Po poslechu první kapitoly z knihy Pravidla úspěchu, jsem si položila otázku, na kterou mimochodem autor několikrát vybízel, zda-li jsme za štěstí a kvalitu našeho života odpovědni my, nebo někdo jiný. Když jsem na otázku takto zeptala sama sebe, chvilku jsem si říkala, že je to přeci triviálně jednoduché. Po chvilce přemýšlení, doptávání se otázek a pátrání ve vzpomínkách, jsem si uvědomila, že to tak jednoduché není. Na prvotní otázku jsem si samozřejmě odpověděla, že já jsem odpovědná za svůj život, úspěchy i neúspěchy. Proč tedy když se mi něco nedaří obviňuji někoho/něco jiného? Proč se vymlouvám, že jsem něco udělala/neudělala protože…? Došla jsem k závěru, že i přestože jsem si myslela, že je moje odpověď úplně jasná, vlastně nebyla a teď většinou když se chci vymlouvat, nebo svádět vinu na někoho jiného si vybavím popis z knížky ohledně přijmutí zodpovědnosti za to, co udělám.
Moc nesouzním s myšlenkou, že cokoli se nepovede- budu vinit sebe a ptát se sebe proč jsem to neudělala jinak. Tohle mínění mi přijde už moc radikální a věřím, že se nám dějí i věci za které vážně nemůžeme jen my.
Další poznatek si odnáším, že jako lidi sebe sami omezujeme a ti kteří se neomezují, dosahují výsledků, které jim ostatní závidí. Kdyby za úspěchy úspěšných, mohly vnější okolnosti, tak by přeci zápas vyhrál každý, kdo na něm hrál, golfovou jamku na stejné dráze by trefili všichni stejně. O tom, že to tak opravdu je, svědčí stovky úspěšných lidí, kteří měli stejné okolnosti a přesto zvládli něco víc.
Pokud se mi nelíbí moje výsledky, sny a úspěchy, musím změnit sebe, svoje jednání a myšlení. Den kdy změníme naše reakce, je den kdy se život změní k lepšímu. S těmito myšlenkami se mi pojí jeden příklad právě z knihy Pravidla úspěchu.
Příklad
Kvůli zemětřesení a požárům vznikla kolona. Reportér se zeptal jednoho řidiče, jaký názor má na tuto situaci. Odpověděl velmi naštvaně. A byl rozzlobený. Reportér se zeptal jiného řidiče na to stejné, tento řidič odpověděl, že má s sebou dostatek jídla, kazety a mobilní telefon, a že mu to nevadí. V těchto okolnostech po něm šéf nemůže chtít víc a proto je v pohodě. Zde je zřejmé, že kdyby naše chování bylo ovlivněno okolnostmi, oba řidiči by měli mít stejnou reakci. Oni ale neměli a proto můžeme pozorovat. Byla to otázka postoje a chování.
přestat s obviňováním
- nezmění nás, když najdeme chyby u ostatních
- musíme uznat pravdu
- já jsem ten kdo nejedl zdravě, kdo ignoroval intuici, kdo si to koupil, kdo si vybral pravdu
- vzdát se stížností-ten, kdo si stěžuje že míč poskakuje, ho nejspíš upustil
- abychom mohli stěžovat, musíme znát něco lepšího-máme představu něčeho lepšího
- lidi si stěžují jen na věci, se kterýma můžeme něco udělat -> nikdo si nestěžuje na gravitaci
- stěžování si-> chceme něco jiného ale nechceme se změnit
- buď tvoříme, nebo dovolujeme všechno co se nám děje
když nejsem šťastná - zpětná vazba pro mě, co mám dělat abych byla?
Tato otázka mi pomohla při budování osobní vize, protože zde byly pokládány konkrétní otázky, v tu chvíli jsem se více zamyslela- jím hodně cukru, málo cvičím? Naplňuje mě moje práce? Mám kolem sebe lidi, kteří mě nevyužívají? Čím pomáhám lidem v mém okolí?
Při psaní své vize, jsem došla k tou, že všechno má svůj účel a důvod, proč se to tak děje. I když se to tak zprvu nemusí zdát. Když se mi něco nepodaří, snažím se doptávat na otázky, proč se mi to stalo, proč jsem se takto rozhodla a co jsem se naučila tím, že to takto dopadlo. Snažím se určovat si cíl, aby mi všechno zapadalo a dávalo smysl. Autor říká, že pokud máme správně nastavený cíl, události a lidé pak chodí do života sami. Pro uspořádání cílů, jsem použila tuto metodu.
Metoda
vnitřní poradní systém, radí nám kdy jdeme správným směrem-> sepsat seznam činností kdy jsme se cítili šťastně a radost v životě (je tam shoda?)
myšlenka k tématu
Největší tajemství úspěchu-ujasněte si v co nejmenším věku co mě naplňuje uzpůsobte si aktivity podle toho a přemýšlejte, jak si tímto vydělat
Pat Williams
Cvičení ke stanovení životního cíle 9min
- 2 vlastnosti-jedinečné, osobní
- Popište jeden nebo 2způsoby jak se projevují
- Představte si, že je svět teď dokonalý jak je vidíme
- Spojit všechny tři věci v jedno prohlášení
- Trvat na tom, denně číst ráno
Rozhodnout se co chci
- Ujasnit si proč tu jsem a pak zjistit co vlastně chci, kde chci být
- Jak podle mě vypadá úspěch?
- Věty typu nesahej na to, styď se, nebreč, nemůžeš mít všechno, nebuď sobec, dělej co ti říkám….-> Tyto příkazy v nás zabíjí naše potřeby
- Děláme věci co nechceme, protože to chtějí ostatní
- Jednej tak jakoby jsme měli na výběr, co bych dělala raději
- Otupování vědomí toho co chci (zápisník, výměna žlutého za modrý)
- Seznam o 30 činností co chceme dělat, mít a 30 rolí které chceme zažít
Poznámka pro mě, chtěla bych to mít u téhle knihy napsané, když se budu k eseji vracet
KE SVOJI VIZI!! TENHLE SEZNAM 30
- SESTAVIT 30 ČINNOSTÍ KTERÉ MĚ BAVÍ
- VIZE IDELANÍHO ŽIVOTA
- KDE JSEM? KAM SE CHHCI DOSTAT
- 7 oblastí: práce a kariéra, vztahy, osobní cíle, příspěvek větší komunity, finance, odpočinek, zdraví
- Není důležité, jak se tam dostat, ale kam se chci dostat
Metodu 30 věcí co dělat, mít a 30 rolí co chci zažít jsem požila v tvorbě vize, o které se v týmu hodně bavíme a dali jsme si úkol, že si ji každý vytvoříme. Mě pro to pomohla tato metoda.
Nakonec bych chtěla shrnout, že si z knihy odnáším mnoho motivačních vět jako jsou například „snění velkého snu nestojí víc energie než snění malého snu, tvořte budoucnost z budoucnosti ne minulosti“. S některými myšlenkami souzním, s jinými méně a o to víc mě nutí nad nimi přemýšlet.
