobné zvýšení produktivity. Jsou to činnosti jako 5ti minutová procházka, doplnění cukrů v podobě ovoce nebo džusu, nebo krátké popovídání s kolegy.
Další myšlenkou z této kapitoly je učení návyků, opět zobrazeno na metodě jezdce a slona, nebo spíš jen slona. Vysvětlení této metody mi úplně skvěle doplňuje informace z knihy Atomové návyky. Slon se totiž může zaleknout velkých překážek, což je metafora pro nové návyky které chceme zavést rovnou ve velké míře. Například při začátcích sportu není ideální hned od začátku chodit do fitness centra na 3 hodiny, jelikož si k tomu vybudujeme averzi, a budeme vnímat spíš ta pozitiva, než negativa. Hlavní podstatou je tedy udělat překážky slonovi takové, aby je lehce překročil. Při začátcích cvičení je tedy dobré začínat například na 15 minutovém rychlo tréninku. Pokud dokážeme tento návyk dodržet po určitou dobu bez přestání znamená to, že slon si na překážku zvykl a je na čase ji opět trochu zvednout. V dnešní době neustálého spěchu je na toto potřeba myslet častěji a častěji, protože menší ale konzistentní kroky nás mnohdy dostanou dále než velké kroky rovnou ze začátku.
Nástroj z této kapitoly, který mě příliš neoslovil je buzer-lístek
Dalším nástrojem této části je Todo-today a Todo-all
C. Výstupy
Tato kapitole se zaměřuje na naše vnímání pozitivních a negativních aspektů života a jejich vliv na prokrastinaci. V této kapitole se poukazuje na přirozenou tendenci lidí zaměřovat se na negativní aspekty, což může vést k ignorování pozitivních věcí v našem životě. Podtrhuje, že negativní emoce mohou vést k nespokojenosti a sociální nákaze, což může posílit prokrastinaci.
Zde jsou opět nástroje z této kapitoly
D. Objektivita
V poslední kapitole, zaměřené na objektivitu, odchází od přímé problematiky prokrastinace a zabývá se obecnějšími tématy lidské neobjektivity. V této části je upozorňováno na to, že lidé jsou často neobjektivní ve věcech, kterým nerozumí dostatečně nebo o nich mají málo informací. Autor zdůrazňuje význam vzdělávání, získávání zpětné vazby a sebereflexe jako nástrojů pro boj s vlastní neobjektivitou.
Z knihy plánuji ihned aplikovat metodu doplňování kognitivního zdroje. Už při psaní této eseje ji zkouším a cítím pozitivní výsledek. Zároveň mám v plánu vyzkoušet metody todo-all, kterou bych chtěl propojit se svým kalendářem úkolů. Chci si také zkoušet úkoly a všechno okolo spíše kreslit, abych využil našeho rozvinutého vizuálního kortexu, který má větší tendenci si pamatovat graficky znázorněné věci. Silné uvědomění ve mně vyvolala i část Objektivity, kterou si zrovna já osobně musím velmi často zvyšovat a připomínat si, abych na ní ve všech situacích dbal více než jsem dbal do teď
