Po této knize jsem sáhla proto, že jsem byla lačná toho dozvědět se více o leadershipu. Je to moje první kniha zaměřena na toto téma, a i když byla orientovaná z naprosto pochopitelných důvodů i na tým jako celek, jsem moc ráda, že jsem si ji vlastně i díky poutavé obálce vybrala.
Ze začátku mi dělalo potíže se do knihy začíst. Přišlo mi, že čtu stále ta samá slova dokola. Pak jsem si v knize našla určitý svůj systém a byla schopna se do ní začíst. Je pravdou, že autor Simon Sinek se často vrací k již zmíněným věcem a tak je občas potřeba si sám iniciativně věci a skutečnosti propojovat.
Hned na začátku ve mně zanechal poměrně silné myšlenky příběh o pilotovi, který se rozhodl riskovat svůj život za vojáky, kteří se na zemi řítili do záhuby. Pilot nahoře v oblacích byl totiž relativně v bezpečí, kdyžto vojáci na zemi neměli ani ponětí o tom, co je čeká. Johny Bravo se rozhodl sestoupit z bezpečí výšin dolů a své jednotce pomoci i za předpokladu, že to pro něho neskončí dobře. Konec byl šťastný a mně to jen popostrčilo k uvědomění, že občas je potřeba naše blaho/bezpečí ustranit a jednat v zájmu celé skupiny.
Kruh bezpečí
Naprosto jednoduchý koncept. Jedinec je vždy slabší, než tým. Ať už se jedná o sdílení názorů, péči ostatních. Táhnout za jeden provaz, dávat pozor na lidi kolem se, být si jistý nejen sám sebou, ale i skupinou lidí kolem nás. Pocit sounáležitosti je to nejvíce, co si můžeme navzájem dát a co můžeme v kruhu bezpečí cítit.
Dále mi v paměti utkvěla kapitola, která se věnovala čtyřem hormonům:
Endorfin (sobecký hormon) – osobní opiát, tento hormon je vypouštěn v reakci na stres či strach, pocit euforie při sportu
Dopamin (sobecký hormon) – pocit uspokojení po dobře vykonané práci, dosaženého cíle
Serotonin (nesobecký hormon) – pocit hrdosti, hormon, který nás zaplaví cítíme-li náklonnost a respekt ostatních
Oxytocin (nesobecký hormon) – pocit přátelství, lásky a hluboké důvěry
Jak špatné nebo dobré je porušovat nastavená pravidla?
Tahle kapitola mi nejdřív přišla nelogická. Jak jako porušovat pravidla? Pravidla jsou přece nastavená z nějakého důvodu. V jakém případě by teda bylo v pořádku je porušit? Po pár stránkách a jednom přiloženém příběhu jsem pochopila. Důvěra je klíč. Pokud čelíme extrémně těžké a nebezpečné situaci a víme, že porušíme-li nastavená pravidla, pomůžeme tím k odvrácení katastrofy, pak tak jednejme. Pokud jediným a vědomým porušením pravidla zachráníme věc mnohem cennější, udělejme to. Ohrozíme-li naše budoucí postavení ve firmě či výši odměny za předpokladu, že jsme učinili dobrou věc provedenou proti pravidlům, která je však ve vyšším zájmu nejen nás, ale i ostatních, pak budeme ve výsledku dobří lidé. Důvěřujme lidem kolem nás, že ví, co dělají.
Pravidlo 1. Zůstávejte v realitě – spojujte lidi
Pravidlo 2. Nenechte si věci přerůst přes hlavu – dodržujte Dunbarovo číslo (150)
Pravidlo 3. Setkejte se s lidmi, kterým pomáháte
Pravidlo 4. Věnujte jim čas, nejen peníze
Pravidlo 5. Buďte trpěliví – pravidlo sedmí dní a sedmi let
„Dejte autoritu těm, kdo jsou nejblíže informacím.“
„Čím více energie se přenáší z vrcholu organizace na ty, kdo práci skutečně dělají a vědí nejvíc o reálném dění, tím silnější je organizace a tím silnější je její lídr.“
„Vždy, když cítíme lidské pouto – skutečné, upřímné a otevřené pouto, kdy ani jedna ze stran nic od druhého nechce – zdá se, že nacházíme sílu vydržet – a sílu pomáhat.“
.jpg)
