Když jste nemocní, zvládnete přečíst i dvě knihy během jednoho týdne. A tohle je jedna z těch, kterou jsem přečetla celou v posteli s čajem v ruce.
Kniha je napsaná stylem příběhů a vyprávění vlastních zkušeností, které autor načerpal během svého života. Vlastimil Orlita věnoval celou knihu svému prvnímu synovi Markovi, aby ho připravil a osvětlil mu dospělí život mezi lidmi.
Poznatky jsou postavené na teorii trojjediného mozku profesora neurologa Dr. Paula D. MacLeana. Podle výzkumu se náš mozek sestává ze tří částí, které vznikaly postupně a odděleně na základě evolučního vývoje. Tím pádem jsou části mozku jinak vývojově staré, plní rozdílné funkce a reagují na různé podněty, definují rozdílné chování v určitých situacích. Samozřejmě musí jednotlivé části fungovat nakonec společně, nicméně teorie je taková, že u každého jedince je jedna část mozku převažující – to konkrétně specifikuje náš genetický kód.
Zelený mozek
První a nejstarší částí je plazí mozek – tedy zelený. Mozek plazí nám umožňuje využívat vzorce chování a zkušenosti až od pravěkých plazů. Můžeme říct, že je zaměřen velice pudově a instinktivně, často se orientuje na myšlenky z minulosti, kterou nám připomíná, a na základě svých zkušeností nám nám pomáhá vytvářet si vzorce chování.
Lidé, u kterých převažuje funkce plazího mozku, jsou velmi oddaní a pracovití, jsou pro ně důležití druzí lidé a jejich hodnotou je moudrost. V kolektivu by se pak dal pojmenovat takový člověk jako přátelský pomocník, týmový hráč. Zeleným lidem velmi záleží na vztazích a pocitech v kolektivu. Právě proto se někdy může stát, že dají před své vlastní povinnosti nebo potřeby druhé, aby jim pomohli nebo udělali radost. Jejich denní program mile rádi překopou jen kvůli tomu, aby byli nápomocní.
Zelení nechtějí vyčnívat, nemají velké ambice, ale i přes to se dostávají do vůdčích pozic: především kvůli přesvědčení druhých, že jim musí pomoct nebo je zachránit. Dobře vedou v době klidu a tým či firmu umí dobře personálně stabilizovat, tvoří bezpečné prostředí.
Nejsou orientovaní na výkon, mnohem důležitější je užít si společnou cestu a mít v týmu dobrou náladu. Neradi vystupují z komfortní zóny, nemají rádi výzvy. Moc velký cíl je spíš zastraší.
Při rozhodování záleží na jejich zkušenost, opět jdou do minulosti. Místo racia dávají přednost intuici a pocitu.
Jestliže se někdy zeptáte plazího mozku, aby Vás nakreslil, bude si všímat maličkostí. Vykreslí na Vás ty hezké stránky a vlastnosti, bude vstřícný.
Červený mozek
Mezimozek, nazvaný mozkem savců a šelem. O něco starší část, která je vznětlivá a miluje vítězství a čest. Tento mozek se vyvinul ve chvíli, kdy bylo nutné začít bojovat o přežití a potravu s nárůstem různých masožravých druhů zvířat. Mozek je tak nastavený na akci útok či útěk. V mezimozku se tvoří emoce a impulzy, vyhodnocuje.
Pro lidi s převažujícím červeným mozkem je důležitá statečnost. Vnímají důležitost jasných pozic a pravomocí, ctí hiearchii. Mají jasný cíl, chtějí ostatním rozkazovat a mít moc, vítězit nad ostatními. V kolektivu jsou tvrdými bojovníky, výzvy jsou pro ně motivací a rádi zastávají vůdčí pozice. Nedělá jim problém postavit se výzvám a nejít s proudem.
Výzvy a neustála akce je pro ně potřeba – neustále se chtějí předhánět a dokazovat si svoje postavení. Chtějí být nejlepší – často za ně mluví jejich ego. Jsou megalomanští a často věci zveličují.
Šelmám vyhovuje mít jasný cíl, ke kterému dokážou jít i přes mrtvoly. Jedou na výkon. Baví je soutěžit. V případě, že na cestě zjistí, že je jejich cíl nereálný, okamžitě změní své soustředění k jinému cíli. Rozhodují se na základě přítomnosti a moc nekoukají na to, co bylo nebo bude.
Modrý mozek
Modrý, neboli velký mozek, je mozkem primátů – ti se kvůli stavbě svého těla a změnám na něm potřebovali uživit bez nutného boje. S velkým mozkem byli schopni rozeznávat nebezpečí a naopak klidná období, naučili se orientovat v prostoru i čase. Velký mozek má schopnost orientovat se i na budoucnost, připravovat se na něco, co se teprve stane. Mozek se v tuhle chvíli naučil předvídat, plánovat a poznávat symboly, komunikovat.
Modří lidé jsou v kolektivu většinou na okraji, jsou samotáři a pozorovatelé. Díky tomu umí být také manipulativní, dokáží velmi chytře přesvědčit druhé a mít vliv. Nedělají to ovšem pomocí emocí, ale pomocí faktů, na kterých lpí. Řeč mají bez emocí a na tom si zakládají. Cestou konfliktu se vydávají neradi, jejich přirozeností je spíš obcházení a vylepšování pravdy v jejich prospěch. Tím myslím ve prospěch klidu.
Jde o perfekcionisty a puntíčkáře. Vše musí být perfektní. Ve chvíli, kdy se rozhodnou něco naučit, naučí se všechno do posledního detailu. Chtějí být nejlepší.
Při práci je pro ně důležité kroky na plánovat a vědět, že dosáhnou cíle včas a jasně danými kroky. Je pro ně důležité koukat na to, jak by jejich chování mohlo ovlivnit budoucnost.
S knížkou jsem v průběhu čtení pracovala a snažila se vždy vybavit nejprve sama sebe a určit situace, ve kterých mi převládali jednotlivé druhy mozků. Já osobně jsem jasný zelenáč. Obecně se víc rozhoduju na základě pocitů a intuice. Důležitá je pro mě cesta, která k cíli vede – chci si to užít. V týmu mi záleží na vztazích a na náladě, na jednotlivých lidech. Nesplnili jsme metriky? Ok, nevadí – jde o to, že jsme na sobě pracovali a posunuli se. Plánování není moje silná stránka a honba za výsledkem mě spíš stresuje, než že by mě motivovala.
V komunikaci se ale nechám často ovládnout emocemi. Dokážu být impulzivní a jednat skoro bez rozmyslu, protože věřím, že mám pravdu. A za pravdu se dokážu rvát až do krve. Nevadí mi říct svůj názor a nenechám se odradit od toho, co mě baví, protože mi někdo řekne, že se mu to nelíbí. Bojuju s negativníma emocema ve chvíli, kdy mám pocit, že jsou lidé lepší než já.
Pokud mi na výsledku opravdu záleží, potřebuju plán. Nemůžu přece jen tak začít a nic nedělat. Mám ráda ve věcech pořádek. Nemít v diáři poznámku, co budu druhý den dělat? Nejde. Tady převládá můj racionální primátí mozek.
Potvrzení teorie, že využíváme všechny varianty mozku, při čemž jeden převažuje, mohu tedy potvrdit.
Druhým bodem zájmu byl náš tým. V porovnání s druhými prváky jsme pomalejší, nemáme takové zisky, náš výkon je slabší a metriky stejně tak. Můj mozek šelmy křičí, opičí analyzuje a můj plazí mozek říká, že je to v pořádku. Moje zelená část je naprosto v pohodě. Proč? Máme silná přátelství a pouta, jsme k sobě otevření a nastavili jsme si kulturu sdílení a respektu. To, že naše výsledky nejsou ohromující z pohledu čísel neznamená, že se neposouváme. Celý náš tým udělal pokrok v osobním mistrovství – pracujeme na sobě a stáváme se lepšími týmovými hráči.
Je důležité respektovat, že každý tým je poskládaný podle psychologických testů a také podle kritérií, které my osobně neznáme. Museli jsme se tak naučit pracovat s tím, co máme. Jsme víc zelení a budujeme vztahy. Zároveň z mého pohledu tohle nastavení souzní s vývojem celého týmu. Osobně si myslím, že přecházíme ze stormingu do normingu, usazujeme se a připravujeme půdu do performingu – tedy do druhého ročníku, kde bychom se podle metodiky měli začít zaměřovat pořádně na byz
