Zákaznické projekty v TAPu? - Cashflow Kvadrant

Pokud si na sebe vezmu riziko, nechám si za to zaplatit.

Ačkoli to bylo myšleno v oblasti investování, konkrétně do nemovitostí, uplatnění to najde i v projektech, které děláme.

Když Robert udělal svoji první investici do nemovitostí, prodělával 100 dolarů za měsíc. Bohužel do toho správně nezapočetl spoustu věcí a rizik: míru ziskovosti, opravy, míru obsazenosti, riziko propadu trhu, rizika poškození domu a tak dále. Reálně prodělával mnohem více. Smlouvu pak za pomocí bohatého táty přenastavil tak, aby si i s pokrytím všech rizik přišel na 80 dolarů měsíčně.

Podobně bych rád předělal mé projekty, tak aby byli výnosné.

Často se dopouštíme podobných chyb jako Robert. Vnímám to tak alespoň u projektů do kterých trošku vidím. Nepočítáme do nich náš čas a práci, dopravu, spoustu nákladů, materiálů či rizik. Když jsem začínal s medovými balíčky tak jsem s pomocí tužky a papíru odhadl výrobní cenu za kus na 80Kč. Když jsem je začal prodávat odhad jsem upřesnil, započítal více věcí a dostal jsem se na 95-100Kč. A teď když jsem dělal finanční plán na medové balíčky tak mi náklady vyšli na 115-120Kč. To je o 50% víc než jsem si prvotně myslel. Co je na tom ještě větší sranda je, že abych se se ziskem dostal na nulu, musí se prodat 80 % balíčků (po zvýšení ceny asi 70 %). Minulý rok jich zbylo přes 60%. A to do nákladů není započítano ještě účetnictví, vývoj produktu, tvorba mvp a testování (v podstatě můj čas strávený vymýšlením). Také kdyby se prodej těchto balíčků měl stát reálným byznysem tak tam není započítáno DPH, které by ze zisku sebralo +- dalších 13-16 %. Pokud bych chtěl, aby mě projekt živil, musel bych započítat ještě daň ze zisku.

Ideálně bych si za riziko toho, že se mi finanční a časová investice nevrátí, měl nechat odpovídajícím způsobem zaplatit. Bohužel by se cena produktu musela zvednout. Získat zákazníky by tak bylo o to težší a zisk by opět neodpovídal strávenému času, investicím, riziku.

Díky posledním pár knihám a nějaké té reflexi jsem si uvědomil, jak težké je udělat vlastní projekty tak, aby nás uživili. Aby nám projekt vydělal odpovídající množství peněz, musíme úspěšně zvládnout každou jednotlivou část a to je obtížné. Musíme vybrat dobrý nápad (za mě asi nejtěžší bod), vytvořit dobrý produkt o který bude zájem, vytvořit funkční plán, správně spočítat náklady, správně nastavit cenu, umět vytvořit systémy, počítat s riziky, umět spolupracovat s ostatními, zvládnout prodej, umět marketing, mít dobrý zákaznický servis a spoustu dalšího.

Pokud bychom na druhou stranu dělali zákaznické projekty (projekty, které děláme pro jiné firmy, organizace). Mohli bychom se zaměřit jen na specifickou část. Měli bychom tak šanci se danou oblast naučit, udělat jí správně. || Jelikož firmy už disponují finančními prostředky, tak bychom měli šanci za vykonanou práci dostat také slušně zaplaceno. Stačí když se nám povede firmu reprezentovat na konferenci/vytvořit nový produkt/udělat firmě marketing/prodat její nabízenou službu/zorganizovat firemní akci/nebo cokoli jiného. Díky takto získaným zkušenostem bychom v budoucnu, kdy bychom dostali dobrý nápad, měli už ostatní potřebné dovednosti k tomu, ho přeměnit ve výdělečný projekt/byznys.

U našich vlastních projektů je vydělat peníze těžší.

Pokud např. skutečně ovládneme marketing, ale o náš produkt nebude zájem nebo bude špatně vytvořený - peníze nevyděláme

Pokud bude produkt skvělí, ale nedokážeme ho prodat - peníze nevyděláme

Pokud budeme mít skvělí produkt i marketing, dokážeme produkt prodat, ale proděláme na něm protože špatně spočítáme peníze nebo vybereme špatný nápad - zase to nikam nepovede

Je zde řetězec věcí, né jen jedna oblast, kterou musíme úspěšně zvládnout.

Neříkám, že bychom se o takovéto vlastní projekty neměli pokoušet. Podnikatelský duch je podporován skrze celé studium. Můžeme díky tomu získat ohromně cenné zkušenosti, nabít nové znalosti a získat nové vhledy. Já sám jsem za medové balíčky extrémně vděčný.

Připadá mi však, že spousta z nás musí pracovat někde bokem, chodit na brigády, aby se uživili. Máme tak méně času se vzdělávat, pracovat na projektech a protože se neučíme tolika novým věcem, náš příjem z projektů se také moc nezvyšuje. Zákaznické projekty by tak byly z mého pohledu často jednodušší a rychlejší cestou jak se učit a zároveň si vydělat peníze.

U zákaznických projektů také můžeme být rovnou akční, pustit se do řešení, práce, využití naší kreativity. U našich vlastních projektů bychom měli z mého pohledu začít tím, jestli projekt dává ekonomicky smysl (chceme-li aby nás uživil). To nemusí být vždy tak lehké, jelikož když dostaneme nový nápad jsme hrr hrr na to, něco tvořit, vymýšlet a začít na produktu/službě pracovat. To jestli se nám náš čas zaplatí, prvotně většinou neřešíme.

Jak zákaznické projekty získat?

Až teď když jsem se začal více zajímat o koncept TAPu a bavit se s Finy z Jyväskyly jsem zjistil jak poměrně jednoduché to je.

1. My přijdeme za zákazníkem - za mě asi nejlepší a nejefektivnější způsob. Všimneme si, že nějaká firma nedělá něco úplně dobře/má s něčím problém; nebo se nám líbí jejich myšlenka a chceme jí šířit dál (marketing/sales); či jsme dostali nápad na nový produkt (inovace), který bychom jim rádi vytvořili; třeba víme o konferenci, která by jim pomohla s prodejem a my bychom je tam dokázali reprezentovat (komunikace). Víme co se chceme naučit (díky našemu Learning Contraktu) a tak popřemýšlíme, co můžeme firmě nabídnout, aby jsme se té či oné věci naučili. Když už víme, co bychom firmě nabídli, stačí jim zavolat. Vysvětlíme jim kdo jsme, co děláme, a sdělíme jim náš nápad/nabídku. Rovnou si sjednáme schůzku. Z prvu to může být výstup z komfortní zóny, ale po pár hovorech si na to zvykneme. Pak nastává fáze, kde se musíme prodat. Na schůzku přijdeme připravení, zjistíme si o potenciálních problémech firmy co nejvíce, představíme náš nápad, odprezentujeme jak by vše probíhalo, představíme kdo všechno by na projektu mohl pracovat, navrhneme metriky, které by se měřili a sdělíme kolik bychom za práci očekávali a jak by probíhala platba (jestli vše na konci/část na začátku a zbytek na konci/předem/jinak). Není fixní postup, vše je potřeba testovat a je jen na nás kolik do přípravy chceme dát času. Firmy nemají vždy čas a tak ocení, když si někdo všimne jak mohou něco zlepšit a rovnou jim nabídne, že to za ně i udělá. A co všechny firmy řeší? Peníze a čas. Pokud firmě ukážeme, že jí nabízíme větší hodnotu (vyděláme více peněz, ušetříme více času), než kolik si žádáme nazpět, máme nejlepší půdu pro to, se dohodnout. To, že jsme studenti, kteří jsou hladový po nových znalostech, dovednostech a zkušenostech je pro ně také dobrý důvod, proč nám dát šanci. Tímto způsobem jsme navázali spolupráci např. my s Danem s firmou Greentech a také třeba projekt Únikovky s Kryptografem.
2. BG - další skvělý způsob jak získat zákaznický projekt, je přes Birthgivingy. Takto ho získal např. projekt Útulnoff. Když jsem se bavil s jednou Finkou z Jyväskyly jak Birthgivingy probíhají u nich, tak jsem zjistil, že nesoutěží různé týmy o cenu jako to párkrát bylo u nás. Jako tým se rozhodli, že společně stráví týden na chatě. A aby měli čím tento pobyt zaplatit, naplánovali na ten týden dva 8h Birthgivingy. Obepsali desítky firem s tím, jak by jim Birthgiving probíhal. Také cenovou relaci podle naplnění očekávání. U nich bylo 6 úrovní (podle splnění požadavků a očekávání zadávajícího) 0€|300€|600€|900€|1200€|1500€. V knize Team Couch's Best Tools však psali i o záporné částce, kterou by platil tým v případě, kdy by Birthgiving byl ztraceným časem pro zadávajícího. Nikdy se však nestalo (podle knížky), že by tým zákazníkovi platil. Na birthgivingu vytvoří tým např. marketingový/prodejní plán, doporučí zákazníkovy co by dělali oni. Mohou pak zákazníkovy rovnou nabídnout implementaci plánu. Někdy se po BG ozve zákazník sám, zda-li by tým byl schopen dané věci zařídit.
3. Zákazník přijde sám - Podle knížky Team Academy: True story... když Johannes Partanen Tiimiakatemii zakládal měl síť svých kontaktů, které poskytovali první projekty studentům. Zákazníky můžeme získat, když někdo z nás/našeho networku přivede zákazníka. Zákazník také může přijít přes referenci někoho jiného, či díky předchozím zkušenostem. Je proto důležité jít do zákaznických projektů na 100%, aby vhodně reprezentovali TAP a mohlo se tak tvořit povědomí o tom jaké služby nabízí.

Zpět zase ke knížce. Stejně jako v knize bohatý táta, chudý táta zmiňuje Robert 4 kvadranty.

Já tyto kvadranty Z, S, M, I vnímám takto.

Z - Zaměstnanec

Zde se můžeme naučit základní dovednosti určitého oboru, získat perspektivu, zkušenosti, přehled. Hlavní otázka v práci je však "Kým se stáváme?" spíše než, "Kolik vyděláváme?".

S - Samostatně výdělečně činný

Zde už vytváříme vlastní produkt/službu. Vytvořili jsme něco vlastního, co je naše. Děláme si věci po svém. Nikdo nám nekecá do toho co budeme a nebudeme dělat. Nicméně stále pracujeme na sebe, naši práci nikdo nenahradí. Pokud bychom z firmy odešli, přestala by fungovat.

M - Majitel firem

V tomto kvadrantu za nás pracují lidé. Dostat se z kvadrantu S do M není jednoduchá věc. Pokud se z S kvadrantu chceme dostat do M je potřeba vytvořit systém, který bude fungovat i bez nás. Také musíme najít lidi, kteří by v tomto systému pracovali. K tomu jsou zapotřebí jednak technických dovedností jako marketing, prodej, výroba, logistika, účetnictví, daně atd. a druhak práce s lidmi. Práce s lidmi je ta obtížná část, je to podle bohatého táty ten nejtěžší a nejdůležitější skill v byznysu. Věta, kterou mi řekl Vašek: ...není divu, že v dnešní době je nejčastější počet společníků firmy lichý a menší než 3.

Naštěstí tady v TAPu máme výbornou šanci se technické dovednosti a hlavně práci s ostatními naučit. O to více pak v zákaznických projektech, kde pracujeme vždy s jinými typy lidí a jinými zákazníky (na každý zákaznický projekt je obvykle jiná projektová skupina).

I - investor

V tomto kvadrantu za nás pracují peníze. Zde se lidé stávají bohatými. Nejlepší je se do tohoto kvadrantu přesunout z kvandrantu M. Jednak budeme mít příjem, se kterým budeme moct investovat. Druhak budeme mít zkušenosti s firmami a dokážeme určit, do kterého podniku stojí za to investovat.

Ačkoli jsem se snažil některé procesy zautomatizovat, vytvořit např. krabičku tak, aby ji za mě mohli skládat brigádníci, většinu věcí jsem musím dělat sám. V projektu není dostatek peněz na to, abych si mohl dovolit najmout někoho, kdo odvede kvalitní práci.

Overall medové balíčky nejsou špatný projekt, ale spíše než v kvadrantu M (majitel firem) se nacházím v kvadrantu S (Samostatně výdělečně činný). Vlastně to není špatná věc. Jen když jsem na inovativní podnikání přicházel, měl jsem jiné očekávání.

Očekával jsem, že budu podnikat a vydělávat peníze, že se budu snažit proniknout do kvadrantu M. Podle toho jsem také jednal, šel si svojí cestou a pracoval sám. Po přečtení pár knížek o Tiimiakatemia konceptu však vím, že Tiimi je o něčem jiném, než budování byznysu a vydělávání peněz.

Hlavní zaměřením je učení. Učíme se věci aplikovat do praxe a získáváme tak reálné dovednosti a zkušenosti, které jsou v podnikatelském světě tak cenné. Máme před sebou celý život a v TAPu máme příležitost si nejdříve naostřit pilu, než začneme kácet les. Stát se opravdovými osobnostmi, kteří se nebojí jít za svými sny. Ví co je jejich vytoužená práce a jsou odhodlaní jí najít, či si jí vytvořit. Nebojí se vystupovat ze své komfortní zóny a překonávat sami sebe. Mají touhu učit se novým věcem. Umí přemýšlet o svých mentálních modelech. Rozumí svým silným a slabím stránkám. Jsou na cestě celoživotního růstu, zvedají tak svojí hodnotu a tím i svoje příjmy. Jsou kreativní a umí svoji kreativitu použít v praxi. Umí perfektně komunikovat a vyjadřovat se. Vedení druhých pro ně není nic nového a dokáží spolupracovat s různými typy lidí. Umějí vést také sami sebe, umí si vytyčit cíle, ví jak podle nich plánovat a jak jich dosáhnout. Umí uplatnit koučování při vedení ostatní. Umí aplikovat strategie k dosáhnutí výsledků. Umí vyjednávat a prodávat. Zvládají udržovat dobré zákaznické vztahy. Rozumí finančním problémům a výzvám. Ovládají marketing a propagaci. Dokáží přinášet nové myšlenky a inovace. Umí aplikovat teorie do praxe a dokáží z nich vytěžit maximum. Umí stategicky plánovat, postupovat systematicky tak, aby tým dosáhl vytouženého. Mají široký network kontaktů, lehce navazují nové vztahy a umí je udržovat a aktivně používat. Mají kuráž bourat hranice a mají vysokou iniciativu, díky které jsou úspěšní.

Díky tomuto všemu jsou pro okolí ohromně hodnotnými a cenými zaměstnanci, partnery, spolupracovníky.

Nejrychlejší způsob jak se takovými osobnostmi stát je podle mě práce v projektech, reflexe a týmové učení (dialog) a samozřejmě další nástroje Tiimiakatemie.

Na konci studia, poté co se teamprenéři stali nabušenými osobnostmi, mají pak příležitost rozvinout svoje podnikatelské nápady v Power Housu - podnikatelském inkubátoru (Team Academy: True story of community that learns by doing).

Je jen na nás jakou cestu si vydáme.

PS: Pokud cokoli není jasné, nebo by jsi si chtěl/a pokecat či zjistit více budu moc rád, když se ozveš. ;)