Autor: Walter Mischel
Proč jsem si knihu vybral?
Kniha jsem dostal k narozeninám. Řekl jsem si. Zlepšení v sebekontrole jistě nemůže být na škodu. Zároveň jsem doufal, že mi to pomůže zlepšit mé vyjadřování a stálost, kterou po mě tým vyžaduje, abych se mohl stát team lídrem.
Obsah
První část knihy pojednává o Marshmellow testu. Na tomto testu Walter Mischel zkoumal, reakce dětí od 3-18 let. Jde o test odložené odměny. Děti jsou brány po jednom do místnosti, kde jim je nabídnutá malá odměna okamžitá nebo větší, když se přemohou. Výzkumník z pravidla odchází za dveře a sleduje zda dítě přemůže touhu sníst bonbon. Po určitém čase se vrací zpět a ptá se dětí jak se dokázali přemoct.
U malých dětí používá jako lákadlo pěnové bonbóny u starších mládenců nabízí peníze. Dětem je nabídnutá malá odměna (bonbon) ten si mohou vzít kdykoliv stačí zazvonit na zvonek, zároveň jim je nabídnutá větší odměna (dva bonbony). Odloženou odměnu nebo-li tu větší si děti zaslouží pouze pokud se dokáží kontrolovat, přemoci svou hlavu a vytrvat dokud nepřijde již zmiňovaný výzkumník.
Na tomto testu je demonstrována funkce amygdaly a neokortexu. Amygdala – plazí mozek z pravidla reaguje intuitivně, impulzivně. Autor to nazývá horkým myšlením. Neokortex – je spíše analytický více věci promýšlí, než něco udělá – chladné myšlení.
Kniha je plná příběhů o tom jak se děti i dospělý snažili kontrolovat, aby dosáhli odložené odměny. U bonbonů je to například vizualizací dvou místo jednoho. Tedy dlouhodobý cíl namísto menšího krátkého. U dospělých je odložená odměna a okamžitá odměna demonstrována na přístupu k životu. Podnikatelé jsou povětšinou zaměřeni spíš na odloženou odměnu. Někteří však nikdy nemají dost, takže mohou třeba čekat celý život. Umělci naopak většinou mají raději okamžitou odměnu na úkor dosahování nějakých dlouhodobějších cílů. Pro hlubší pochopení doporučuji knihu přečíst.
Celá kniha je psána poměrně odborně naštěstí autor mnoho pojmů jako například :eufemismus, implikační vzorce, determinismus, exekutivní funkce, vysvětluje takže se mi to i dobře četlo. Kniha je taková skládanka cca 4-5 vysokoškolských výzkumů. Nabyl jsem dojmu, že informace jsou pravdivé.
ATP:
Co si z knihy odnáším.
Horké myšlení = Amygdala à Je vhodné, když chci něco udělat bez rozmyslu, pozastavit se a zeptat se: Jedná teď mé horké myšlení? Dá se práce kterou se chystám udělat lépe a jednodušeji? Je cíl za kterým jdu reálný? Mám vše dostatečně promyšlené?
Chladné myšlení = Neokortex à Když stojím na jednom místě. Je vhodné ptát se: Jak bych to mohl rychle a jednoduše udělat? Co teď můžu udělat, abych se rozpohyboval? Je vhodné teď chtít okamžitou odměnu nebo tu odloženou?
Zrcadlové neurony à Autor v knize píše o takzvaných zrcadlových neuronech. Jsou to neurony, které se vyskytují u primátů, tudíž i u nás jako lidí. Zrcadlení jsem zkoušel na svých kamarádech. Př.: Když budete chodit a smát se na lidi podvědomě se na vás budou smát také, protože spustíte jejich zrcadlové neurony. Je to jeden z důvodů proč se opičíme. Také jsem tento poznatek začal využívat v komunikaci, kdy po chvilce začínám s tím kým mluvit ovlivňovat jeho náladu svými výrazy ve tváři nebo svými emocemi. Zjistil jsem, že mnoho osob na kterých jsem to zkoušel se skutečně také začali smát, nebo začali být také nervózní, či rozrušení, nebo nadšení. Většina testů úspěšně fungovala.
Kniha mě ještě více utvrdila v tom, že přestat kouřit, nebo jíst každý den zdravě, či denně cvičit má z dlouhodobého hlediska opravdu výhodu a je vhodné se nad tím pokaždé zamýšlet. Uvedu příklad s kouřením. Pokaždé když na mě přijde chuť na cigaretu můžu si říct: tělo chce okamžitou odměnu ve formě nikotinu, když si uvědomím, že z dlouhodobého hlediska mi kouření nejen škodí při každé okamžité odměně, ale také mi zvyšuje riziko rakoviny, řeknu si ne. Odložená odměna ve formě zdravý má pro mě vyšší cenu i když ji teď nevidím. To samé jsem aplikoval na spoření. Lepší si pravidelně odepřít nějakou prkotinu, třeba dortík a peníze si odložit a na konci roku si z naspořených peněz koupit třeba dovolenou za několik tisíc.
Pokud bych měl děti určitě bych princi v knize obsažené aplikoval na svých dětech a učil je odložené odměně a vytrvalosti, aby měli správně vytrénované mentální modely a byli nadšení z čekání na něco většího co se jednou dostaví. Př.: Malé dítě vydrželo čekat přes 30 minut a poté odměnu ani nechtělo, chtělo se pochlubit svým rodičům výkonem a soubojem, kterým svedlo uvnitř své hlavy. à Z toho plyne. Pokaždé když se nám třeba zrovna nedaří, řekněme si že je to proces díky kterému se dostáváme blíže své odložené odměně.
V komunikaci jsem teď méně reaktivní a více si díky knize promýšlím odpovědi a často se pozastavuji, když se mi něco nedaří a uvědomuji si, že bych měl začít více přemýšlet.
Závěrem autor popisuje, že se rodíme s nějakými atributy a předpoklady. Každopádně máme možnost volby naučit se vytrvalosti a chtíči po odložené odměně tou může být například dlouhodobá změna a tvorba nových vzorců chování. Čili změna se dá naučit a přístupy také. Proto na otázku: Jemo žné se změnit? Můžeme odpovídat: Co skutečně chceš?
