Nastavení mysli

Nastavení mysli – Carol Dwecková

Proč jsem si knihu vybrala?

Knihu jsem si vybrala k pochopení důležitosti vnímat změny a neúspěchy v rámci možností pozitivně a jako cenné zkušenosti do budoucna. Chyby a selhání v projektu považuji totiž často za svou vlastní vinu a chybu.

Co mi kniha dala?

·      Kniha mě seznámila s fixním a růstovým myšlením.

·      Získala jsem nové znalosti z růstového leadershipu a managementu.

·      Vymyslela jsem jméno svému fixnímu myšlení.

·      Znovu mě utvrdila v potřebě změnit školský systém, který podporuje fixní myšlení.

·      Donutila mě více přemýšlet nad svým jednáním/myšlením a snažit se častěji reflektovat své kroky a vyjádření.

·      Pochopila jsem, jak funguje mozek při učení.

Jak a kde poznatky z knihy využiji?

Růstové myšlení a leadership – projekt Learning Expedition, marketing TAP

·      Častá chvála a odměny lidi nikam neposunou, navíc tím podporujeme fixní myšlení.

·      Spíše než oceňovat za splněný úkol a rysy člověka je lepší vyzdvihnout jeho odvahu a nasazení úkol splnit.

·      Ocenění mají dostávat i lidé, kteří svou kritikou a odporem dostali firmu/projekt k úspěchu.

·      Zpětná vazba se má dávat hned a konkrétně tak, aby nás posunula.

·      Přidělovat úkoly nekompetentním lidem, aby se rozvíjeli – podporovat motivaci k učení.

·      Lídr není Bůh = přiznávat chyby, učit se, obklopovat se inspirujícími a akčními lidmi.

·      Lídrem se člověk stává.

Reflexe: V projektu jsme se rozhodli se více učit, chceme zkoušet nové metody a techniky. Tento semestr si společně s Kačkou vyzkoušíme finanční řízení podniku, protože v této oblasti máme minimální znalosti a zkušenosti. To nám pomůže se rozvíjet v novém směru a zlepšíme si Skill Profile. S fixním myšlením jsme se setkali u zkoušek, kde jsme měly domněnky, nepřijali zpětnou vazbu a dělali ukvapené závěry.

Růstové myšlení a týmová práce – Tým Aconditor

·      GROUPTHINK – nepodporovat, oceňovat lidi, kteří mají jiný názor a jsou kritičtí.

·      Nevnímat selhání týmu jako projev hlouposti, ale jako nedostatek znalostí a dovedností!

·      Věřit a přesvědčit se, že se můžeme posunout, protože náš mozek je otevřený cyklu učení po celý život.

·      Žádné Domněna.

Reflexe: Domněnky se vyslovují většinou včas. Tým ztrácí demotivaci a je otevřený se učit. Často hledáme viníka problémů = fixní myšlení.

Seberozvoj

·      Respektovat názory druhých, vyslechnout si je, inspirovat se jimi a jít vlastní cestou.

·      Více se zaměřovat na to, co chci přímo JÁ, ne ostatní.

·      Chyba mě může naučit.

·      Je jen na mně, kolik se toho chci naučit a v čem se chci vzdělávat.

Reflexe: Je těžké si stát za svým rozhodnutím a nepodléhat názorům druhých. Růstové myšlení ve všech směrech je mistroství, kterého ne každý dosáhne. Důležité je, že takový pojem znám a pracuji s ním. Musím přijmou zodpovědnost za svůj život. Uvědomuji si, kolik zakomplexovaných a fixně nastavených lidí kolem mě bylo a jak mě negativně ovlivnili. Ať už v sebevzdělání, nebo i sebevědomí. Stejně jako se píše v knize, tak i já mám růstové a fixní myšlení v různých oblastech života. U vaření a pečení mi nevadí, pokud se mi pokrm nepovede, poučím se z chyb a příště to zkusím znovu. Bohužel můj přístup k učení byl vždy fixní, špatná známka znamenala, že jsem hloupá a vyznamenání na vysvědčení, že patřím k těm nejlepším. Zásadně musím změnit svůj přístup k neúspěchu. Pak mohu měnit společnost.

Poznámky z knihy:

• Z „nastavení mysli“ vychází velká část toho, co považujete za svou osobnost – a také velká část toho, co vám brání využít vlastní potenciál.
• Někteří tvrdí, že inteligence jednotlivce je daná a nelze ji zvýšit. Proti tomuto brutálnímu pesimismu musíme protestovat a reagovat na něj. Praxí, vzděláváním a především metodičností můžeme zlepšit svou pozornost, paměť i úsudek, a stát se tak inteligentnějšími, než jsme byli předtím.
• Zpočátku mohou mít lidé různé povahy a schopnosti, ukazuje se však, že postupně je ovlivňuje zkušenost, vzdělávání a osobní úsilí.
• Robert Sternberg, současný guru v oblasti inteligence, píše, že hlavním faktorem ovlivňujícím dosažení jisté odbornosti „není nějaká předem daná schopnost, ale cílevědomá aktivita“.
• Přesvědčení, které si osvojíte, silně ovlivňuje způsob vašeho života.
• V jednom světě je podstatou neúspěchu nezdar. Špatná známka. Prohra v turnaji. Vyhazov z práce. Odmítnutí. Nezdar znamená, že nejste chytří ani talentovaní. V druhém světě neúspěch spočívá v tom, že nerostete. Nedosahujete věcí, kterých si ceníte. Znamená to, že nevyužíváte svůj potenciál.
• Významný politolog Benjamin Barber kdysi řekl: „Nepoměřuji lidi jejich slabými či světlými stránkami, úspěchy či neúspěchy… Rozděluji je na učenlivé a nepoučitelné.“
• Děti s fixním myšlením tedy chtějí mít jistotu, že uspějí. Chytří lidé by měli uspět vždy. Pro děti s růstovým myšlením je však podstatou úspěchu snaha se zlepšit. Jde jim o to, aby se chytrými staly.
• Lidé s růstovým nastavením mysli výzvy nejen hledají, ale dokonce se v nich vyžívají. Čím je výzva větší, tím více se snaží.
• Je zřejmé, že lidem s růstovým nastavením mysli překonávání sebe sama prospívá. Co prospívá lidem s fixním myšlením? Když jsou věci bezpečně na dosah. Pokud jsou příliš náročné – když si nepřipadají chytří ani talentovaní – ztrácejí zájem.
• Podle fixního nastavení mysli nestačí jen uspět. Nestačí jen vypadat inteligentně a talentovaně. Musíte být téměř bezchybní. A musíte být bezchybní hned.
• Lidé s růstovým nastavením mysli vědí, že rozvinutí potenciálu vyžaduje jistý čas.
• Dávají-li lidé s fixním nastavením mysli před rozvojem přednost úspěchu, co se snaží ve skutečnosti dokázat? Že jsou výjimeční. Nebo dokonce nadřazení. Problém nastane, když „výjimečný“ začne znamenat „lepší než ostatní“.
• Dalším způsobem, jak se lidé s fixním nastavením mysli snaží napravit své sebevědomí po selhání, je obviňování druhých nebo vymýšlení výmluv.
• Věří-li lidé, že své základní vlastnosti mohou rozvíjet, selhání je sice může bolet, ale nebude je definovat. A mohou-li své schopnosti rozšířit – je-li možná změna a růst – pak existuje mnoho cest k úspěchu.
• Malcolm Gladwell, spisovatel a autor článků pro časopis New Yorker, tvrdí, že si jako společnost vážíme přirozeného, snadného úspěchu víc než úspěchu získaného úsilím. Své hrdiny obdařujeme nadlidskými schopnostmi, díky nimž se nevyhnutelně stávají výjimečnými.
• Představa, že se člověk bude snažit, a přesto neuspěje – a nebude mít výmluvu – je nejhorší obavou fixního nastavení mysli.
• Zjistili jsme, že v konkrétních případech se lidé řídí nastavením mysli, které je jim v této oblasti vlastní.
• Říká-li se tedy dětem, že jsou chytré, nakonec si připadají hloupější a také tak jednají, přesto však tvrdí, že jsou chytré.
• Ukazuje se, že i zaškrtnutí políčka označujícího rasu nebo pohlaví může ve vaší mysli vyvolat stereotyp a zhoršit výsledky testu. – Sama jsem si vybavila SCIO testy, které jsem psala k přijímačkám na vysoké školy, které obsahovaly dotazník, kde měl člověk zaškrtnout, z jak vzdělané rodiny je, v jakém kraji bydlí, kde studoval… To mě hodně rozhodilo, protože jsem v tu chvilku měla pocit, že nejsem dostatečně „chytrá“ napsat dobrý výsledek testu.
• Vyvolaný stereotyp naplní mysl lidí rušivými myšlenkami – a skrytými obavami z potvrzení stereotypu. Lidé si to sice většinou neuvědomují, jenže už pak nemají dostatek mentální energie na to, aby u testu udělali maximum.
• Dobří lídři se nesnaží neustále dokazovat, že jsou lepší než ostatní. Nezdůrazňují například hierarchii, v níž jsou na špici, nepřivlastňují si zásluhy druhých a neoslabují jejich pocit, že mají nějakou moc. Místo toho se neustále snaží zlepšovat. Obklopují se těmi nejschopnějšími, které najdou, čelí svým chybám a nedostatkům a upřímně se ptají, jaké dovednosti budou oni a společnost potřebovat v budoucnosti.
• Lidé s fixním myšlením chtějí být velkými šéfy, aby se v porovnání s lidmi kolem sebe mohli cítit vysoko nad všemi ostatními. Pokud vám ale opravdu záleží na výkonu, nevozíte se po těch, kteří mají nejlepší výsledky.“ To ne, ovšem děláte to, máte-li obavy o vlastní schopnosti.
• Na začátku sedmdesátých let Irving Janis zpopularizoval pojem skupinové myšlení (groupthink). Dochází k němu, začnou-li všichni ve skupině přemýšlet podobně. Nikdo nevyjadřuje nesouhlas. Nikdo nezaujímá kritický postoj. To může vést ke katastrofálním rozhodnutím a – jak naznačuje Woodova studie – skupinové myšlení často vychází z fixního nastavení mysli.
• Je mnoho způsobů, jak fixní myšlení vede k myšlení skupinovému. Lídři jsou vnímáni jako bohové, kteří nikdy nechybují. Skupina se chlubí zvláštním nadáním a schopnostmi. Lídři potlačují nesouhlas, aby posílili své ego. Nebo zaměstnanci usilující o uznání šéfů začnou myslet podobně. Proto je zásadní používat při důležitém rozhodování růstové myšlení.
• Jak by taková zpětná vazba vypadala na pracovišti? Místo odměňování zaměstnanců za nejchytřejší nápad nebo pochval za vynikající výkon by byli chváleni za převzetí iniciativy, za zvládnutí nelehkého úkolu, za snahu a za to, že se naučili něco nového, za to, že je neodradil neúspěch, nebo za schopnost přijmout kritiku a jednat podle ní. Možná by mohli být chváleni i za to, že nepotřebují neustálou chválu!
• Když dělal Warren Bennis rozhovory s významnými lídry, „všichni se shodli, že lídrem se člověk stává, nikoli rodí, a že se jím stává spíš sám než pomocí vnějších prostředků“. Bennis s tím souhlasil: „Domnívám se, že… každý, bez ohledu na věk a okolnosti, je schopen vlastní transformace.“ To neznamená, že se lídrem stane každý.
• Mnoho organizací věří v přirozený talent a nehledá lidi s potenciálem k rozvoji. Nejen že tak přicházejí o velký počet možných lídrů, ale jejich víra v přirozený talent může vlastně právě tyto přirozené talenty semlít a udělat z nich arogantní, defenzivní nepoučitelné jedince. Poučení? Vytvořte organizaci oceňující rozvíjení schopností – a sledujte, jak se začnou objevovat lídři.
• Chceme-li všechno pochopit, musíme všechno odpustit.
• Podle růstového myšlení se sice může na začátku vztahu rozhořet spalující oheň, lidé s tímto způsobem uvažování ale nečekají zázraky. Jsou přesvědčeni, že dobrý, trvalý vztah se rodí díky snaze a překonávání nevyhnutelných rozdílů. Lidé s fixním myšlením však tomuto nevěří. Pamatujete si jejich víru, že máte-li nějaké schopnosti, neměli byste se moc snažit? Stejné přesvědčení se týká i vztahů: hodíte-li se k sobě, všechno by se mělo dít přirozeně. Žádný odborník na vztahy s tím nesouhlasí.
• Uznávaný psychiatr Aaron Beck říká, že pro vztah je jednou z nejničivějších věcí přesvědčení, že „musíme-li se snažit, je na našem vztahu něco hodně špatně“.
• Školy často podporují nebo minimálně akceptují fixní myšlení. Jsou smířené s tím, že některé děti mají pocit, že jsou lepší než jiné, a že mají tedy právo si je dobírat. Mají také za to, že některé děti nezapadají a že mohou udělat jen málo, aby jim pomohly.
• Vnitřní monolog – od hodnotícího monologu k monologu orientovanému na růst.
• Mnoho lidí s fixním nastavením mysli se domnívá, že se musí změnit svět, ne oni. Mají pocit, že mají nárok na něco lepšího – na lepší práci, dům či partnera.