Učící se organizace
Ivana Tichá
Proč jsem si knihu vybral?
Knihu jsem si vybral z toho důvodu, že jsem necítil úplnou připravenost na zkoušky z informací, které jsem si sám dohledal. A proto jsem knihu učící se organizace vzal a postupně jsem si jí prošel a přečetl jsem si informace, které pro mě byly důležité.
Kniha je dle mého názoru psána jako učebnice, ale teorie je zde vysvětlena velice hezky.
O knize
Kniha učící se organizace je určena pro manažery, a je v ní mnoho zajímavých informací. V neposlední řadě obsahuje velké množství testů, které lze lehce přenést do praxe, a v průběhu firmy jsem schopen tuto knihu využít, nahlédnout do ní, a některé testy vyzkoušet.
Pět disciplín učící se organizace
V knize se píše o pěti disciplínách, podle kterých právě učící se organizace funguje.
V knize jsou disciplíny uspořádány chronologicky a je zde hezky poukázáno, že musíte začít u sebe, abyste mohli být součástí učící se organizace. To mě přivádí na myšlenku, že kdykoliv je problém, nebo rozpor, který musíte řešit, měli byste také začít vždycky u sebe, jestli za to nemůžete právě vy. Ale teď už k pěti disciplínám.
Osobní mistrovství – pod tímto pojmem se skrývá to, že každý umíme něco, a měli bychom si tyto schopnosti uvědomovat a pracovat na nich. Vytvořit si k nim osobní vizi a hodnoty, a celý život je zdokonalovat a nepřestávat se učit.
Sdílení mentálních modelů – jednoduše bych řekl, že se jedná o takové nastavení našeho myšlení. To máme nastavené už od dětství, čím jsme si prošli, jak jsme byli vychováváni, jak koukáme na svět atd. Díky tomuto myšlení tvoříme závěry, takže bychom mohli říct, že náš mentální model v podstatě ukazuje, jaký jsme a jak se chováme.
Sdílená vize – sdílená vize je za mě jedna z nejdůležitějších disciplín. Je to společná vize celé organizace a měla by sjednotit lidi, kteří pro tuto organizaci pracují v podstatě na jedné vlně. I když máme úplně odlišné mentální modely, každý, při dobře vytvořené sdílené vizi, vidí i něco vlastního. Ten hnací motor pro organizaci je dle mého názoru hlavně sdílená vize.
Týmové učení – každý jednotlivec v týmu má určité znalosti a dovednosti, a tato disciplína říká, že právě každý jednotlivec může obohatit celý tým. Obohacují se zejména pomocí dialogu/diskuzí. Rozšíří tím povědomí účastníků, a tí zlepšují i celé fungování celku.
Systémový přístup – Systémové myšlení je dle knihy tou nejnáročnější a nejdůležitější disciplínou. Jedná se zde o způsobu myšlení. Když uvedu příklad, nemyslíte jen nad částí problému, ale nad problémem celkovým. Proč vznikl, jak jsem mu mohl zabránit a jak ho vyřeším.
Co mě velice zaujalo v knize jsou archetypy. Archetypy jsou opakující se vzorce chování, které lze v týmech zpozorovat. Je zde napsáno 7 různých archetypů. Nejčastější archetyp je asi "fixes that fail," a ten nám říká o odstraňování krátkodobých symptomů. Pak mě ještě zaujal archetyp číslo 3, a to je "escalation." Ten říká, jak jedna strana podnikne kroky, které druhá strana vnímá jako ohrožení. Tahle situace se opakuje pořád dokola a postupně se soutěžení zvyšuje, až se dostane mimo kontrolu. Ale řekl bych, že všechny archetypy jsou zajímavé a je dobré o nich vědět, a nahlédnout do knihy, když budete cítit, že problém nastal.
Slovníček
Alokace - přidělení omezených zdrojů nějakému projektu, procesu.
Archetypy - jsou to opakující se vzorce chování
Benchmarking – učení se na základě porovnání produktů nebo činností s konkurencí
Společná vize - další z mnoha pohledů na společnou vizi
Jak knihu hodnotím?
Knihu hodnotím kladně, dala mi dostatečné informace které jsem v knize hledal a nalezl jsem zde pár poznatků, ke kterým bych se rád v průběhu studia vrátil.
