Kniha, kterou kdybych znala dříve, ušetřila bych si spoustu životní energie.
Při čtení jsem si ujasnila, o co reálně usilujeme a k čemu směřujeme. Pokud se totiž podíváme na ideál, měli bychom dospět k učící se organizaci, o kterých tato kniha je. Konkrétně se věnuje pěti disciplínám, které je potřeba zvládnout, aby byla učící se organizace úspěšná.
Osobní mistrovství
Disciplína „nepřetržitého projasňování a prohlubování vlastní osobní vize, soustřeďování zdrojů energie, rozvíjení trpělivosti a objektivního vnímání skutečnosti“, která nikdy nekončí. Pokud chce člověk tuto disciplínu zvládnout, musí nejprve poznat sám sebe a svou osobní vizi. Tým bude jen tak dobrý, jako jsou jeho členové.
Osobní vize je obraz žádoucí budoucnosti, určuje cíl naší životní cesty. Dává nám odpověď na otázku „Proč?“, když něco děláme. Osobní vize může obsahovat stránky hmotné, osobní, sociální i další.
Ke svému životu je potom potřeba přistoupit jako k cestě a užívat si jí, udělat z života tvořivé dílo. Právě tahle cesta osobního mistrovství je i naším cílem. Nepřestat usilovat o naše lepší já. Rozvíjet svoje silné stránky, zaměřovat se ale i na výstup z komfortní zóny, podporovat učení se a svou cestu.
ATP: k pokroku v mém osobním mistrovství jsem využila sklil profile, na základě kterého jsem vytvořila i svůj learning contract. Jako součást své cesty vnímám pravidelné pečování o sebe sama, vytvoření vision boardu, čtení seberozvojové literatury a vytvoření balance wheel, abych zvládla všechny aspekty svého života. Navíc jsem se zapojila do Leadership programu, kde podporuji svou stránku vedení lidí, které bych se chtěla věnovat.
Mentální modely
Mentální modely jsou naše niterní přesvědčení, představy či obrazy, které ovlivňují naše vnímání reality. Jde o subjektivní vnímání reality, které se může dít na podvědomé úrovni. Prvním krokem k sundání růžových brýlí je nutné si mentální modely zvědomovat, pojmenovávat je, a pracovat na nich. V týmu i v životě je pak důležité tyto mentální modely sdílet, ale hlavně být ochotný své mentální modely bourat.
ATP: v osobním životě i v týmu se snažím nad svými myšlenkami pozastavit a určit, zda jsou opravdu moje. Při training session na Pátou disciplínu jsme si navzájem několik mentálních modelů nasdíleli a i to, jak se s nimi dá pracovat - např. metodou levého sloupce. Osobně mi nejvíce pomáhá doptávání se a ujišťování.
Sdílená vize
Sdílená vize je představa budoucnosti, myšlenka, kterou žije celý tým a je ochotný danou myšlenku převzít za svou. Důležitým faktorem je, že týmová vize nepotlačuje osobní vizi, ale naopak jí podporuje.
Stejně jako je důležitá vize pro jednotlivce, je i pro tým. Pokud nemá tým společnou vizi, jde pouze o pracovní skupinu. Týmy bez sdílené vize nedokážou jednotně pracovat, nemají motivaci, vzniká zmatek a frustrace. Naopak s týmovou vizí jsou členové schopni tahat za jeden provaz. Proto je důležité vizi správně nastavit a ujistit se, že s ní každý souhlasí. Souhlas je totiž svobodná volba. Jen v tuto chvilku může dojít k angažovanému zaujetí, kdy dojde k převzetí týmové vize za svou vlastní.
ATP: v našem týmu zatím vize nastavená není. Všichni se ztotožňujeme s vizí Tiimiakatemia, ale v našem týmu cítím potřebu definovat si vizi svou. První kroky jsme podnikli na TS 9.1.2023 a pokračování nás čeká.
Týmové učení
Týmové učení je proces neustálého zlepšování a pilování techniky dialogu a všech jeho aspektů. Tato disciplína je sama o sobě nedílnou součástí Tiimiakatemia Prague. Cílem dialogu je povýšit z úrovně jednotlivce na úroveň týmu, kde jsme dále schopni vytvářet společné týmové vědomosti a poznání.
V dialogu je důležité pamatovat na jeho pravidla: každý odloží své ego, musíme se k sobě chovat jako kolegové, musí být určen facilitátor.
Možným přešlapem může být sklouznutí do diskuze, která není pro týmové učení tolik vhodná. V diskuzi jde spíše o pinkání názorů z jedné strany na druhou, jako při tenise. Účastníci se pouze snaží přesvědčit ostatní o svém názoru.
ATP: u nás v týmu jsme už na začátku semestru měli TS na téma dialog. Cítím, že jsme od té doby udělali pokrok. Navzájem dokážeme odkrývat naše myšlenky a naslouchat si, reagujeme na sebe. Už několikrát se mi stalo, že jsem odložila svůj názor, protože jsem zjistila, že nebyl pravdivý. Navzájem se obohacujeme a nesklouzávat do diskuze.
Systémové myšlení
Pátá a za mě nejtěžší disciplína. Ucelující. Jde o umění vidět les i stromy. Jedinci, které zvládnou systémové myšlení jsou schopni vnímat strukturní vzorce tam, kde jiní vidí pouze události a síly, na které je třeba reagovat. Člověk získává nadhled a vidí věci komplexně.
ATP: systémové myšlení je podle mě disciplína, která v našem týmu nejvíce chybí. Je možné, že se to také odvíjí od absence sdílené vize. Přijde mi, že v týmu nám málo kdy dochází, že naše chování může mít vliv na celý tým – například to, že nepřijdu na TS, neznamená pouze to, že budu mít absenci. Absence je jen třešnička na dortu. Moje absence způsobí zpomalení týmového učení, možná dokonce frustraci jedinců a jejich angažované zaujetí či motivaci.
Poruchy učení
I. Jsem to, co dělám = každý jsme zodpovědný za svoje činy na úrovni jednotlivce i organizace.
II. Nepřítel je někde mimo nás = lidé mají často tendenci svalovat vinu na vnější činitele, důležité je převzít zodpovědnost za své činy.
III. Iluze převzetí iniciativy = proaktivita v dnešní době je pouze častou reaktivitou, klíčové je pochopit jak my sami přispíváme ke svým problémům a je tedy produktem našeho přemýšlení o našich činech.
IV. Fixace na události = lidé se často fixují na krátkodobé události, které pak znemožňují jejich nadhled a podporu týmového učení.
V. Podobenství o uvařené žábě = jako organizace musíme vnímat nejen velké změny, ale také pomalé procesy, k čemuž je často nutné zvolnit tempo.
VI. Klamná představa učení se na základě zkušenosti = v organizacích se často přijímají rozhodnutí, které organizaci ohrozí na několik desetiletí.
VII. Mýtus týmu vedení = v týmech může dojít k umlčování nesouhlasných názorů a tím otupení a zpomalení procesů.
Zákony Páté disciplíny
I. Příčinou dnešních problémů je včerejší řešení.
II. Čím silněji tlačíme, tím silněji systém tlačí zpět.
III. Chování se zlepšuje předtím, než se začne zhoršovat.
IV. Snadná východiska z obtížné situace obvykle vedou zpět.
V. Léčba může být horší, než onemocnění.
VI. Rychlejší bývá pomalejší.
VII. Příčina a následek nemají těsnou návaznost v čase ani v prostoru.
VIII. Malá změny mohou přinést velké výsledky - avšak oblasti, v nichž je jejich účinek nejvyšší, jsou často ty nejméně zřejmé.
IX. Můžete nechat vlka, aby se nažral, a koza může zůstat celé, ale ne současně.
X. Když rozpůlíme slona, nedostaneme tak dva malé slony.
XI. Na nikoho a na nic nesvalujte vinu.
