Zakázaná učebnice koučování – Magdaléna Vokáčová
ZÚK jsem si vybrala na doporučení koučů z Libereckého inkubátoru. Téma koučování mě zajímá delší dobu, chtěla jsem objevit o čem tento obor je a nahlédnout pod pokličku pro mne zatím neprobádané disciplíny. Po přečtení jsem blíže pochopení chování našich koučů, porozuměla jsem lépe někdy nekonečnému otázkování a také snaze dovést nás k cíli. Učebnice je souborem fiktivních zápisků z koučovacích sezení několika lidí napříč různými sociálními vrstvami a pracovními pozicemi. Čtenáři se nabízí možnost nahlédnout do zápisků člověka, který se koučování účastní poprvé, nebo který koučování nevěří a postupně sledovat vývoj jejich pohledů na daný proces. Součástí obsahu knihy jsou dále také pracovní listy ke každé kapitole, pomocí kterých si čtenář může rovnou vyzkoušet daná cvičení.
Kniha mi byla přínosem v několika koučovacích metodách, které bych do budoucna jistě ráda využila, některé mi však připadají poněkud ,,brutální“. Použití jistých metod totiž vede koučovaného člověka často k vyjádření svých hlubších myšlenek, problémů a jejich souvislostí, což může vést k překvapení jeho samotného.
Příkladem takovéto takřka hypnotické metody je Šotek a klaun, kde osoba napíše sama sobě dopis. Ten obsahuje za co se má ráda a oceňuje a následně vše negativní, co jí napadá v situacích, kdy by se potřebovala podpořit. Při čtení této části knihy jsem se musela na malou chvíli pozastavit, neboť mě představa, že bych si sama musela napsat takového šotka a ukázala tak vnitřní hlasy, bránící mi v úspěchu poněkud znervózněla. Podobná zkušenost by pro mě mohla být psychicky velmi náročná. Použití této metody podle knihy vede k semknutí kolektivu v týmu, neboť vede k vytváření užších a osobnějších pout mezi jednotlivými členy. Návod, jak naložit se šotkem je jednoduchý, z modelíny si vytvarujeme zmíněný vnitřní hlas libovolné barvy a tvaru, pojmenujeme ho a následně s ním naložíme jako s voodoo panenkou, a nebo ho přetvoříme do podoby našeho nového pomocníka.
Osobně se mi o něco více zalíbilo cvičení s názvem Sochy. To se mi zdá o něco efektivnější a méně drsné. Umožňuje pomocí nastavení klienta do sochy tvaru aktuálního stavu a stavu žádaného oba tyto obrazy porovnat a nalézt cesty, jak se ke kýžené soše spokojenosti dostat. Podobnou metodou je Zrcadlení, používané v týmu při potřebě se naladit jako jiný člen. Abychom se do druhého dokázali lépe vžít, napodobíme jeho postoj.
V knize jsem si dále zopakovala nástroje k definování a stanovení cílů, SMART a GROW model.
Další metody a techniky:
Škály – hodnocení na stupnici od 1 do 10, pomáhají upřesnit realitu.
Kolo života – nakreslený kruh se rozdělí na pole představující oblasti spokojeného života, každý úsek se následně oznámkuje z hlediska aktuální situace. Díky tomu nalezneme nejméně rozvinutou oblast, na které musíme do budoucna zapracovat. V případě shody více podobně nerozvinutých kousků, je dobré se soustředit na část, která souvisí s co nejvíce ostatními nerozvinutými a její zlepšení ovlivní pozitivně i další oblasti.
Osa života – na nakreslenou osu postupně vyznačíme bod 0 (naše narození) a bod současnosti (aktuální věk). Následně vyznačíme všechny důležité události mající zásadní vliv na našem aktuálním bytí. Pokračujeme rozmístěním osobností, které nás v různých částech života inspirovali a posouvali. Na druhou stranu papíru pokračujeme v ose od bodu současnosti po bod konečný, tentokrát na osu umístíme vše, co bychom rádi v životě stihli, a u posledního bodu (smrt) napíšeme vlastní epitaf. Jedná se o reflexi našeho života.
Ďáblův advokát – zpochybňování cíle
Vizualizace cíle – představte si, že už jste všeho v životě dosáhli, ...kde v těle cítíte úspěch?..., slouží k dodání odvahy.
Začarované brýle – jedno sklíčko vyjadřující co se stalo a druhé navazující přesvědčení – interpretace – očekávání – emoce – chování.
Aktivní naslouchání – 4 fáze: Zjištění problému, empatie, zrcadlení pocitů, parafrázování.
Sebekoučovací karty – obrázky (karty rozprostřeme tak, aby ležely obrázkem nahoru a vybereme si ten, který nás nejvíce oslovil, nejprve přečteme citát a poté pracujeme s otázkami, ...pro získání hlubší odpovědi odpovídáme písemně), vějíř (se zavřenýma očima vybereme z vějíře 1 až 3 karty, poté postupujeme jako u obrázku).
Masky – jedinec si vybere divadelní masku, která mu nejvíce připomíná jeho společenskou masku, tu si nasadí zády ke skupině a jakmile se otočí, maska ožívá, ...skupina poté hádá, co to bylo za masku a dává zpětnou vazbu.
Symbolická metafora – vyjádření pocitu nebo situace obrazem zvukem, nebo pohybem.
Obsahová vs vztahová rovina – scéna z filmu Pelíšky, hádka o noky
Skvělý kouč:
· Upřímně se zajímá o klienta
· Naslouchá a ověřuje, že klientovi rozumí
· Přesně nastaví cíl
· Naslouchá tak dlouho, až klient začne překvapovat sám sebe
· Respektuje, že klient svému světu rozumí daleko lépe než kouč
· Dívá se na klienta z hlediska jeho možností
· Ví, že je v pořádku, pokud se klient namáhá více než on
· Ví, že cokoliv pomáhá klientovi a funguje, je v pořádku
· Neobtěžuje klienta svými pochybnostmi
Díky jednoduchému podání zápisků koučovaných z pohledu obyčejných lidí, jsem na tuto disciplínu získala náhled z většího počtu perspektiv, a s údivem jsem sledovala průběžné posuny těchto jednotlivců. Knihu bych doporučila pro laiky a začátečníky v tomto oboru. Oceňuji ilustrace a slangově psaný text, který se mění podle osobností koučovaných.
Domnívám se, že koučem může být takřka kdokoliv, kdo se naučí naslouchat, respektovat, stanovovat cíle a dobře pokládat otázky, přičemž zdánlivě velmi potřebné kvality empatie a smyslu pro humor nejsou tak zásadní, i když jistě mohou pomoci. Z knihy je patrné, že koučovat se dá jakékoliv téma a je možné se koučovat i sám.
"Když pocity pojmenujeme a přiřadíme jim číslo na škále, stávají se zpětnou vazbou na to, jak žijeme."
"O kolik by byl život hezčí, kdybychom se nebáli a počkali až na skutečnou smrt?"
