Před touhle knihou jsem četla Agilní přístupy, kde jsem se vlastně poprvé o sprintu dozvěděla něco víc. Abych ale pravdu řekla, bylo to pro mě dost komplikované čtení a neměla jsem pocit, že bych téhle metodě dostatečně porozuměla. Tuto knížku jsem si tedy vybrala s vidinou toho, že téma sprintu pochopím více do hloubky.
Cílem sprintu je zodpovědět rozhodující otázky na základě tvorby prototypů a testování nápadů se zákazníky. To vše v pouhém jednom pracovním týdnu, tedy pěti dnech .
Před začátkem sprintu musíme zformulovat správnou výzvu a sestavit správný tým. Navíc budeme potřebovat čas a prostor k jeho realizaci.
,,Čím větší výzva, tím je sprint lepší.”
Metoda sprintu se nemusí hodit jen pro dlouhodobé projekty, může nám totiž pomoci i v následujících náročných situacích:
Stojíme před velkým problémem, na jehož vyřešení je potřeba hodně času i peněz. Sprint poskytuje možnost nabrat ten správný kurz před tím, než se pustíme do velkých finančních rozhodnutí.
Potřebujeme dobrá řešení, a to rychle. Sprint je ideální, jelikož je vytvořen s ohledem na rychlost.
Sprint nám může poskytnout čerstvý pohled a nakopnou dynamiku projektů.
Žádný problém/výzva není na sprint moc velká. Proč? Sprint totiž donutí týmy zaměřit se na ty nejnaléhavější otázky a také nám umožní získávat informace nikoli z hotového produktu, nýbrž z jeho povrchu. Povrch je místo, kde se náš produkt nebo služba setkává se zákazníky. Pokud ho trefíme správně, můžeme se k němu pak jen vracet a upravovat produkt, před tím, než se pustíme do jeho realizace naplno.
Tým je dle mého nejdůležitější součástí sprintu. Společně se snažíme maximálně využít svoje nadání, energii, znalosti a čas. Myslím, že tým se pomocí sprintu také neskutečně sblíží. Má totiž před sebou velkou výzvu, po jejímž překonání nabude pocitu, že společně zvládne překonat vše. Sprint tedy může týmu pomoci k většímu sebevědomí a zároveň k vzájemné důvěře.
Dokonalý sprintový tým by měl mít 7 členů, jelikož je jednodušší, aby všichni zůstali koncentrovaní a produktivní. Měl by obsahovat někoho s autoritou k rozhodování - Rozhodovače. Tenhle člověk je většinou zakladatel nebo ředitel, který má odborné znalosti o produktu nebo službě, a hlavně o vizi. Kromě onoho rozhodovače chceme do týmu zapojit někoho, kdo produkt nebo službu vytváří - Vývojáře. Kniha dále uvádí zapojení také finančního experta, marketingového experta, experta na styk se zákazníky, na technologie, logistiku a experta na návrh. Celkově jsou týmy nejúspěšnější, když se sejde různorodá skupina lidí - asi tak, jako v našem týmu :)).
Typický sprint probíhá v rámci 5 dní a měl by mít jen 6 pracovních hodin denně. Tahle informace mě opravdu hodně překvapila vzhledem k tomu, jak velký problém sprintem můžeme vlastně řešit. 6 hodin vážně není moc a práce tedy vyžaduje velkou míru koncentrace a energie.
Před samotným začátkem sprintu je důležité připravit všechny potřebné věci jako jsou fixy, tabule, papíry, lepíky - všechno se musí v průběhu sprintu zapisovat! (Velmi se mi líbilo, že v knize je k dispozici i celý nákupní seznam.)
Náš první sprintový den začneme stanovením dlouhodobého cíle. Můžeme si položit následující otázky: Proč tenhle projekt děláme? Kde chceme být za půl roku? Kde chceme být za pět let? Náš cíl bude sloužit jako takový maják, který nás bude navádět správným směrem. Nesmíme ale zapomenout ani na identifikaci rizik, která s cílem souvisejí. Co může způsobit nezdar? Jak se může naplňování cíle zvrtnout?
Po zformování cíle a sprintových otázek nás v pondělí čeká sestavení jednoduché mapy.
Aktéři jsou pro nás důležité postavy. Ve většině případů je tvoří zákazníci.
Konec představuje to, k čemu se vlastně chceme dopracovat.
Pomocí slov a šipek vyznačíme, jak se aktéři dostanou k cíli.
Mapu máme sestavenou a zbytek prvního dne využijeme k vyzpovídání expertů z našeho týmu, abychom problém podrobněji rozebrali. Všichni experti nemusí být nutně součástí týmu, některé si můžeme i přizvat. Při debatě s těmito experty si každý píše individuální poznámky. Jenomže jak dát pak tyhle roztroušené zápisky dohromady tak, aby byly uspořádané a mohl z nich čerpat celý tým? S tímhle problémem nám může pomoct technika “Jak bychom mohli” (How Might We). Tahle technika funguje tak, že si každý píše své poznámky, každou na zvláštní lepík. Po debatě se poznámky shromáždí, uspořádají a pak se vybere hrstka jen těch nejzajímavějších. Technika spočívá v tom, že si poznámky zaznamenáváme ve formě otázky znějící ,,Jak bychom mohli….?”
Na téhle metodě se mi líbí hlavně to, jak je pozitivní. Není to totiž jenom depresivní výčet problémů, ale každá poznámka začíná právě zamyšlením, jak bychom mohli něco vyřešit. Problém tak převracíme v příležitost.
Teď už nám zbývá jenom stanovit cíl sprintu, který by měl už z předchozích kroků vyvstat v podstatě sám. Vybereme jednoho cílového zákazníka a jednu cílovou událost.
Máme dlouhodobý cíl a otázky, které chceme zodpovědět. Nakreslili jsme si mapu a zakroužkovali cíl. To znamená, že teď máme všichni shodné informace a chápeme účel a cíl sprintu.
Úterý je dnem možných řešení a nápadů. Právě pro sběr nápadů začneme úterý cvičením s názvem Bleskové otázky. Funguje to tak, že všichni členové sprintu udělají seznam produktů či služeb konkurence, z kterých můžeme načerpat inspiraci k řešení. Každý potom svůj seznam ve třech minutách představí a vysvětlí týmu, co se mu na položkách líbí.
Nyní je čas rozdělit se do týmu nebo pracovat individuálně na náčrtcích možných řešení. Použijeme k tomu i cvičení Šílené osmičky, kde má každý za úkol nakreslit na papír v osmi minutách osm svých nejoblíbenějších nápadů.
Tuhle metodu jsme využili v našem týmu na BG pro Bard. Musím uznat, že se mi to nejdříve moc nezamlouvalo, protože nemám malování zrovna v lásce (asi proto, že jsem v tom vážně příšerná). Když jsme ale zapnuli osmiminutový časovač, začala se mi aktivita kupodivu líbit a strach z malování ze mě opadl. Díky časovému tlaku jsem totiž začala kreslit nápady bez toho, aniž bych nad nimi přehnaně přemýšlela a snažila se najít důvod, proč nejsou dobré. Po uplynutí času jsme si naše šílené osmičky vystavili na tabuli a každý z nás měl tři puntíky, které přiřazoval nápadům, které se mu líbily nejvíc. Pomocí tohoto hlasování jsme tedy vybraly ty nejoblíbenější řešení. Díky šíleným osmičkám mi došlo, že kreslení je někdy vlastně mnohem lepší než si nápady psát a rozhodně toho chci využít i do budoucna.
V rámci sprintu se nicméně nápady vyhodnocují až ve středu.
Naším středečním cílem je rozhodnout, která řešení se stanou základem prototypu.
Teď kniha obsahovala příběh o sprintu ve firmě, která vynalezla Slack a o tom, jakým způsobem hlasovali o nápadech. Slack využíváme i v mojí práci ve Woltu k veškeré komunikaci s kolegy a jinými odděleními. Přišlo mi tedy zajímavé, že právě metodu sprintu využili k řešení problémů i společnosti, s kterými se denně setkávám a že se jim to očividně velmi povedlo, vzhledem k tomu, jak velkou společností teď jsou. Zároveň mi taky došlo, že asi ani při čtení nebudu mít od práce klid (pomoc) :((
Hlasování o nápadech probíhá formou samolepek a rychlokritiky, takže vlastně obdobně, jako jsme to udělali my při BG.
Po úspěšném hlasování přichází čas na storyboard. Nakreslíme si mřížku 10 až 15 okének s tím, že levé horní políčko představuje první moment, se kterým se zákazníci v pátek setkají. Pokud například vyvíjíme aplikaci, byl by v tomhle okénku Appstore. Z prvního bodu pak budeme storyboard vyplňovat políčko za políčkem s pomocí vítězných náčrtů, tak jako v komiksu.
Tenhle den se zaměříme na tvorbu prototypu (fasádu), který zítra zákazníkovi představíme. Hlavní zásadou při tvorbě je neusilovat o něco dokonalého, ale spíše dostačujícího, co vlastně nemusí ani dlouhodobě fungovat (prototyp na jedno použití). Snažíme se vytvořit něco realistického, aby zákazníci reagovali upřímně a autenticky a my se pak mohli poučit a produkt či službu dále vyvíjet. Vydáme se tedy zlatou střední cestou, kdy na produktu nepromarníme moc času, ale zároveň bude dost reálný.
Jak na prototyp?
Po výrobě našeho prototypu se pustíme do zkušebního běhu, kde si zkusíme, zda tedy vůbec funguje. Musíme pořádně zkontrolovat, zda se ze storyboardu dostalo do prototypu všechno, co mělo.
Díky pátku budeme vědět, jak daleko musíme dojít a jaký přesně má být další krok. Je to totiž den rozhovorů se zákazníky a poučení se z jejich reakcí na prototyp.
Ideální je testovat náš prototyp na pěti lidech. Takové číslo nám poskytne dostatek informací a navíc se rozhovory vejdou do jednoho dne i společně se závěrečným rozborem.
Jak vést takový rozhovor?
Rozhovory vede se zákazníkem jen jeden člověk, ale zbytek je připojený přes kameru a všichni si dělají poznámky. Po ukončení dotazování se celý tým shromáždí a nastává snad ta nejdůležitější část - vyhodnocení a poučení. Při něm se snažíme hledat opakující se vzorce v reakcích zákazníků. Poté se vrátíme k otázkám sprintu z pondělí a právě ty nám pomohou zjistit, jaké vzorce jsou nejdůležitější a nasměrují nás k dalším krokům.
Líbila se mi myšlenka, že ve sprintu vlastně nikdy nemůžeme prohrát. Když totiž otestujeme náš prototyp se zákazníky, získáme tak i tu největší výhru - dozvíme se, jestli jsme se svými nápady na správné cestě.
Uff to bylo strašně moc nových informací najednou, naštěstí je na konci knížky přesný postup, jak sprint vést den po dni. Konečně mi ale přijde, že sprint chápu. Narozdíl od Agilních přístupů byl totiž v téhle knize sprint vysvětlen, alespoň pro mě, mnohem srozumitelnější formou, a hlavně obsahovala spoustu příkladů, které mi k porozumění opravdu pomohly. Na celém sprintu se mi nejvíce líbí týmová spolupráce, efektivní způsoby hlasování a hlavně myšlenka, že se nemusíme hned honit za dokonalostí. Někdy mám s perfekcionismem totiž problém a zavrhuju spousty nápadů a myšlenek jen pro to, že mi nepřipadají dost dobré. Navíc taky nad věcmi trávím zbytečně moc času, protože se je snažím mít všechny dokonalé.
Knihu bych doporučila naprosto všem, jelikož kromě sprintu si z ní dle mého můžete odnést i zamyšlení nad jinými tématy, které v Tiimi řešíme každý den - například nad již zmiňovanou týmovou spoluprací. Už se těším, až sprint vyzkouším, třeba na nějakém z dalších BG.
