Učící se organizace

Proč jsem si vybrala tuto knihu?

To je jednoduchá otázka – kdybych knihu nepřečetla, nebudu schopna napsat ani čárku sedmistranné eseje, která je požadavkem ke zkoušce z předmětu Učící se organizace. Ale později bych si knihu stejně určitě přečetla, protože její obsah je cenný, obzvlášť pro studenty TAP.

Kniha je určená pro manažery, kteří chtějí vybudovat silnou společnost. V knize Učící organizace vidím návod na vytvoření silného týmu à je „ušitý na míru“ přímo pro nás – studenty TAP. 

Co mi kniha dala?

Díky knize jsem se seznámila s pojmem „učící se organizace“ a trochu mě opustil strach, který jsem zpočátku ze zkoušky měla. (Samozřejmě, že jsem stále dost nervózní). Uvědomila jsem si, že pro Tiimiakatemia Prague je tahle publikace velmi důležitá – podle mě bychom měli vybudovat naše týmy právě na principech učící se organizace. Seznámila jsem se s pěti disciplínami a se systémovými archetypy. Poznala jsem, proč občas v organizacích něco nefunguje a jakou váhu má pro organizaci posun jednotlivce. Líbila se mi úvodní část věnovaná organizačnímu učení, kde jsem narazila na „žebřík domněnek.“ Zaujala mě praktická okénka, se kterými jsem se v průběhu knihy setkávala a zajímavou zkušeností pro mě bylo i číst knížku spíše „učebnicového“ typu. 

Pojmy a poznatky:

Učící se organizace – jakákoli organizace, skupina podobně smýšlejících lidí, jejíž členové se neustále učí a neustále prohlubují své znalosti. Vnější procesy organizace jsou stále zdokonalovány. Členové společně sdílí nejen své znalosti, ale i zkušenosti a názory – díky tomu se vzájemně inspirují a jeden od druhého učí. Člen jako jedinec má bezpochyby prostor pro osobní rozvoj, avšak nejdůležitějším cílem je zde propojení veškerých částí organizace. Podstatné je fungování organizace a její posun vpřed, kterému předchází posun jednotlivce. 

Osobní mistrovství – abychom mohli prohlásit, že jsme dosáhli osobního mistrovství, musíme si být jisti tím, že vše, co děláme, se snažíme dělat dokonale podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Každé věci, kterou děláme, jsme plně oddaní. Nikdy nejsme perfektní, neustále zdokonalujeme sebe sama. Jedná se o nikdy nekončící proces. Tvoříme svoji vlastní vizi. (V souvislosti s TAP vidím pokus o osobní mistrovství v uzavírání „learning contractu“ sám se sebou).

Mentální modely – způsoby, kterými se jedinci dívají na svět, na různé situace. Mentální modely jsou u každého člověka jedinečné. Jsou to vnitřní představy člověka o fungování všeho, co je. Jsou ovlivněny vlastními zkušenostmi, znalostmi a předpoklady člověka a odráží se od nich naše jednání. Pro tým je důležité sdílet mezi sebou své mentální modely – umožní tak druhým nahlížet na věc z pohledu někoho jiného a postupně nás dovádí k tvorbě kompromisu. (V souvislosti s TAP máme šanci poznat mentální modely ostatních např. u tvorby projektů – každý na věc pohlíží jinak).

Sdílená vize – společná vize týmu (týmové poslání), organizace. Pro každého člena by měla mít smysl, měla by být částí jeho osobní vize. (Podle mě jsme se o tohle snažili na 24 hodinovém výjezdu).

Týmové učení – Týmové učení je disciplína, kterou náš tým prochází prakticky od začátku studia. Týmové učení je v praxi to, jakým způsobem se učíme – v dialogu. Díky sdíleným mentálním modelům tým dokáže společně pracovat a zároveň se učit. Každá myšlenka, každý názor, pohled na svět, který do dialogu člen týmu přinese – je užitečná. Všichni členové by měli pracovat naplno, jakmile jeden člen přestane pracovat, rozvrátí tak fungování celé skupiny. Je to jako kdyby hodiny měli plně fungovat, ale přitom jim chyběla hodinová ručka – pozbyl by jejich smysl. Když však naopak všichni členové týmu pracují naplno, vzájemně se tak motivují a směřují k lepší výkonnosti a větší efektivitě práce. Motivující může být i určitá míra soutěživosti, která nutí členy zlepšovat svůj osobní výkon. Takto to funguje i u nás v týmu. Jako týmové učení probíhala např. naše krosfertilizační příprava na zkoušku Učící se organizace – v dialogu jsme do hloubky probírali význam různých částí knih Učící se organizace a Pátá disciplína. Každý měl na téma jiný pohled, čímž donutil ostatní k opakovanému zamyšlení a společně jsme tak dospěli k pochopení mnohem více věcí.

Systémové myšlení – podle Senge nejdůležitější disciplína. Je potřeba se zabývat problémy struktury a celého systému a chápat je. Každý člen organizace by měl porozumět svojí roli v řešení určitého problému, který v organizaci nastane. Zdůvodněním problému nemůže být svést vinu na někoho druhého. Chybu musíme každý hledat nejdříve v sobě. (Se systémovým myšlením se zatím pereme, ale v našem týmu už jsme se pokoušeli myslet systémově).

Archetyp = vzor, model nebo prototyp; v tomto smyslu je archetyp zakotvený vzorec chování

1.     Jsem tím, co dělám

2.     Za to můžou oni!

3.     Iluze rozhodných kroků

4.     Fixace na události

5.     Metafora s uvařenou žábou

6.     Klamná představa, že zkušenost nás naučí

7.     Mýtus manažerského týmu