Malého prince jsem si četla jako malá a znovu jako četbu k maturitě. Je zajímavé jak se chápaní knihy mění starším věkem a s odstupem času. Jako malá jsem knize moc nerozuměna a tím mi nepřišla moc zajímavá. Kniha působí jako dětská knížka, ale ve skutečnosti má velmi hlubší myšlenku.
Děj knihy:
Letec ztroskotá na poušti, kde potkává Malého prince. Malý princ mu začne vyprávět o své planetce, kde potkal svou růži a o cestování na dalších planetách, kde potkal další zajímavé postavy knihy (král, domýšlivec, zeměpisec, pijan, byznysmen a lampař) potkává také lišku pro kterou nejprve nebyl důležitý, ale časem mu liška začala důvěřovat a stali se přáteli. Princ ale na samém konci knihy umírá, protože se nemůže dostat na svou planetku.
Zajímavé myšlenky:
V knize je velmi často poukázáno na to, jak se lidé navzájem potřebují, jeden bez druhého by se bez sebe neobešel. Navzájem se každý potřebujeme, i když si to ani neuvědomíme.
Malý princ si nejprve neuvědomuje jeho vztah k růži, ale postupem času si uvědomí, co pro něj znamená a chce se k ní vrátit. Opět zmínka, že se lidé navzájem potřebují. To samé vidím také v týmu. U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, řekl malý princ, a přece tam nenalézají to, co hledají...
Lidé také dokážou ocenit obětavost toho druhého. V knize malý princ nepotřebuje vodu, aby přežil, ale když mu jí někdo nabídl, napil se s velikou radostí.
„lampy musíme chránit, stačí závan větru a lampa zhasne“ tato věta mě v knize zaujala a myslím si, že ji autor vystihl velmi dobře. Měli bychom se navzájem také chránit a zastávat se těch slabších.
Je z knihy poznat, že dospělý a děti mají jiné priority, dospělý stále někam pospíchají a nemají žádnou fantazii. Potvrzuje to také Malý princ, který při odchodu od postav opakuje, že dospělý jsou opravdu zvláštní. Myslím si, že bychom se z této problematiky měli poučit a čas od času se pozastavit.