Tuto knihu jsem si vybral, protože o ní hodně spolužáků mluvilo. Často se stává, že u nás v týmu je v trendu nějaká kniha, kterou najednou čte část týmu. Dřív to byla například Radikální otevřenost, nyní šlo o Action learning (dále AL). Zároveň jsem si tuto knihu vybral z důvodu jedné z podmínek zápočtu na Týmové dovednosti.
V knize jsem se dozvěděl, jakými přínosy metoda AL disponuje. Celkem je jich pět a to sice:
Co mě nejvíce zaujalo na této knize byly normy AL, jímž bylo to, že oznamovací věty jsou přípustné jen jako reakce na otázky (mění dynamiku skupiny a přirozené nutkání pronášet soudy a tvrzení ustupuje naslouchání a reflektování) a učení se před akcí, během ní a po ní. Píše se zde, že vyvážený počet oznamovacích vět a otázek vede k dialogu, ve kterém je charakteristická rovnováha mezi obhajováním a dotazováním. Dále mě zaujalo reflektivní dotazování (vyžadující širší rozvedení) a rozšířil jsem si vědomost o tom, jak klást správné otázky. V poslední době jsem se o to poměrně zajímal a v knize jsem se dozvěděl, že nejsnazší, nejlepší a nejúčinnější způsob, jak klást správné otázky, bývá stavění na předchozí otázce nebo odpovědi na tuto otázku. Těším se až to budu moci vyzkoušet v praxi.
Zásadní složky AL jsou:
- Významný a naléhavý problém
- Různorodá 4-8členná skupina
- Proces reflektivního dotazování
- Realizovaná akce
- Závazek k učení se
- Přítomnost kouče
Díky této knize jsem zase o něco více pochopil roli našeho kouče. A zapsal si následující poznatky: - Svou energii a pozornost zaměřuje na to, aby pomáhal skupině se učit
- Do práce na problému se nezapojuje
- Když zasáhne kouč, skupina práci na problému přeruší, dokud nevyslechne a nezodpoví na otázky kouče
- Kouč klade převážně otázky
- Úkolem kouče není opravovat nebo kritizovat, ale spíše zvyšovat povědomí skupiny o tom, co se děj
Také mi hodně pomohlo, kdy AL klade důraz na první fázi řešení problému, jímž je přeformulování problému. To znamená, že všichni nejdříve musí problém chápat stejně a společně si ho definovat, i když to může zabrat spousty času. Když si problém správně definujeme, tak náš cíl z části vyplave na povrch sám. Dále bych rád aplikoval to, že na konci každé schůzky je třeba stanovit akční kroky, neboli kdo, co, kde a kdy.
Zajímavý poznatek z jedné studie, který mi utkvěl v hlavě byl: "Dobře spolupracující pracovníci jsou úspěšnější než pracovní skupiny, jejichž členové spolu vzájemně soutěží." Jaké jsou 4 největší výhody kooperativních skupin?
Mám ještě dalších pár poznatků, které upoutaly moji pozornost:
„Věci nevidíme takové, jaké jsou. Vidíme je takové, jací jsme my.“
„naléhavé vytěsňuje důležité“
„učení bez akce neexistuje“
„Organizace mohou prosperovat jedině tehdy, když rychlost učení je vyšší nebo se rovná rychlosti změn.“
Ještě než jsem si AL přečetl, tak jsem se snažil pokládat více otázek, ale vlastně jsem moc nevěděl, co dělám. Vycházel jsem jen z toho, co mi členové týmu řekli. Nyní s větším porozuměním věřím, že aplikace v praxi bude snazší. Stejně tak, jako autor napsal, že kooperativní týmy jsou úspěšnější než rivalitní, tak to jsem si taky mohl na vlastní zkušenost vyzkoušet například v našem týmu při TS, kde si myslím, že všechny 4 body, které jsem výše vypsal jsou jejich součástí.
