Úvod
Knihu jsem četla již jako malé dítě, ale pro malé dítě mi přijde dosti složitá na pochopení. Už rozumím, proč bývá označována jako pohádka pro dospělé. V průběhu let jsem se k ní vrátila nejméně třikrát, ale nikdy se mi nepodařilo doopravdy číst mezi řádky. Dala jsem ji však ještě jednu šanci.
Obsah
Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Ale neunavuje to jen děti, unavuje to i samotné dospělé, když se snaží něco vysvětlit někomu dalšímu.
Třeba když jsem se takhle jednou snažila vysvětlit náš obor mým rodičům. Nikdy neotevřeli své srdce něčemu novému, tak jako to dělají malé děti, zůstali ve svém pruhu, ve svém stereotypu, kterému tak dobře rozumí. Nakonec jsem to vzdala, stejně jako ten Malý princ, a tak se s nimi vesele dál bavím o politické situaci v ČR, tenise a fotovoltaice. Teprve potom mě berou jako sobě rovnou.
O Malém princi bylo známo jen pár málo věcí a to že, nikdy neupustil ze své otázky a s největší pravděpodobností pocházel z planetky B 612. Tato planetka byla objevena již dvakrát, jenže napoprvé byl muž nezvykle oblečen, a tak mu jeho prezentaci nikdo neuvěřil. Poté, co ji po několika letech odprezentoval znovu v obleku, mu všichni uznali za pravdu.
Zde jde vidět kouzlo vizuálu, existují studie, které dokazují, že při prezentaci je 70 % to, jak působíme a vypadáme, teprve zbylých 30 % to, co doopravdy sdělujeme. Tohle tvrzení funguje jak v uvedeném příkladu, tak v praxi. Vyzkoušeli jsme si to na Training session, kterou jsme věnovali prezentačním dovednostem, ale i v angličtině, kde se prezentačním dovednostem věnujeme taktéž. V obou těchto případech na nás nejdříve zapůsobil celkový vizuál člověka, včetně oblečení a postoje.
V životě dospělých hrají hlavní roli čísla. Ale u nás, u těch, kteří doopravdy život chápeme, čísla hlavní roli nehrají. Tuhle myšlenku nám potvrzuje i samotná vize Tiimiakatemia: We do business to lear, to live fully we earn.
Jednou z hlavních myšlenek našeho týmu Weam je snažit se jít více do hloubky, především na Training session, kde je to nesmírně důležité. A musím uznat, že za těch několik měsíců jde vidět velký progres. Stejně jako Malý princ, který se den o de dne více otevíral svému příteli pilotovi.
Malý princ odešel ze své planetky B 612, aby našel práci a poučení. My know-how a případnou spolupráci hledáme taktéž, jen ne na asteroidech, nýbrž na zákaznických schůzkách.
Značná je taktéž diverzita lidí, které Malý princ střetává na asteroidech. Jedno mají ale společné, každý z nich je zabředlý ve svém kruhu, nesnaží se rozvíjet všechny své schopnosti a dovednosti.
Král
Je absolutistickým mocnářem, vševládnoucí, ale zároveň velice moudrý. Dává pouze ty příkazy, které lze splnit.
Hlavní myšlenka: Je třeba žádat od každého to, co může dát.
Domýšlivec
Každý je pro něj obdivovatel.
Pijan
Je zabředlý v začarovaném kruhu a neví, jak z něj ven.
Hlavní myšlenka: Piji, abych zapomněl. Zapomněl, že se stydím. Stydím za to, že piji.
Byznysmen
Neustále zaměstnaný člověk, vážný člověk, nebaví se hloupostmi. Pořád jen počítá hvězdy, myslí si, že mu všechny patří. Reálně neví, co s nimi, stačí mu jen to, že jsou jeho. Je bohatý, ale k čemu?
Tak to bývá v životě i s penězi, člověk chce neustále více peněz, přitom doopravdy ani neví, co s nimi. Tato myšlenka byla i v knize Konec Prokrastinace, kde autor tvrdil, že peníze mají na naši spokojenost vliv do té doby, dokud uspokojují základní lidské potřeby nás a našich blízkých, pak už na naši spokojenost vliv nemají.
Lampář
Naprosto věrný svému příkazu, i přestože se asteroid začal točit rychleji. On stále rozsvěcoval a zhasínal lampu. Malý princ se mu snažil nabídnout jinou cestu, ale lampář zůstal oddán příkazu.
Jeho věrnost velmi cením, ale co se týče businessu, ale i celkového života, adaptace na změnu je důležitá. Kdyby si nechal poradit od Malého prince a zůstal by stále na slunci, nemusel by rozsvěcovat a zhasínat lampu stále dokola. On se však bál vystoupit ze své komfortní zóny a tak zůstal stát na místě.
Zeměpisec
Pouze informace zapisuje, nebádá po nich. Něco jako kdyby u nás v Tiimi člověk pouze četl, ale nerozvíjel by ostatní části trojnožky jako je training a praxe. Nikdy to takto nebude dostačující a nikdy ze svého potencionálu nevytěží maximum.
Poté Malý princ navštívil Zemi, na které se nachází všichni tyto lidé i s jejich charakteristickými vlastnostmi. Všichni tito dospělí jsou zabředlí ve svém stereotypu.
Padla zde taktéž myšlenka, zda hvězdy září proto, aby každý jednou mohl najít tu svou? Myslím si, že je to opravdu důležité, aby každý našel svou hvězdu, svou vizi, za kterou půjde. Jinak by se člověk na té své cestě mohl ztratit a o to obtížněji se mu bude hledat cesta zase nazpět.
„Osamělí jsme i mezi lidmi“ řekl had Malému princi při jejich prvním setkání a má pravdu, člověk se vždycky bude cítit trochu sám. Ale vidím v tom poněkud hlubší smysl. Člověk vždy sám sebe bude chápat nejlépe, vždy bude odpovědný za své činy a za odvedenou práci. Jsme docela společenské bytosti, a přesto se pocitu osamělosti v našem životě nikdy nezbavíme.
Po rozhovoru s hadem se vydal dál na cestu a potkal tam lišku. Ta mu pověděla: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ A to mě opravdu zasáhlo.
Výhybkář se s Malým princem přeci jen také dal do řeči a jeho nejzajímavějším tvrzením bylo: „Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme.“ A je to tak správně, člověk by se měl chtít neustále rozvíjet a pracovat na sobě. Ale jak je zmíněno v knize Mnich, který prodal své ferrari, občas je důležité umět se zastavit a vnímat daný moment.
Příběh měl nakonec dobrý konec, Malý princ se vrátil na planetku B 612 za svojí květinou, kterou si ochočil. Než odešel pomohl pilotovi, který byl vyřízen žízní, najít studnu s vodou. Naopak pilot zachránil Malého prince před smrtí hadem. Díky týmové spolupráci, oba našli svou cestu zpět.
„Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo…“
Hvězdy vnímám jako to, co nás činí v životě doopravdy šťastnými. Pro někoho jsou to materiální věci, pro jiného emoční věci jako např. štěstí. Někdo svou hvězdu nemá nebo ji nehledá. Pro lidi, kteří mají svou osobní vizi a jdou si za ní je hvězda průvodcem. Pro jiné, kteří svou osobní vizi nehledají budou tyto hvězdy bezvýznamné. Je to jako v knize Kam se poděl můj sýr, akorát tam měl každý svůj sýr namísto hvězdy. Každý má něco po čem touží, a pro každého „to něco“ vyobrazuje úplně něco jiného. Ale pro naší ať už osobní či týmový rozvoj je tato hvězda-vize nepostradatelná.
Závěr
V průběhu čtení jsem se utvrdila ve dvou věcech. Zaprvé, ke knize chci znovu vrátit a zjistit jaké otázky a myšlenky ve mně vyvolá v průběhu života. Zadruhé, každý by měl najít tu svoji hvězdu, aby se na své cestě neztratil.
