Pátá disciplína
Peter M. Senge
Tato kniha poskytuje jakýsi filozofický pohled na učící se organizaci.
Jaká jsem měl očekávání?
Myslel jsem si, že kniha bude schopna velmi dobře vysvětlit funkčnost učící se organizace. Slyšel jsem o ní hlavně kladné hodnocení a očekával jsem tedy hodně.
Jaká kniha ve skutečnosti byla?
Kniha mě ke konci ujistila v tom, že nemám rád velké množství přirovnání a příběhů. Především kvůli tomu mi přišla kniha zdlouhavá a náročná na udržení pozornosti. Obávám se, že je pravděpodobné, že jsem kvůli zdlouhavosti knihy nepochytil některé myšlenky dostatečně do hloubky. Vzhledem k tomu, že jsem tuto knihu četl až po knize Učící se organizace, tak jsem nejspíš se všemi těmito myšlenkami byl už nějakým způsobem seznámen. Což asi také zapříčinilo snížení motivace k pozornosti k jednotlivým bodům.
Co jsem si z knihy odnesl?
To nejdůležitější co jsem si reálně odnesl je několik především filozofických myšlenek. Především protože jsem se spoustu prakticky stejných informací dozvěděl v knize Učící se organizace. Proto zde sepíšu pouze některé myšlenky, protože jsem zbylé sepsal již u eseje na knihu Učící se organizace.
(přesouvání problémů, řešením jejich symptomů) Toto je dobré pro každého si uvědomit, že ne vždy problém zanikne tím, že se vyřeší jeho symptomy. Sám osobně si občas uvědomím, že neřeším problém, ale jen symptomy. Přičemž je dobré, že na to kniha upozorňuje, protože si myslím, že ne jenom mně to pomohlo si toho všímat a zkoušet to řešit jinak.
(snadná řešení ne vždy vyřeší komplexní problém) Většinou lidé včetně mě se snaží najít nejsnazší řešení dané situace. Což jen podporuje princip Occamovy břitvy, který je sice někdy velmi vhodný k využití, ale je důležité si uvědomit, že ne vždy. Sám často volím nejjednodušší řešení, která ale nevedou správným směrem. Identifikace situace, kdy je vhodné využít Occamovu břitvu a kdy je to kontraproduktivní, mi není zatím úplně jasná a budu na tom muset zapracovat.
(příčina a následek nebývají vždy tak jasné, jak se může zdát) Na takovou myšlenku se často zapomíná a často se tak přiřazuje za následek něco, co souvisí s jiným problémem a tudíž vznikají dva problémy z nichž ani jeden se neřeší tak jak by se měl. Je až příliš snadné špatně určit příčinu a následek, které spolu souvisí a to obzvláště když většina situací má složitější strukturu a není tam pouze jedna příčina přímo související s jedním následkem. Myslím si, že vědět vždy jak to je, je nereálné. Pokud nechce člověk opakovat tuto chybu, tak se to učí celý život.
(rozpůlením slona nezískáme dva menší) Toto platí především pro různé systémy. Představit si je celé je náročné a tak lidé tíhnou k zaměření se na části. To však odpoutává pozornost od celého systému a ten poté přestává dávat smysl. Tady je nejspíš důležité si uvědomit, že některé věci dává smysl řešit po částech, ale některé se musí řešit jako celek. Opět bych řekl, že rozlišit kdy danou věc řešit celou a kdy po částech je velmi náročné. Tudíž je vhodné se neustále učit z chyb.
Shrnutí
Tato kniha nezaujala tak, jak jsem očekával. Je možné, že to bylo způsobeno příliš velkými očekáváními, ale je podle mě silně pravděpodobné, že mi kniha nesedla především kvůli zdlouhavosti a přílišnému vysvětlování. Nemyslím si, že by čtení této knihy byla ztráta času, ale myslím si, že jiné knihy bývají efektivnější.
Osobně mě kniha nejvíce zaujala filozofickými tématy, ale přišlo mi, že na taková témata předkládá pouze poměrně úzký pohled.
Myslím si, že kniha může pomoct ke sebezdokonalování, což je na ní nejspíše to nejlepší.
