Richard Bach
Knihu, jsem začala číst, protože je toto téma je pro mě velice aktuální. S covidem jsou obecně lidé dál od sebe, než bývali, cítím, že to na mě za tento rok má poměrně dopad. Když k tomu ještě přidáte zahraničí, tak se všemi opatřeními, jinými situacemi v daných státech, zrušenými spoji,... cítíte jakoby vám blízcí lidé byli pomalu k nedosažení. Pociťuji to za tento rok opravdu dost, dříve stačilo sednout na první spoj a za pár hodin jste s nimi byli. Svět byl v uvozovkách tak malý. Teď se tak necítím, protože je poměrně komplikované se napříč zeměmi (za poslední rok někdy i městami) vidět, něco společně podniknout. Tím že mám poměrně dost zahraničních kamarádů a část rodiny v zahraničí, je tohle pro mě ještě těžší. S některými ztrácím kontakt, s některými jen tiše trpíme a s někým se horko těžko snažíme zůstat v kontaktu.
Knížka Nikdo není daleko je malá knížka plná ilustrací s malounko textem, ale bohatým obsahem s širokým podkontextem.
„Mohou nás míle opravdu oddělit od přátel?“
Odpověď pro mě byla vždy ne. I když jsme s nejlepší kamarádkou vyrůstaly v jiných městech. Ne úplně blízko u sebe, vždy to bylo řešitelné. Připadá mi, že v dnešní době je všechno řešitelné a vzdálenosti už nejsou, co bývaly. Vše je rychlejší, máme sociální sítě, telefony a stejné město/jiné město není tak zásadní problém.
Zažívám teď ale něco úplně jiného, oddělení přes hranice, začátkem loňského roku jako kdyby „nebylo“. A teď? Může nás toto oddělit od přátel a rodiny?
„Když chceme být s někým, koho milujeme, nejsme už vlastně s ním?“
Myslím, že to co máme v srdci se, ani přes vzdálenost světa, nezmění. Ten fakt, že tu pro sebe tak jako tak můžeme být, to co už jsme společně zažili a jaký vztah jsme si vybudovali, to všechno vzdálenost nemění. To co se mění, jsou příležitosti, kdy se můžeme vidět, zažít spolu něco nového, ucelit vztah, přes zážitky a čas strávený spolu se i lépe poznat, sami sebe i ty druhé, protože se neustále každý měníme a vyvíjíme. To je to, o co jsme odděleni, o co jsme ochuzeni.
Někdy to může být opravdu těžké, ale v konci záleží hlavně na tom, co máme v srdci. Stačí se zastavit a pozorovat. Kniha pojednává o síle pouhé myšlenky a slova. Může to náš pohled na danou věc zcela změnit, a tím možná i pocit, který z toho máme. I při třetím čtení knihy si pokaždé ve větách všimnu něčeho nového, jiné perspektivy, která je za slovy schovaná. Takové knihy mám nejraději, vždy můžete přemýšlet o něčem trochu jiném.
