V poslední době jsem se zajímal hodně o téma flow. Už ten samotný název mě láká, protože ho slýchám od útlého věku a mám s ním spojené pozitivní emoce. Proto jsem se rozhodl přečíst tuto knihu.
Štěstí není něco, co člověka potká. Nezáleží to na vnějších okolnostech, ale spíš na tom, jak si je sami vyložíme.
Nejlepší okamžiky obvykle bývají ty, kdy se naše tělo nebo mysl vzepne k hranicím svých možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co stojí za to. Optimální prožitek je tedy něco, o co se sami přičiňujeme. Takové okamžiky nemusí nutně být příjemné v okamžiku, kdy se odehrávají.
Flow (plynutí) – stav, v němž jsou lidé tak ponořeni do určité činnosti, že nic jiného se jim nezdá důležité. Tento prožitek je sám o sobě tak radostný, že se ho lidé snaží dosáhnout dokonce i za velkou cenu.
To, jak se v životě cítíme, a radost, kterou máme ze života, nakonec závisí přímo na tom, jak naše mysl filtruje a interpretuje každodenní prožitky.
„Pořád se chystáme žít, ale nikdy nežijeme.“ (odkládání uspokojení našich potřeb do budoucna)
Člověk, který nedokáže odolat jídlu nebo alkoholu nebo jehož mysl je neustále zaměřena na sex, není svobodný a nemůže ovládat svoji psychickou energii.
„Lidé se nebojí věcí, ale toho, jak je vidí.“
Pozornost tvaruje naše já, a to je naopak formováno pozorností.
K radostným prožitkům dochází tehdy, když člověk nejenom splnil nějaké dřívější očekávání, uspokojil nějakou svou potřebu a touhu, ale když také zašel za hranice toho, nač byl naprogramován, a dosáhl něčeho nečekaného, co si předtím možná ani nedovedl představit.
7 hlavních prvků nejpozitivnějších okamžiků, které prožíváme:
1. Pustíme se do úkolu, který máme šanci úspěšně dokončit
2. Musíme být schopni soustředit se na to, co děláme.
3. Soustředění je obvykle možné proto, že daný úkol má jasně stanovené cíle a poskytuje okamžitou zpětnou vazbu
4. Člověk ho vykonává s hlubokým zaujetím, ale přitom necítí žádnou zvláštní námahu à v tomto stavu jsou z mysli vypuzeny starosti a frustrace každodenního života
5. Radostné prožitky umožňují lidem mít pocit kontroly nad tím, co dělají
6. Mizí starosti o vlastní já, ale přesto se paradoxně pocit vlastního já vynořuje silněji, když zážitek flow skončil.
7. Je změněno vnímání času
Pokud flow trvá, tak člověk dokáže zapomenout na všechny nepříjemné stránky svého života. Činnosti, které nám přinášejí radost, vyžadují naprosté soustředění pozornosti na úkol, který právě vykonáváme.
Čas při stavu flow neplyne jako obvykle. Plyne buď mnohem rychleji nebo mnohem pomaleji.
Typické rysy Flow:
- Máte pocit, že vaše dovednosti dostačují k tomu, abyste dokázali zdolat dané úkoly pomocí určitých cílených aktivit, které se řídí určitými pravidly a poskytují jasná měřítka kvality podaného výkonu.
- Soustředění je při tom tak intenzivní, že člověk nemůže věnovat pozornost starostem, problémům a podružným myšlenkám.
- Přestaneme si uvědomovat sami sebe a naruší se i smysl pro čas.
Činnost poskytující takový prožitek je natolik uspokojující, že ji lidé chtějí provádět pro ni samu a příliš se nestarají o to, jaký prospěch z ní budou mít, dokonce i když je obtížná nebo nebezpečná.
Pokud se nudím (A2) a chci zpátky do stavu flow, tak mám jen jednu možnost: zvýšit úroveň cílů, jichž chci dosáhnout. Tím se dostanu zpět do pole zážitků flow (A4).
Pokud cítím úzkost (A3), cesta zpátky do pole zážitků flow vyžaduje, abych zlepšil své dovednosti nebo zredukoval své úkoly a vrátil se tam, kde jsem začal (A1)
Člověk nemůže mít radost, když vykonává dlouho stejnou činnost na stejné úrovni. Začne se nudit a pak ho touha, aby se cítil znovu dobře, postrčí k tomu, aby rozšířil své dovednosti nebo objevil nové příležitosti pro jejich použití.
I ten nejjednodušší fyzický úkol může začít přinášet radost, pokud si ho dokážeme přizpůsobit tak, aby přinášel zážitek flow. Základní kroky v tomto procesu jsou:
a) Stanovit celkový cíl a dále tolik dílčích kroků, kolik je realistické
b) Nalézt způsob, jak měřit pokrok v dosahování vybraných cílů
c) Soustřeďovat se stále na to, co děláme, a snažit se o stále jemnější rozlišování úkolů, z nichž se daná aktivita skládá
d) Vyvinout si dovednosti nutné k využití příležitostí, které máme k dispozici
e) Stále posouvat hranice, pokud nás daná aktivita začne nudit
Pocit nezávisí na tom, co děláme, ale spíš na tom, jak to děláme.
Aby člověku nějaká duševní aktivita přinášela radost, musí splňovat stejné podmínky, jaké platí pro tělesné aktivity.
- Musí od něho vyžadovat určitou dovednost v nějaké symbolické oblasti.
- Musí mít svá pravidla, cíl a způsob, jak získávat zpětnou vazbu
- Člověk při ní musí být schopen soustředit se a využívat příležitostí na úrovni, která odpovídá jeho dovednostem.
Nejjednodušší systém uspořádání je věci pojmenovat. Důležitost slov pro kontrolu prožívání. Slova umožňují abstraktní myšlení a zvyšují schopnost mysli uchovávat podněty, které přijala. Bez systémů uspořádání informací by i ta nejjasnější paměť měla k dispozici jen vědomí ve stavu chaosu.
Čím více se práce svou podstatou bude podobat hře – pestrostí, přiměřenými a proměnlivými podněty, jasnými cíli a okamžitou zpětnou vazbou –, tím větší radost nám bude přinášet bez ohledu na to, jak vysoká je úroveň naší kvalifikace.
„Budoucnost bude náležet nejen vzdělanému člověku, ale i člověku, který je vzdělaný v tom, jak moudře využívat svůj volný čas.“
Aby nám rodina poskytovala zážitky flow, musí mít nějaký cíl své existence. Vnější důvody nestačí, potřebujeme mít pozitivní cíle, které by zaměřily psychickou energii rodičů a dětí na společné úkoly.
Rodina může být pro člověka velkým štěstím, ale také mu může být nesnesitelným břemenem. Která možnost to bude, hodně závisí na tom, kolik psychické energie jednotliví členové rodiny investují do vzájemných vztahů a zvlášť do cílů ostatních členů rodiny.
Kombinace diferenciace a integrace:
- Diferenciace znamená, že každý člen rodiny je povzbuzován, aby rozvíjel své jedinečné vlastnosti, maximalizoval osobní dovednosti a kladl si osobní cíle.
- Integrace zajišťuje, že to, co se přihodí jednomu členu, s ním prožijí i ostatní.
Nezáleží, co děláte. Nejdůležitější je stanovit si cíl, soustředit na něj psychickou energii, sledovat zpětnou vazbu a pouštět se do úkolů přiměřených vašim dovednostem.
Jednání samo je slepé, uvažování zase neplodné. Činnost a uvažování by se měly ideálně doplňovat a vzájemně se podporovat.
