Malý Princ
Malý Princ je nepochybně jednou z nejznámějších novel francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho. Kvůli svému na první pohled jednoduchému příběhu může být kniha chybně interpretována jako pohádkový příběh pro děti, nicméně tématikou a morálními poučkami zaměřenými převážně na dospělé se zavděčí všem věkovým kategoriím. Není proto překvapením, že je v současné době Malý Princ jednou z 50 nejprodávanějších knih. Od vydání v roce 1943 byla tato novela přeložena do více než 180 jazyků a celosvětové tržby jsou odhadovány na více než 140 milionů prodaných kopií.
Děj díla popisuje osudy pilota, který se svým letadlem ztroskotal na Sahaře a potkal zde Malého prince. Dávají se do řeči a pilot se dozvídá všechna tajemství podivuhodné pouti Malého prince skrz vesmír. Malý princ během této cesty potkal spoustu dospělých, kterým zcela nerozumí a ve své dětinské naivitě je shledává naprosto zvláštními. Vypráví o svém setkání s pijanem, který pije, aby zapomněl že se stydí za to, že pije. O setkání s chamtivým byznysmenem, lampářem, který tráví svůj život nesmyslnou a nenaplňující prací, králem, který ze všeho nejvíce lační po moci a dalšími.
Jednou z nejvýznačnějších pasáží knihy je setkání Malého prince s liškou. Liška Malého prince totiž vyléčí ze zoufalství, do kterého upadl, když na Zemi spatřil zahradu plnou růží – do tohoto momentu totiž věřil, že růže, kterou má na své domovské planetce, je unikátní, protože je jedinou růží svého druhu ve vesmíru. Když se princ a liška poprvé potkají, liška jej požádá, aby si ji „ochočil“. Když se jí princ zeptá, co to znamená ochočit si někoho, liška odpoví, že ochočení je vytvoření vazeb. Díky procesu ochočení budou dle lišky jeden pro druhého něco znamenat – seznámení totiž nebude princ pro lišku ničím více než malým chlapcem, který se od dalších statisíců malých chlapců zhola ničím neliší. A pro prince nebude liška ničím více než liškou, zcela stejnou jako statisíce dalších lišek. A jak si tedy princ lišku ochočí? Posadí se vedle ní do trávy a nic neříká, protože jak mu již sdělila liška – „Slova jsou zdrojem veškerých neshod“. Liška ho poté vyzve, aby se šel znovu podívat na zahradu plnou růží a Malý princ již chápe, v čem spočívá jedinečnost jeho růže.
Antoine de Saint-Exupéry těmito chytře zkonstruovanými příběhy a karikaturami popisuje mezilidské vztahy a zároveň poukazuje na chyby moderní společnosti, dospělého života a světa jako celku. Tvrdí, že z dospělých se stávají sobci, zachycení v síti problémů, které si sami vytváří a zapomínají, jaké je to býti dítětem a pohlížet na svět s fascinací a údivem. Novelu lze tedy vnímat i jako kritiku dospělých tendencí a zároveň i oslavu dětské zvědavosti a nevinnosti. Jeden z nejznámějších momentů celého díla je toho mementem – zda chceme vidět obyčejný klobouk, tak jako každý další dospělý, nebo raději zapojit svou dětinskou představivost a spatřit slona v žaludku hroznýše, je jen a pouze na nás.
