Knihu jsem si vybrala na doporučení pana profesora Moulise na předmět provoz a hospodaření malého podniku. Zpočátku jsem se trochu bála, že se bude jednat pouze o teoretickou nečtivou ,,učebnici“, nakonec jsem ale opravdu ráda, že jsem si knihu přečetla.
Baru, a už víš, v čem chceš podnikat? Tuhle otázku slýchám snad ze všech stran, ale odpověď na ní stále nemám. Ačkoli se považuji za vcelku kreativního člověka, nápady na podnikání ne a ne přijít. Hned na prvních stránkách jsem ale zjistila, kde problém vězí a jaké metody využít, abych se ho zbavila. Přišla jsem na to, že spoustu nápadů, které mi proudí hlavou automaticky zavrhnu, jakmile mi nepřijdou dostatečně racionální a proveditelné a dále se k nim nevracím, což je neskutečná škoda. S tímhle problémem mi pomohlo správné pochopení brainstormingu. Hlavním účelem brainstormingu je totiž v určitém časovém horizontu přijít na co nejvíce myšlenek bez ohledu na to, jak šílené se mohou zprvu zdát. V knize je doslova napsáno: ,,Zkuste si představit svět, pokud by se i ten nejšílenější nápad podařilo realizovat.“
Při této metodě se zapisují všechny nápady a po skončení časového intervalu se nad nimi detailněji zamýšlí, hlavní důraz je tedy na kvantitu, nikoli na kvalitu. Může se tedy stát, že ačkoli nám nápad na první pohled přišel absolutně nereálný, po dalším promyšlení zjistíme, že by se nějak zrealizovat dal. Tohle zjištění je pro mě dost osvobozující – všechno nemusí být hned dokonalé, ale i ze zdánlivě ,,nedokonalých“ nápadů se toho dá spoustu vytěžit.
Další metodou na hledání ideí, která mě opravdu zaujala je painstorming. Ten se zaměřuje na nalezení problémů potencionálních zákazníků a tím zdůrazňuje podnikatelský aspekt, protože podnikání, které přináší reálnou hodnotu zákazníkovi, má větší šanci na úspěch. Při painstormigu namísto nových nápadů na produkty a služby hledáme problémy a trápení v našem okolí.
Je nápad ale opravdu jen nápadem, nebo se jedná o podnikatelskou příležitost?
Této otázce se věnuje následující kapitola.
Nápad může být zajímavý a má i potenciál skutečně zlepšovat náš život. O podnikatelskou příležitost se jedná ale až v případě, že jsme na základě onoho nápadu schopni vybudovat úspěšnou a výdělečnou firmu. Každý nápad se tedy nerovná podnikatelské příležitosti, jejíž základní typy jsou následující:
1. Neuspokojená nebo nedostatečně uspokojená potřeba
Lidé touží po něčem, co na trhu ještě není a chybí jim to. Do této kategorie patří i lokálně neuspokojené potřeby (kniha uvádí například malé město bez kavárny, kde si obyvatelé nemají kam dojít pro zákusky či kávu). Skvělou inspirací v této kategorii je i jedna ze základních hodnot Tiimi – cestování. Při cestě za hranice si můžeme všimnout něčeho, co u nás zatím není a jednoduše to přivezeme k nám. Skvělou metodou na hledání tohoto typu příležitostí je právě již zmiňovaný painstorming.
2. Nevyužité nebo špatně využité zdroje
V této kategorii se snažíme vytvořit něco nového z již existujích zdrojů. Dobrým příkladem může být dle mého Papírna v Plzni. V prostorech bývalé papírny se zrodila kavárna, prostor umělecké galerie a taky multifunkční hala pro koncerty a výstavy. Majitelé zde tedy zužitkovali již existující nevyužívaný prostor továrny a přeměnili ho v útulné místo, kde lidé rádi tráví svůj volný čas. (Jestli budete mít někdy cestu do Plzně opravdu doporučuji zastavit se – mimo výbornou kávu mají i moje nejoblíbenější sandwiche s mozzarellou)
3. Kombinace neuspokojené potřeby a špatně využitých zdrojů
Jak již z názvu vyplývá, tahle kategorie je kombinací dvou předešlých. Nejlepším příkladem mi zde přijde knihou zmiňovaná ubytovací služba Airbnb.
Po vybrání toho nejlepšího podnikatelského nápadu následuje ověření zájmu zákazníků. Jinými slovy se snažíme zjistit, jestli o náš nápad bude vůbec zájem. První metodou, která nám s touhle problematikou může pomoct je Design Thinking. Při této metodě využíváme hlavně pozorování a rozhovorů a snažíme se našim potencionálním zákazníkům co nejvíce porozumět. Postup při Design Thinking je následující:
1. Porozumění
- využíváme statistiky, již existující data, zkoumáme zahraniční řešení
2. Pozorování
- děláme rozhovory se zákazníky, tvoříme si vlastní data
3. Úhel pohledu
- shromážděná data diskutujeme a snažíme se zákazníkům porozumět, definujeme, čeho chceme dosáhnout
4. Generování nápadů
- snažíme se najít co nejvíce řešení pro to, co jsme si v přechozím bodu definovali
5. Prototypování
- vytváříme něco, co můžeme dát potencionálnímu zákazníkovi ,,do ruky“
6. Test
- prototyp dáme zákazníkovi k otestování
Po splnění tohoto postupu dostaneme to nejdůležitější – zpětnou vazbu na náš prototyp.
Druhou metodou zmíněnou v knize je Lean Startup. Podle této metody bychom zákazníka měli do tvorby produktu zapojit co nejdříve a náš výrobek na základě jejich zpětné vazby inovovat. Lean Startup říká následující: ,,Vytvoř, změř a pouč se.“ Důležitou součástí LS je Minimum Viable Product, takzvané MVPíčko. S ním jsem se setkala poprvé již na seznamováku, když jsme měli asi dvě hodiny na vytvoření projektu, jehož součástí měl být právě i MVP. Co to ale doopravdy je jsem pochopila až teď. MVP se snaží odpovědět na to, jakou nejmenší verzi produktu můžeme vytvořit, abychom uspokojili nejsilnější potřebu zákazníka. Chápu to jednoduše tak, že se snažíme vytvořit funkční a potřeby uspokojující produkt, který nebude totální overkill. Snažíme se vyvarovat tomu, aby vznikl pro zákazníka až moc složitý výrobek, který pak ani nebude chtít využívat.
Při aplikování těchto dvou metod je také důležité pochopit základní rozdíl mezi zákazníkem a uživatelem. Zákazník nám za službu nebo produkt platí, uživatel je používá. Krásným příkladem jsou třeba dětské hračky – zákazník jsem já, uživatelem je můj malý bráška. Musím uznat, že nad tímto rozdílem jsem nikdy nepřemýšlela. Teď ale vím, že je opravdu hodně důležitý, jelikož musíme identifikovat rozdílné motivace těchto dvou skupin, aby se náš produkt nebo služba dobře prodávaly.
V tenhle moment máme již výrobek nebo službu ověřené zákazníky. Dalším krokem je zjistit, jak na našem nápadu vyděláme – za co a jak budou zákazníci platit. Na scénu vstupuje Byznys model = popisuje, jak firma vytváří, doručuje a zachycuje hodnotu.
Jedním z nástrojů je Byznys Model Canvas, který je vhodný především pro zavedené firmy, které chtějí svůj byznys model inovovat. Pro začínající firmy a startupy je dle autorů vhodnější spíše Lean Canvas, vycházející z metody Lean Startupu. Ten obsahuje následující pole:
· problém
· existující alternativy
· zákaznické skupiny
· první vlaštovky
· unikátní nabídka hodnoty
· srozumitelný popis
· řešení
· cesty k zákazníkům
· cenový model
· struktura nákladů
· klíčové ukazatele
· neférová výhoda
Zajímavé mi v této kapitole přišly také jednotlivé typy byznys modelů neboli možnosti, jak od zákazníků získat peníze. Jedním z nich je třeba freemium, kdy zákazníkovi nabízíme službu na omezený čas zdarma. Příkladem je třeba Google Drive, který nabízí bezplatné úložiště do 15 GB zdarma. Vývojářům se zde opravdu povedlo docílit toho, že jsou zákazníci se službou spokojeni a v používání chtějí pokračovat i po skončení bezplatné doby – já jsem živým příkladem.
Dalším modelem je Lock-in model, předplatné nebo sdílená ekonomika.
Ve chvíli, kdy jsem již úspěšně vypracovali náš byznys model nezbývá nic jiného, než všechny předešlé poznatky sepsat do podnikatelského plánu. Podnikatelský plán popisuje všechny podstatné okolnosti související s podnikáním.
Jak řekl na jednom z našich prvních TS Vojta: ,,Cíl bez plánu je pouze přání.“
Já s tímhle výrokem naprosto souhlasím, a tedy i v podnikatelském plánu spatřuji neskutečnou důležitost. Nejen že nám správně sestavený plán pomůže sesumírovat všechny důležité body a myšlenky, i v průběhu podnikání nám dokáže pomoct při rozhodování o zásadnějších změnách. K prvotnímu plánu se navíc můžeme v průběhu činnosti vracet a reflektovat nad tím, zda se setkal se skutečností a tyto informace pak porovnat s budoucími odhady.
Jak ale náš projekt financovat? Alternativní metodou zmíněnou v knize je crowdfunding. Crowdfunding je v podstatě online sbírka finančních prostředků od různých investorů. Tenhle koncept mi přijde opravdu zajímavý a ráda bych ho v budoucnu využila k financování vlastních projektů. Jedním z modelů crowdfundingu je donation model, který je mi již dobře znám. Často na internetu totiž narazím na sbírku na stránce Gofundme, která funguje právě na principu donation crowdfundingu. Tenhle model je postaven na dárcovství a investor dostane ,,jen“ dobrý pocit.
Nejvýhodnonějším modelem pro investora je myslím Reward-based nebo Equity-based model. Reward-based model je založen na bázi odměn, ekvity-based model pak na bázi podílu ve firmě.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu nakonec vybrala a přečetla ještě před tím, než začneme realizovat nějaké větší projekty. Mám teď díky ní mnohem ucelenější představu o tom, na co všechno je potřeba myslet. Těším se, až všechny poznatky využijeme společně s týmem v praxi a věřím, že se ke knize budu často vracet.
