Stolen Focus aneb kniha, která mi změnila život a pohled na svět. Zde připínám i krásné shrnutí toho, co kniha obsahuje a co je v ní možné nalézt https://www.mattswain.com/booknotes/stolen-focus.
Knihu doporučuji všude kudy chodím. Doporučení jsem na ni dostala od Villeho z Tiimiakatemia Global a jsem moc ráda, že jsem se do jejího přečtení pustila téměř okamžitě.
Kniha pojednává o tom, proč nedokážeme udržet pozornost. Každý z nás si asi někdy již uvědomil, že mu pozornost utekla kvůli notifikaci na Instagramu nebo WhatsAppu. Pokud se to stalo i tobě, nesmutni, protože v tom nejsi sám. Je to společenský problém. Společnost nás tlačí ke vstřebávání mnohem více informací, být neustále na příjmu a online, odpovídat okamžitě a multitaskingovat. Nedej bože, že se člověk jde projít do lesa bez poslouchání podcastu nebo ve vlaku jen tak koukat z okna bez knížky, novin nebo mobilu v ruce. Taková ztráta času, řekl by si člověk. Ale právě tito lidé jsou ještě „v pořádku“. K tomu, abychom dokázali asociovat, přemýšlet o směřování a smyslu života je zapotřebí se ZASTAVIT. Kolikrát to bylo již v knížkách zmíněno. Prostě se zastav, abys mohl být kreativní, abys dokázal hledat nové cesty a aby ses dokázal mnohem lépe soustředit. Je pro nás naprosto nezbytné chvíli nepřemýšlet nebo přemýšlet o svých věcech, které se netýkají práce, projektů a problémů. Pokud se nezastavíme, svět se nám neustále zrychluje a degraduje se naše schopnost soustředění a všímavosti. Pokud zpomalíme, mysl si začne znovu kreslit vazby mezi situacemi, které jsme již prožili a začne hledat nové způsoby k řešení. Tímto způsobem se tvoří nové nápady. Nové nápady vyžadují energii a prostor. Ne nadarmo se říká, že nejlepší řešení nás napadají při sprchování se. Jenže kdo z nás si dnes může dovolit zastavit se. Kdo nedělá více věcí najednou, ten jako by nežil anebo žil jen napůl. Tím, že ale přepínáme z jedné aktivity na druhou (multitasking), snižuje se schopnost být pozorný, méně si zapamatujeme a méně se naučíme. Náš mozek není uzpůsobený k práci na dvou činnostech najednou nebo dokonce i více :O! Proto pokud řídíme auto a k tomu telefonujeme, není možné se na 100 % soustředit jen na jednu věc. Vždy se soustředíme na jednu z aktivit více, což znamená, že mezi aktivitami přeskakujeme. Přepínání nás stojí mnohem více energie a času! Nejkrásnějším příkladem je pokus, kdy žáci, kteří měli zapnutá upozornění, byli o 20 % méně výkonní než ti, kteří upozornění vypnuli. Pokud čtu nebo na něčem pracuji, ale byť i jen nevědomky mi vyskočí na mobilu upozornění, které zaregistruji, musím se od dané aktivity na chvíli odpoutat. Vrátit se zpět do stavu proudění může trvat i několik minut! Multitasking jde proti sobě se stavem flow. Při stavu flow se soustředíme jen a pouze na jednu danou činnost, protože flow vyžaduje všechnu naši energii mozku.
S pozorností je spojen i spánek. Pouze 15 % z nás se probouzí ráno plně svěží. Žijeme v cyklu kofein-nemůžu usnout, takže jdu spát po půlnoci-koukám na obrazovku svého telefonu-ráno jsem vyčerpaný-odpoledne jsem vyčerpaný, musím si dát kávu nebo energetický nápoj-nemůžu usnout-koukám na obrazovku televize nebo mobilu- atd.. atd… Z toho cyklu je ale zapotřebí vystoupit. Prvním krokem k úspěchu je si tento cyklus uvědomit. Pozornost, ale i více času na koníčky, které nám činí radost s lidmi, které máme rádi, jsou čím dál tím více vzácné. V některých firmách již zkouší čtyřdenní pracovní dobu, což přináší velmi dobré výsledky. Není se ale čemu divit. Již v minulosti se zavedly volné soboty, které také nebyly zvykem a dnes nám již připadají naprosto normální. Lidé jsou v práci díky více času strávených mimo pracovní prostředí šťastnější, snížil se stres o 15 %, jsou více zapojení do rozhodovacích procesů a pracují mnohem efektivněji. K tomuto kroku se již schylují i ostatní společnosti, a to dokonce i v ČR. Více informací o firmách je možné dohledat na internetu.
Informace, které k nám proudí, jsou převážně ze sociálních sítí. Čteme méně knih, což se projevuje i na naši schopnosti o informacích přemýšlet. Vlády a politické strany si uvědomují sílu sociálních médií, čehož také při volbách využívají. Naše schopnost rozhodovat se na základě emocí nikoli rozumu je mi již známá z knihy Homo Deus. Rychlé informace, které k nám proudí ovlivňují chování společnosti jako celku. Kniha je naprosto úžasně pojatá, kdy nabízí rozhovory s lidmi ze Silicon Valley, kteří pomohli nevědomky změnit naši společnost k nepoznání. Ve své podstatě napomohli k počáteční dataistické a algoritmické tyranii, jak to nazývá ve svých knihách Harari. Nekonečné scrollování, budování našich person na základě informací, které na Google search vyhledáváme nebo ovlivňování voleb pomocí zastrašujících informací na Facebooku jsou jen úlomky příkladů, které hýbou světem. Možná si můžeme myslet, že se nás volby prezidenta v Brazílii netýkají, ale není to tak docela pravda. Vlastně to není vůbec pravda. Bolsonaro, prezident Brazílie, který byl zvolen na základě falešných a klamavých informací na sociálních sítích ovlivňuje životy každého z nás. Lidé ze strachu díky lžím Bolsonara zvolili v domnění, že volí menší zlo. Opak byl bohužel ale pravdou. Bolsonaro se rozhodl pro politiku kácení Amazonského pralesu, což je něčím, co naše životy ovlivňuje. Negativní informace se totiž na sociálních sítích šíří 7 x RYCHLEJI než informace hezké a pozitivní. Stačí vypustit lež, která působí na emoci strachu a informace se šíří jako lavina.
Lidé zaměstnaní ve společnostech jako Facebook nebo Google se snažili o změnu, ale podnikatelské modely těchto společností jsou nastaveny na nekonečném přísunu reklam k uživateli. Čím více času uživatel na stránkách nebo vyhledávači stráví, tím více peněz jde do kapsy společnostem. V knize je dokonce napsáno, že pokud bychom spali, byť i jen o pár hodin více, systém by se mohl zhroutit, společnosti by přicházely o obrovské peníze, což není jejich vysněným stavem. Proto nesouhlasí s jakoukoli změnou, i kdyby se jednalo o popup informaci, že srolujeme na Facebooku déle než 30 minut. To by se mohlo stát, že uživatel si uvědomí ztrátu času a mohl by se odhlásit. Sociální sítě o naši pozornost neustále bojují. Proto přizpůsobují příspěvky NÁM, a to neustále.
To však ale ní vše, co krade naši pozornost. Naši neschopnost se soustředit je ovlivněna také jídlem, které jíme a prostředím, ve kterém žijeme. Jak by bylo jinak možné, že se najednou na světě objevilo tolik dětí s ADHD? Po přečtení knížky jsem si začala uvědomovat, jak jsou dnešní děti statečné, přestože neustále slýcháme: „Proč dnešní mládež nemůže být jako my? Za našeho mlada se děti chovaly jinak.“ A tito lidé mají pravdu! Nyní bych odpověděla, že za vašeho mlada jste ale mohli chodit do školy a ze školy sami, mohli jste si hrát na hřišti s kamarády, protože o vás rodiče neměli permanentní strach a ve své podstatě, buďme upřímní, nezakazovali vám chodit ven. Tento paradox mě dovádí k šílenství a vzbuzuje ve mně mnoho emocí. Rodiče chtějí po svých dětech, aby nebyly doma, ale byly venku a když chtějí jít ven, tak mají strach je kamkoli pustit. A přitom halo!, žijeme v nejbezpečnějším období dějin, kdy vraždy jsou výjimkou a teroristické útoky se zmůžou je na zastrašování (21 lekcí pro 21. století). Jen náš pocit, který je ovlivněn médii a sociálními sítěmi nás přesvědčuje o opaku. Homo Sapiens není uzpůsoben sedět na zadku několik hodin denně. Zvláště utrpením je to pro děti, které musí ve školách trávit několik hodin denně a s domácími úkoly se vrací domů, které musí opět sedící splnit. To jsou situace, které nám v dnešní době přijdou naprosto v pořádku… Pokud dítě vzdoruje, pošleme ho do pedagogicko-psychologické poradny, aby nás přesvědčili odborníci o tom, co už dávno víme-dítě má ADHD. S nálepku ADHD, kterou děti dostávají, protože se více ptají nebo jsou spíše pohybově či manuálně nadaní, žijí až do své dospělosti. Kniha zmiňuje jednu zajímavou informaci, a to, že děti, kteří trpí ADHD dostávají stejné léky jako lidé závislí na pervitinu. Cílem těchto léků je dítě utlumit a poslat do „normálu“, aby nevyčnívalo. Pilulky ale neléčí! Neřeší příčinu! Jen odsouvají problém na vedlejší kolej. Příčinou hyperaktivity mohou být chemické látky v atmosféře (z aut, továren, spalování odpadu v asijských zemí, vypouštění barviv z textilií do řek a moří atd…), nedostatek výživových hodnot v potravě, nedostatek pohybu, aditiva v potravinách, energy crashes, nedostatek spánku a neustálý přísun požitkářství ze sociálních sítí. Tato chemická polévka, kterou konzumujeme a dýcháme vede k poškození nervových buněk, což v závislosti na genetické náchylnosti může vést k poškození mozkových buněk.
ATP-Co jsem díky knize změnila nebo na čem pracuji?
Spánek je mojí prioritou. Spím minimálně 8 hodin denně a chodím spát před půlnocí. Večer se snažím již nepracovat, spíše se zklidnit a dělat poklidné aktivity jako čtení knihy, meditace nebo cvičení jógy.
Každý den si najdu chvíli na meditaci.
Mám vypnutá upozornění na všech sociálních sítích kromě WhatsApp.
Snažím se omezit multitasking a být v pohodě jít se projít i bez poslouchání audioknížky. Snažím se najít si chvíle, kdy může prostě jen být. Tento bod je pro mě velmi náročný, protože mám pocit, že mi něco uniká, ale věřím, že vše je jen o tréninku.
Jak je v knize napsáno: „Zpráva vyvolává další zprávu.“ – když e-mail nenapíšu, tak ho také nedostanu. Zjištění, ke kterému autor došel po několikaměsíčním půstu od internetu a jakýchkoli digitálních vymožeností. Bál se, že až se vrátí, bude mít neuvěřitelné množství e-mailů, ale ve schránce nebyl žádný!
Nepoužívám sociální sítě a pokud ano, tak velmi zřídka, a převážně kvůli práci a inspiraci. Život je tak krásný!
Snažím se omezit negativní vnitřní talky, které mě táhnout dolů („Jsi úplně k ničemu, že nic neděláš. Dneska si byla neproduktivní. Stále máš mnoho věcí na to-do listu. Dnešek byl ztrátou času, když nepadneš do postele únavou.“ Atd…)
Dbám na to, co jím, protože si uvědomuji, že to ovlivňuje nejen moji pozornost, aktivitu a efektivitu, ale hlavně mé zdraví.
Nenálepkuji ostatní lidi jen kvůli diagnóze. Vždy se pídím po backgroundu.
Dbám na to, jaké informace čtu a od koho. Uvědomuji si, že každá kniha a informace ovlivňuje mé myšlení. Dbám také na to, jakými lidmi se obklopuji.
My sami se musíme začít více soustředit na pozornost. Více meditovat. Trénovat mindfulness. Naučit se zastavit se.
Sleduji firmy, které zavádí čtyřdenní pracovní týden. Některé z firem zavadí i části dne nebo dny v týdnu, kdy člověk nemusí být vůbec na přijmu a spolupracovníkům odpovídat.
„Sleep is not a luxury. It is essential for sustained focus.“ https://www.tobysinclair.com/post/book-summary-stolen-focus-by-johann-hari
.jpeg)