On Dialogue - David Bohm
Proč jsem si vybral tuto knihu?
Knihu jsem si vybral na základě nutnosti týmu přečíst knihu týkající se dialogu. Jelikož je to méně obsáhlá verze knihy “Dialog the art of thinking together”, byla tato volba jasná.
Osobní poznámky z knihy, co jsem si odnesl
Kniha má sloužit jako příručka pro ty, kteří chtějí porozumět dialogu.
Kvůli moderním technologiím, internetu a zprávám se oddalujeme naší přirozenosti. → lidé nezvládají komunikovat bez bojů → hádají se a poté nedochází ke vzájemnému pochopení a důvěře
K dialogu může dojít jen, pokud svobodně nasloucháme a nehájíme si jen svou pravdu bez předsudků a snahy o manipulaci
Každý by si měl uvědomovat vlastní bariéry (bloky/hranice) na určité otázky, které nám mohou ostatní položit
Na začátku dialogu je důležité promluvit si “o dialogu” - co to znamená, jaký to má význam, proč to děláme atp.
dia - skrz, log - slovo
Dialog může být v jakémkoli počtu - klidně v jednom člověku uvnitř sebe sama
Diskuze je zde přirovnávána k ping-pongu - Všichni střílí argumenty a každý se snaží získat bod pro sebe
V dialogu se nikdo o výhru nepokouší, nic takového zde není. Jde zde o win-win situace. I když se někdo mýlí a přijde se na to, obě strany získají.
Každý přicházíme do dialogu s jinými predispozicemi, názory a myšlenkami - měli bychom se snažit nenechat se při “napadení” těchto věcí unést emocemi. - Jestliže budeme reaktivně hájit své názory, nebudeme moct poslouchat druhým a pochopit je. V tu chvíli nebude možné vést dialog.
Jestliže je na dialogu účast 20 a méně lidí, lépe se taktizuje a pamatujeme si možné reakce lidí. Když je více lidí, cca 20 +, lidé přestanou taktizovat a začne rychleji odpadávat zdvořilost.
“Individuální myšlenka je většinou výsledek kolektivního myšlení”
Dialog je zde přirovnán k “laseru” všechna síla (paprsky) se soustředí na jednu věc, a proto je to tak intenzivní a silné. (Dialog by měl být “koherentní)
Všichni účastníci na dialogu by mělo být v kruhu, je to kvůli tomu, že to zde nikoho nemůže zvýhodňovat svou pozicí. Zároveň všichni vidí na všechny.
Na dialogu by neměly být předem stanovená témata agenda. Má tam být tzv. prázdný prostor pro svobodné vyjádření kohokoli.
Je důležité zůstat na dialogu a říct vše co mělo být vyřčeno. Nesmí se odcházet kvůli frustraci.
Není důležité, co si myslíte před dialogem, mohou to být jen předpoklady, nikoli pravda. - Musíme uvolnit mysl a být otevřeni všemu novému.
Je spousta lidí, kteří se budou chtít v dialogu prosadit - poté budou dominantní, což v dialogu není dobré
Pokud lidé mluví o nějaké věci, která je pro ně extrémně důležitá,zapojují do komunikace celé své tělo.
Lidé kteří prošli dialogem se stávají často přáteli, prohlubuje to jejich poznání a důvěru v ostatní lidi.
Pokud člověk v dialogu mluví, musíme ho vnímat úplně celého. To co říká, tón hlasu, řeč jeho těla. Jen tak se nám podaří mu 100% porozumět.
“Rodina je hierarchie, organizovaná na principu autority, což je v rozporu s dialogem”
Je zde spousta krát zmíněn fakt, kde se ukazují benefity dialogu a co by se s ním v globálnějším měřítku dalo udělat - ekologie
“Tiché znalosti” - Informace v dialogu, které nebyly řečeny, ale prostě tam jsou. - můžou to být jen domněnky, někdo nám mohl něco říct a my jsme to poté vzali za pravdu bez toho, aniž bychom si to ověřili
Je zde naznačen group-thinking - jestliže o něčem smýšlí většina lidí ve skupině, další jednotlivci se s tím často prostě smíří a neřeknou nic proti, nejsou v opozici.
Měli bychom se naučit aktivně rozeznávat fakty od domněnek, jestliže to někteří lidé nezvládnou, snižuje se úroveň dialogu
Pokud mozek přijme nějaký problém (nezodpovězenou otázku), neustále nad ní přemýšlí a je možné, že někdy, kdy na ten daný problém vědomě nemyslíme mozek “sám” přijde
Měli bychom 100% vnímat, pozorovat, dávat pozor, nasávat atmosféru a teprve poté si v hlavě tvořit názory a celkový obraz
Uvnitř nás vzadu je “pochybovač” - musíme si ho zvědomit a zařídit se podle něj
Pokud je člověk v emocích a je agresivní, v ten moment si vše obhajuje slovy: “Já mám pravdu” - necítí to jako agresi na rozdíl od jiných přítomných. Pokud si to člověk uvědomí a nesnaží se být agresivní, má agresi schovanou uvnitř sebe.
Propriocepce = vnímání sebe sama, všímáme si, že se nám např. pohne kousek těla aniž bychom to chtěli
Nikdo po nikom nechce, aby dával emoce hned najevo, ani aby je v sobě potlačoval, jde o to pozastavit se nad tou situací a uvědomit si jí. (Pokud se snažíme potlačit své emoce potlačujeme vědomí, které potom bobtná, což není dobré)
V dialogu je správné, jestliže rozporujeme myšlenky a vidíme věci kriticky. Nesmíme dopustit, abychom se stali oběti groupthinkingu, kde všichni tvrdí jak je vše skvělé.
Myšlenky, kterým jsem nerozuměl a které bych potřeboval vysvětlit
Reflexe
Myslím si, že tato kniha nebyla myšlena tak, že se máme dozvědět spoustu nových informací ohledně dialogu. Myslím si, že nám to mělo připomenout věci, které už z dřívějška známe, ale bůhví proč je v týmu nepraktikujeme… Myslím si, že kdybychom alespoň ¼ z nich začli aktivně praktikovat, všechny by nás to začalo motivovat a viděli bychom týmový posun.
Příklady chyb, kterých si všímám v týmu na TS:
Zhodnocení knihy a závěr
Ačkoli velkou část z této knížky už v našem týmu známe, líbilo se mi opět shrnutí a návaznost věcí. Také jsem si mohl živě představit, kde děláme s naším týmem opakovaně chyby a nepoučujeme se z nich. Pokusím se zlepšit se ze začátku v naslouchání ostatních TP, zde vidím své mezery (Je to tu už několikrát, ale on-line prostředí tomu opravdu nepomáhá). Pokusím se také pracovat se svými emocemi a uvědomovat si jejich příčinu. Ačkoli byla kniha složitostí anglického jazyka na vysoké úrovni, jsem rád, že jsem si ji přečetl. Doporučuji ji každému, kdo si chce ujasnit pravidla a nepsaná pravidla dialogu v této kratší verzi