Knihu napsal americký bloger a spisovatel Mark Manson. Tato kniha byla vydána začátkem roku 2020. Do knihy často vchází neformálně sám autor a oslovuje čtenáře (většinou přímo označením „čtenáři…“). Kniha je dále doplněna velkým množstvím vulgarismů (jak už asi napovídá sám název). Kniha se snaží představit čtenáři jak vzniká naděje, co to vlastně je a co když je ve skutečnosti naděje náš nepřítel. Autor není ovšem žádný vědec a proto i sám říká, že bychom ho neměli brát příliš vážně (což za mě přidává hodnotu knize, protože autor nám vyzdvihává myšlenky a vysvětlení různých situací, ale nevnucuje u toho definice a názory). Je zde uvedeno mnoho situací, jak říká autor „kdy je vše skutečně v prdeli“ a proč si za to mnohokrát vlastně můžeme sami.
„A na krátký čas existuje naděje. Ale tohle není příběh naděje. Tohle je příběh, kdy je naprosto úplně všechno v prdeli. V prdeli takových rozměrů a v takovém měřítku, jaké si dneska, zabaleni do měkounkých dek a přihlášení k Wi-Fi zdarma, ani vy, ani já neumíme představit.“ (kap. 1; str. 11)
První kapitola nazvaná „Nepohodlná pravda“, a tím i celá kniha, začíná příběhem člověka co se snažil zachránit lidi z Osvětimi. Dostal se dovnitř, zde leta budoval tajnou organizaci, ale když psal dopisy o zvěrstvech co se zde děli, nikdo (Polsko, Anglie) ho nebrali vážně a nevěřili, že by „něco mohlo být tak moc v prdeli“, a nepřišli jim pomoct. Tudíž pouze sám utekl. „Příběhy jako Pileckého (této postavy) nás inspirují. Dávají nám naději. Nutí nás říct: Sakra, věci tehdy byly o dost horší a tenhle chlápek to překonal. Co jsem udělal já v poslední době.“ Je zde také zmíněno, jak si utvořit a udržet naději (podrobněji v části co jsem si z knihy odnesl).
V druhé kapitole „Sebekontrola je jen iluze“ nám autor předává myšlenku, že náš mozek je vlastně „vědomým autem“ ve kterém se vezou, náš myslící mozek a náš cítící mozek a ti spolu neumí komunikovat. Myslící mozek zařizuje provádění výpočtů, rozhodování, vybírání a vyjadřování. Zatímco cítící mozek zastupuje emoce, nutkání, intuici, instinkty. Je zde uvedeno jak na nás oba působí, co se děje když převládá jeden a autor se k nim vrací po celý zbytek knihy. Je zde, pro lepší pochopení, také příklad na jednom muži Elliotovi, který prošel odstraněním nádoru na mozku, ale tím mu byl poškozen jeho cítící mozek, tudíž i když byl chytrý a bystrý, neměl žádné emoce. Přišel o práci (protože si šel radši koupit novou propisku, místo důležitého jednání s investory, protože nerozeznal jaký by to mohl být problém), rodinu (protože ho nezajímali), peníze, domov a i když za to nemohl a nedělal to úmyslně, bylo mu to všechno nakonec „u prdele.“
Následující kapitola „Newtonovi zákony emocí“ přepisuje Newtonovi fyzikální zákony do formy emočních zákonů. Těmi jsou:
· Každá akce vyvolává stejnou nebo opačnou emoční reakci
· Naše hrdost se rovná součtu našich emocí v průběhu času
· Vaše identita zůstane vaší identitou dokud nebude nová zkušenost jednat proti ní
Další kapitola „Jak si splnit všechny své sny“, byla jediná kapitola co mi příliš nedávala smysl. Autor hned od začátku představuje myšlenku, jak si založit vlastní náboženství, stát se prorokem a vydělávat na tom. Uvádí zde jak se to vlastně ve světě už nyní děje, jak tito prorokové a motivační mluvčí „rejžují“ peníze z chudáků a proč jim to vychází. Uvádí 3 typy víry: Duchovní (křesťanství, islám,…), Ideologické (kapitalismus, komunismus,…) a Mezilidské (láska, rodina, politika,…).
V páté kapitole „Naděje je v prdeli“ se dozvíme například o rozdělení panské a otrocké morálky, kdy panská funguje na principu, že když jste na něčem tvrdě pracovali, tak si zasloužíte mít výhody nad ostatními. Zatímco otrocká na principu, že když má nějaká osoba těžký život, zaslouží si výhody kvůli tomu (např. Když se naučíte na test a dostanete dobrou známku, budete si připadat, že si zasloužíte uznání. A když vaše spolužačka má 4 brigády aby uživila rodinu a pokazí kvůli tomu test, budete si myslet že si zaslouží šanci na další pokus kvůli její situaci).
V další kapitole „Vzorec lidskosti“ nám autor popisuje jak vyrůstáme, a jak se během toho chováme, a to dle toho zdali jsme dítě, které zná jen požitek. Adolescent, který zná zásady a skrze ně se dostává k potěšení. Nebo dospělí, který si trvá na zásadách. Je zde uveden příklad když chceme zmrzlinu: „Dítě ukradne zmrzlinu, protože mu chutná, a nevnímá následky…Adolescent neukradne zmrzlinu, protože si je vědom, že to bude mít horší následky v budoucnosti…Ale pouze dospělý zmrzlinu neukradne z prostého důvodu, že krást se nemá.“
Následuje kapitola „Bolest je univerzální konstanta“, ve které se dozvídáme o „efektu modré tečky“ a o tom, že i když si přijdeme plně šťastní, náš mozek nás bude neustále tlačit k bolesti (podrobněji opět níže).
V předposlední kapitole „Ekonomie pocitů“ se dozvíme jak city hýbou světem (uveden příklad kdy reklamní marketér přes city dokázal, aby začali kouřit i ženy, což v té době nebylo dobře vnímáno a tím zvýšil profity cigaret na dvojnásobek) a dozvíme se i co je falešná a opravdová svoboda.
V poslední kapitole „Konečné náboženství“ se dozvídáme o rozvoji algoritmů ve výpočetní technice, i ve světě. A o myšlence, že nás tento rozvoj jednou přemůže.
Knihu jsem zahlédl jednou při procházení knihkupectvím a nebudu lhát, uchytil mojí pozornost její název. Říkal jsem si, že to bude blbost a nějaká komická kniha. Po otevření, pročtení obsahu a pár stránek jsem ale zjistil, že by to mohla být skutečně zajímavá a obohacující kniha. Téma ,,jak je to skutečně s nadějí“ mě velice zaujalo. Po koupi a otevření doma při čtení jsem si za tím, že kniha bude obohacující, stál ještě více.
Naděje je třeba, každý jí musí mít.
Autor v knize popisuje myšlenku, že naše duše potřebuje naději, abychom duševně neumírali. Potřebujeme naději, že v budoucnu bude vše lepší, nebo že se nám zlepší život. Pokud jí nemáme, „tak proč žít – proč vůbec něco dělat?“
Na to ihned navazuje myšlenka, že opakem štěstí není vztek nebo smutek, jak si hodně lidí myslí. Protože když prožíváme tyto emoce, tak to znamená že nám na něčem záleží, tudíž, že máme naději. Opakem štěstí je beznaděj a lhostejnost. Toto jsou základní emoce „nepohodlné pravdy.“ Ta tvrdí, že tváří v tvář nekonečnu se vše, o co bychom mohli stát, rychle blíží nule.
Tvorba a udržení naděje
V první kapitole je nadneseno toto téma a je zde uvedeno co pro tento úkol potřebujeme. Jsou to 3 věci:
· Pocit nadvlády = pocit kontroly nad svým životem, že jsme schopni ovládat svůj osud.
· Víru v hodnotu věcí = najít v životě něco, k čemu se chceme propracovat.
· Sounáležitost = patřit ke skupině co sdílí stejné hodnoty a také o ně usiluje.
Velice tu se mnou rezonovala myšlenka TiimiAkatemie, protože ta ve skutečnosti tyto tři faktory nabízí. Dává nám možnost rozvíjet se sami za sebe, dává nám možnost utvořit si zkušenostmi nějaké hodnoty a ty sdílet se skupinou co má pravděpodobně (také díky zkušenostem) většinu hodnot podobnou. Tudíž vlastně mě napadá myšlenka, že TiimiAkatemie tvoří a udržuje naší naději.
Co jsou „morální propasti“ a jak ovlivňují naše chování.
Morální propasti jsou situace nadřazenosti/podřazenosti v naší hlavě kvůli myšlence „že si někdo něco zaslouží.“ Je to situace kdy automaticky rozhodujeme co je lepší a co horší. Autor v knize uvádí příklad, že když nám dá bezdůvodně pěstí, budeme se na něj zlobit, budeme mu to chtít oplatit nebo ho hnát k soudu. Většina lidí nic jiného automaticky neudělá. A to protože, budeme pociťovat, že jsme si to „nezasloužili.“ a on, že si „zaslouží“ trest. „Celý pocit, že si něco zasloužíme, je hodnotový úsudek, který si vytváříme tváří v tvář morální propasti.“ Následně autor přichází s rozšířením, že se nám omluví, upeče koláč a dá nám 100 dolarů na omluvu. A to když přijmeme, tak se „vyrovnáme“, myšleno, že morální propast mezi námi vymizela a jsme na stejné morální rovině. Už nevidíme, že by si tato osoba „zasloužila“ trest.
Stejně to funguje i opačně. Když by nám autor (uvedeno jako příklad) koupil dům. Jak bude většina lidí reagovat? V nejlepším případě lidé odmítnou, protože „nemají jak mu to oplatit.“ Tito lidé, co rozpoznají morální propast vyváznou jednoduše. Pokud ale dům přijmeme budeme mít nadosmrti pocit, že autor (ten co nám koupil dům) nám bude nadřazený a že mu jsme něco dlužni, „že si zaslouží něco víc.“ Budeme mu neustále děkovat, slibovat mu všechno možné „abychom mu to oplatili.“
Je zde také uvedena myšlenka, že pokud morální propasti trvají příliš dlouho, například, že nebudeme moci autorovi ránu vrátit, nebo se nám neomluví. Začne náš cítící mozek pracovat na jiné variantě vysvětlení. „Že si to zasloužíme.“ A to může dále změnit naše chování.
Jak moc ovlivňují naše zkušenosti naše hodnoty.
V knize je uveden příklad kdy autorova známá, měla vždy v hlavní hodnotě pořádnou párty a drogy, poté až práci a spánek. Jela ale na jednu krátkodobou brigádu v zahraničí na pomoc sirotkům, což se pro ní stalo tak silným emočním zážitkem, že pomoc sirotkům se jí posunula na místo první hodnoty, a párty skočila úplně dole až za spánkem. Jejím, přátelům, kteří měli ovšem stále hodnoty s párty na vrcholu, se na ní dívali s lítostí, protože už nechtěla chodit brát drogy.
Efekt modré tečky.
Tento efekt naznačuje, že čím více vyhledáváme hrozby, tím více jich uvidíme, bez ohledu na to jak je naše prostředí bezpečné. Byla na to provedena studia, která začali barevnými tečkami (proto ten název) a postupně přešli k podrobnějším testům, jako například, že lidem ukazovali výhružné a přátelské obličeje a oni měli říct jaký vidí. Ze začátku ukazovali úmyslně více zlých a poté ubírali. Jenže čím více člověk viděl zlých obličejů že začátku, tím více jich ke konci začal označovat také za zlé, i když už to byly převážně jen ty přátelské. Tento efekt je viděn v realitě například tím, jak postupem času slovo násilí přešlo z významu skutečného násilí (mlácení, šikana apod.) na situace, kdy je člověku cokoliv jen trochu nepříjemné.
Nikdy nemůžeme být šťastný „na celých 10“.
Autor uvádí v knize průzkum, kdy byly rozdány lidem pagery, a kdykoliv (v náhodnou dobu po dobu několika týdnů) zabzučel, napsali číslo 1-10 podle toho jak jsou zrovna šťastní. Bylo spočítáno, že ve většině případů bylo uvedeno číslo 7 (ať to byla porada, nebo synkův baseballový zápas). To protože máme pocit, že zažíváme štěstí a pak se zase vracíme do stavu, kdy „věci jsou skoro vždycky v pohodě, ale vždycky by to mohlo být lepší.“ Je to tím, že náš mozek nám neustále říká: „Víš, kdybych měl ještě kousek víc, tak bych se konečně dostal na desítku a zůstal tam.“ „Většina z nás takto žije svůj život a neustále se honí za imaginární desítkou.“
„Nedoufejte v lepší život. Prostě ho žijte.“ (kap. 6; str. 161)
Rozlišovat Prostředky a Cíle.
Cíl je to po čem toužíme a prostředky nám toho pomáhají dosáhnout. Přeformulovaný a zkrácený příklad z knihy: „Pokud budu chtít burrito, zajedu si autem pro burrito, cílem je burrito a auto je prostředkem pro dosažení cíle. Pokud ho chce manželka, tak cílem se stává spokojenost manželky a prostředkem burrito. Pokud, ale chci udělat manželce jen radost abych si mohl večer vrznout, tak štěstí mojí manželky je teď prostředkem k ještě většímu cíli, v tomto případě sexu. Vzorec lidskosti říká, že jednání s lidskou bytostí jako s prostředkem k nějakému dalšímu cíli je základem všeho špatného.“
Opravdová svoboda.
Autor uvádí, že jedinou pravou formou svobody je sebeomezování. Když si ráno zablokujeme mail a sociální sítě, tak nás to osvobodí, protože nám to uvolní čas, pozornost a schopnost výběru. Jsou zde i skvělé typy na to když se k něčemu nedokážeme donutit. „Pokud bojujete s chozením do posilovny, pronajměte si tam skřínku a nechte si tam pracovní oblečení, abyste tam každé ráno museli jít. Vypište blízkému z rodiny šek na tři tisíce dolarů s tím, že pokud si ještě někdy zapálíte, tak si šek může vybrat.“
Kniha se mi líbila, byla velice čtivá a dosti upoutávala mojí pozornost každou kapitolou (kromě té jedné o náboženství). Už nyní uvažuji o tom, že si přečtu i autorovu předchozí knihu (bestseller z roku 2017): „Důmyslné umění, mít všechno u pr**le.“
Dokážu si představit jak mnoho lidí vulgarismy v knize odradí od čtení, ale mě osobně přidávali spíše na upřímnosti autora a na vážnosti situace. Např.: „ …, přiznejme si to, když vás poučuje Josif Stalin o etice a lidské slušnosti, víte, že jste to posrali.“
Vím, že to není kniha co bych zrovna použil pro rozvoj týmu, projektu, nebo firmy. Ale nelituji toho, že jsem jí četl a velice mě obohatila.
„Je to v prdeli. Všechno je naprosto v prdeli. Vždycky bylo a vždycky bude. Neexistují žádná řešení, jen nouzová opatření, jen postupné zlepšování, jen trochu lepší formy pohrom než jiné. A je načase, abychom před tím přestali utíkat a místo toho to přijali. Tohle je náš podělaný svět. A my jsme ti podělaní v něm.“ (kap. 4; str. 112)
.jpeg)
.jpg)
