Naučit se točit pivo nebo to vzdát?

Tuto knížku jsem si vybrala, protože jsem ji jednou náhodou otevřela, přečetla si pár stránek a natolik mě zaujala, že jsem se rozhodla si ji přečíst. Už jsem párkrát pojmy “růstové nastavení mysli” a “fixní nastavení mysli” slyšela a tak mě zajímalo, co dál se o nich z této knihy dozvím.

Než všichni začneme přemýšlet, jestli máme nastavení mysli takové nebo makové, je na úvod důležité říct, že většina z nás má mix obou, tzn. jak fixního, tak růstového. Občas může být dané nastavení mysli spojené se situací, záleží ovšem, které celkově převažuje.

Fixní nastavení 

Fixní nastavení mysli staví na našich chybách, má za to, že nás definují a předurčují k tomu, jací do budoucna budeme nebo jak dobří, v něčem budeme. Nemá rádo výstupy mimo komfortní zónu, vyhýbá se chybám respektive se jich doslova štítí a staví hodnotu na dosavadním úspěchu. Nejradši ze všeho má, když se mu dostane chvály, která ho utvrzuje v tom, kde aktuálně je a potlačuje jakoukoliv potřebu se zlepšovat nebo měnit. Má rádo jistotu, nepůjde do věcí, kde ví, že by mohlo chybovat, tím pádem se ztrapnit nebo zpochybnit samo sebe. Rádo lidi škatulkuje na chytré a hloupé nebo sportovně nadané a nenadané atd. a s tím souvisí, že nedokáže přiznat, že se člověk díky snaze a a dřině může z jedné škatulky přehoupnout do druhé.

Růstové nastavení

Naproti tomu růstové nastavení (dle mojí interpretace) jednoduše reprezentuje, že se člověk nevzdá, i přes nezdary. Růstové nastavení miluje výzvy, zpětnou vazbu a především je ochotné se učit ze svých chyb. Silně věří, že se lidi můžou měnit, vyvíjet a díky snaze se posouvat k jejich cílům. Věří v to, že jsme jako lidé ever - changing. Odmítá se vázat na to, jací aktuálně jsme a stavět na tom, protože se to vždycky může změnit. Staví na snaze, ne na nejlepším výsledku. V praxi to znamená, že pokud se zúčastním závodu, jsem adeptem na vítězství, ale nevyhraju, pro jedince s růstovým nastavením mysli je postačující a důležité vědět, že do toho opravdu dali všechno. Zatímco ti s fixním nastavením mysli budou zklamaní z toho, že nevyhráli a ještě navíc se pravděpodobně budou vymlouvat na to, že byl proti vítr, že dneska neměli svůj den a další podobné omlouvání si svého výkonu. 

Jak fixního nastavení mysli přeměnit v růstové

Prvním krokem je přijmout fakt, že každý z nás částečně smýšlí fixně. Jak už jsem zmiňovala na začátku, každý z nás čelí mixu obou, jen záleží, které necháváme vyhrát. Pokud se chceme změnit a něco s tím dělat, musíme začít tím, že to akceptujeme a nebudeme si hrát na supermany. 

Krok č. 2 vedoucí ke změně je uvědomění si spouštěčů - zamyslet se nad tím, kdy naposledy jste před sebou měli výzvu a říkali jste si “Ty jo, to nedám.”, to je spouštěč. Až příště taková situace nastane, pozastavte se nad ní a zeptejte se sami sebe, co nejhoršího se stane, když to zkusím a dám do toho všechno, co umím? Nic přece! I kdyby se to nepovedlo, tak co? Výsledkem je, že jste na sebe hrdí, že jste do toho dali všechno a zpětně se na to díváte, díky tomu si uvědomujete, co příště uděláte lépe.

Základ v úspěchu se skrývá v tom, že se musíme naučit milovat chyby, což znamená vnímat je jako podklad pro učení. Chyby nám říkají, co nám nejde a na čem máme pracovat. Nikdo není dokonalý a je přece normální, že chybujeme, je to přirozené. Zásadní je se jimi nenechat odradit a brát je jako součást procesu vývoje. Brát je jako odrazový můstek pro naše budoucí, schopnější já.

S tím souvisí přijímání zpětné vazby a i chvály. Zpětná vazba je úžasný, silný nástroj, který už všichni známe, takže jen zmíním, že když ji dostáváme, i když je třeba negativní, měli bychom ji vnímat jako dárek. Ten, kdo sebral odvahu nám ji říct, se nám snaží pomoct, sdělit nám, kde se můžeme posunout.

Kniha dále zmiňuje chválu jako špatně používaný, ale opět silný nástroj. Proč špatně používaný? Protože chválíme lidi okolo sebe za pomoci fixního nastavení. Chválíme je za výsledek, namísto za snahu, přitom je v tom rozdíl. Když někomu z týmu řeknu “Vážím si tvého talentu a je super, že jsi opět vytvořil takovou krásnou tabulku”, oproti tomu “Vážím si tvé snahy a práce, kterou jsi na téhle tabulce strávil. Jde vidět, jak se v této dovednosti díky své píli zlepšuješ.” je to rozdíl. V první verzi ho chválím za výsledek a navíc v daném člověku vyvolávám pocit, že mu to jde samo od sebe. V té druhé oceňuji jeho snažení a x hodin, které proseděl u Excelu, aby se s ním naučil. 

Knížka mi pomohla si uvědomit, jaké situace ve mně spouští fixní nastavení, takže se teď učím s nimi pracovat a říkám si, že je to jen hlas malé, připos*rané Stelly, která chce růst, ale jako snad všichni z toho má občas strach a moc nad tím přemýšlí. Občas se bojí odmítnutí neb následků, i když to je součástí procesu. 

Naučila mě rozpoznávat nastavení mysli nejen u sebe, ale i u lidí kolem mě, ať se jedná o rodinu (např. moje mamka je chodící fixní nastavení a táta přesný opak), lidi z týmu nebo kamarády. Nicméně, jak víme, nejdřív musíme začít u sebe. 

ATP 

Krásné na nabitých vědomostech z knih, co čteme, je to, že se dají aplikovat na cokoliv, co v životě děláme. Uvedu příklad, aby se snáz chápalo, co tím myslím. Nedávno jsem se učila točit pivo a zmrzlinu. I když je to taková blbost, tak i to člověk musí trénovat, pokud to chce dělat dobře. Na začátku mi to samozřejmě nešlo, pivo nemělo tolik pěny, kolik mělo mít a zmrzlina vypadala jako takový pofiderní bobek a ne jako ta, kterou si chcete dát. Nicméně, jak jsem to pořád zkoušela, tak se to zlepšovalo a najednou už to bylo celkem schůdné a zákazníkovi servírovatelné. 

Co tím chci říct je, že nastavení mysli můžeme trénovat nejen na velkých úkolech, ale také v každodenním životě. Následně díky tomu budeme lépe připravení právě na ty náročnější výzvy, které nás čekají. 

Další, co už se snažím aplikovat, ale ještě to nejde automaticky je právě způsob chvály, protože to může mít velký vliv, speciálně v pracovním prostředí. Plus si myslím, že tím pomáhám i jedincům, kteří pochvalu obdrží nad tím přemýšlet jinak.