Chcete být správný lídr? Tak zapomeňte na to, že si při TSku dáte svačinu… Jo, tak takhle to nefunguje. Každopádně knížka Vám dá krásný nadhled, souvislosti a předá myšlenky, co to znamená vybudovat a udržet dobrý tým, jak by se měl lídr chovat, a proč by měl „jíst poslední“.
Autor Simon Sinek je autorem knihy Začněte s PROČ – na které postavený TEDTalk se stal druhým nejpopulárnějším TEDTalkem všech dob. Celá kniha je postavená na příbězích a z nich vycházejících poučeních či příkladech. Za mě je to ideální metoda psaní, jelikož se čtenář dokáže nacítit a pochopit celou lekci z lídrovství mnohem lépe.
V eseji Vám chci předat myšlenky, co jsem si z knihy odnesla já. Věřím, že pro ostatní budou podstatnější jiné body a aha-momenty, díky kterým se stanete skvělými lídry. Pokud ale chcete aspirovat na roli Team Leadera, možná si nejdříve přečtěte celou knihu, která Vám může být velmi dobrým průvodcem. Sama jsem si taky uvědomila, že jsem některé zásady intuitivně dodržovala.
„Představte si svět, kde se lidé ráno probouzejí s chutí jít do práce. Kde přes den cítí, že jim
ostatní důvěřují a oceňují je. A domů se vracejí s pocitem naplnění.“
Hodnota empatie
V první kapitole se potkáváme s příběhem letce Johnny Bravo. Johnny seděl v letounu Warthog, které sloužili k bitevní podpoře vojáků na zemi – pro to byl nutný kontakt, vidět se. Kvůli horám a oblačné noci v Afgánistánu tento kontakt nebyl možný. Johnny se na základě svých pocitů a výpočtů rozhodl udělat velmi riskantní manévr a klesnout mezi horu do údolí pod úroveň mraků. Tento úkon mohl být zároveň jeho poslední. Díky nebezpečnému manévru pomohl pozemní jednotce vyhrát nad nepřátelskou palbou. Johnny Bravo riskoval svůj život, aby ostatní mohli přežít. Jeho pohnutka pomoci nebyla hnaná uznáním vedení – ve chvíli, kdy by manévr špatně vybral, by Johnny žádné uznání získat nemusel. Jeho chování bylo v zájmu ostatních lidí v týmu a celé organizaci. Nejdůležitějším faktorem v celém činu byla empatie – vcítění se do druhých. A proč to Johnny Bravo té noci udělal? „Protože oni by to samé udělali pro mě.“
Být lídrem znamená věřit ostatním a nedělat věci proto, aby mě pochválil šéf nade mnou. Dělám věci pro dobro svého týmu. To je první lekce, kterou mi kniha dala. Být lídrem znamená dávat dobro svého týmu před dobro jedince.
Sounáležitost
Při výcviku mariňáku naprosto mizí slovní pojem já, moje, ty nebo tvoje. Existuje už jenom my, naše, spolu. To je první věc, kterou se dozvíte, kdybyste chtěli výcvikem projít. Schopnost skupiny lidí dělat pozoruhodné věci je závisí na tom, jak dobře její členové táhnou za jeden provaz. Všude kolem nás, kolem naší organizace, jsou přítomná nebezpečí. Tato nebezpečí si všichni v organizaci dobře uvědomují. Mnohem zrádnější jsou ale nebezpečí uvnitř organizací. Takovými jsou například zastrašování, pomluvy, izolace, pocit méněcennosti, propouštění, stres. Všem těmto věcem by se mělo vedení organizace a lídr věnovat. Ve chvíli, kdy dokáže lídr vybudovat silnou kulturu postavenou na silných lidských hodnotách a přesvědčeních, dochází k eliminaci těchto vnitřních nebezpečí. Kolem organizace se utvoří kruh bezpečí, který organizaci brání před negativními vlivy. Pokud věříme, že nás lidi kolem nás dokážou podržet, bude pro nás mnohem jednodušší čelit hrozbám zvenčí.
Každý člen skupiny hraje roli v udržování kruhu bezpečí. Rolí lídra je pak zajistit, aby tomu tak skutečně bylo.
E.D.S.O.
Celá kapitola se věnuje 4 významným chemikáliím, které hrají důležitou roli v našem týmovém životě.
Endorfiny: maskují fyzickou bolest. Osobní opiát, na kterém si můžete vybudovat závislost. Přichází po fyzické námaze a při dobře odvedené práci. Kromě toho uvolňuje endorfiny také smích. Nemůžete se smát a zároveň mít dobrý pocit. V napjatých časech tak lidé často používají humor, aby se cítili lépe.
Dopamin: pocit uspokojení po práci. Vyvolává pocit pokroku a naplnění – proto jsme schopni vytrvat v cestě za naším cílem. Dopamin se dostavuje také při jídle. Dopamin nám neustále pomáhá něco dělat. Čím vyšší cíl, tím větší bude dávka dopaminu na konci.
Pokud se nám tyto chemikálie vyplavují v týmu, zapříčiňují naši orientaci na tým – vnímáme, že potřebujeme společný úspěch, abychom jich dosáhli. Sdílená radost je větší radost – větší dávka dopaminu. Pokud jsme ve společnosti, které věříme, dostavuje se také pocit sounáležitosti. Tím tvoříme silný kruh bezpečí.
Serotonin: chemikálie vůdcovství. Tato chemikálie nás zaplaví, pokud vnímáme náklonnost a respekt ostatních. Potřebujeme se cítit důležitě za to, co pro ostatní děláme. Zároveň při našem úspěchu dostávají i dávku serotoninu druzí – například trenér, když jeho svěřenec vyhraje. S nám tvoří pocit závazku. Zároveň díky tomu cítíme pocit zodpovědnosti za druhé v naší organizaci.
Oxytocin: oblíbený hormon zajišťující pocit lásky, přátelství a hluboké důvěry. Je to pocit, který máme, když uděláme něco hezkého pro druhého. Mimo jiné je důležitý pro instinkty přežití. Na rozdíl od dopaminu jsou účinky oxytocinu dlouhodobé. Čím víc trávíme s druhým člověkem času, tím víc k němu cítíme náklonnost a tvoříme si s ním pouto.
Všechny tyto chemikálie bychom měli znát. Proč? Jelikož nám pomáhají utvářet firemní kulturu a především kruh bezpečí. Díky nim jsme schopni rozeznat vývojové fáze týmu a chování jednotlivých členů.
Kortizol: chemikálie stresu a útěku, která se vyplavuje v případě nebezpečí. Jejím smyslem je nastartovat organismus, aby začal pohotově jednat. V případě kortizolu neumí naše tělo rozeznávat příčinu – pokud cítíme strach a stres, vyplavuje se nám kortizol. Pro lidský mozek není rozdíl, zda se bojíme, že nás někdo zabije nebo vyhodí z práce. V týmu cítíme stres ve chvíli, kdy nejsme podporováni a převažuje v týmu rivalita. Lidé potom nemají chuť někomu pomáhat, aby se nestal lepším a nezaujal jeho pozici. Kortizol by měl rychle nastoupit a rychle odejít, rozhodně by neměl v organismu a organizaci přetrvávat či převažovat. Navíc kortizol brání vyplavování oxytocinu, čímž nedochází k prohlubování důvěry.
Lídr by tak měl v týmu zajistit přirozené a příjemné prostředí. U nás v týmu Luotapa vnímám velmi přátelské a podporující prostředí. Rozhodně si nemyslím, že je atmosféra mou zásluhou – rozhodně jde o nastavení jednotlivých členů v týmu. Nicméně od začátku se nám daří spolu komunikovat své pocity a čistit vzduch. To, co nám chybí, je občasný kortizol – myslím ten, který zažijete například při BG nebo v krizové situaci v projektu. Naší chemikálií je oxytocin – osobně se cítím v týmu dobře, skoro až jako mezi dlouholetými přáteli nebo rodinou. V tuhle chvilku bych si vytkla to, že jsem jako lídr netlačila víc na výsledky a na plnění metrik či úkolů. V případě lehkého stresu či tlaku by tak tým zažíval vyplavování dopaminu právě za tyto úkony. Tím bych mohla dokázat, že budeme o trošku víc orientovaní na cíl a jeho plnění.
Barry-Wehmiller
Firma Barry-Wehmiller utrpěla v roce 2008 těžké rány kvůli krizi na trhu. Ve firmě byla tak silně vybudovaná kultura, že ani přes malé výdělky firmy se nemuselo propouštět. Jak je to možné? Každý zaměstnanec si musel v těžké době vzít 4 týdny volna. Tím se v čase eliminoval počet přítomných zaměstnanců ve firmě, které bylo nutné platit. Všichni tak učinili. Chapman, vedoucí firmy, řekl: „Je lepší, když budeme všichni trpět trochu, aby nikdo z nás nemusel trpět hodně.“ Chapman tak svým lidem nabídl ochranu – pokud společně přečkáme těžké časy, zase se všichni budeme mít dobře. V tuhle chvilku se ukazuje místo vůdce – v hierchii je to alfa a jeho úkolem je chránit smečku.
Jaká je kultura, taková je společnost
V organizaci je nutné kontrolovat hodnoty a záměr. Pokud si v týmu nastavíte správná pravidla, hodnoty a postupy, které se budou dodržovat, nedojde jenom ke změně kultury, ale také ke změně charakteru lidí. Tam, kde chybí charakter a empatie, objevuje se agrese a strach. Tyto pocity se pak promítají do chování a jednání členů týmu – přestává se dělat, co je dobré pro tým, ale co je dobré pro mě.
Jaký je vůdce, taková je kultura
Hlavní pointou příběhu velitele ponorky kapitána Marqueta je autorita. Lidé často dávají autoritu a moc rozhodovat lidem, kteří nemají dostatečnou znalost a informace. Ve chvíli, kdy tomu tak je, může utrpět celá organizace.
Když kapitána Marqueta převeleli na mnohem větší ponorku, než na které byl původně, byl to skvělý pocit. Zprvu. Kapitán Marquet si musel uvědomit, že o nové ponorce neví nic. Nezná každý její kout, chování při zrychlení či zpomalení. Ve chvíli, kdy byl autoritou a rozhodoval o veškerých pokynech, nevedla si posádka dobře. Vše se ale změnilo, když si kapitán Marquet dokázal říct, že může změnit své vedení – zůstal kapitánem, ale autoritou se stali původní obyvatelé posádky, kteří měli potřebné informace k řízení celé lodi.
Správný lídr by se neměl bát svého týmu, naopak by měl chápat, že kolem sebe potřebuje lepší lidi, aby mohl růst a posouvat se. Ve chvíli, kdy v týmu budete věřit svým lidem v roli Accounta nebo Finančního, uděláte sobě i týmu největší službu. Buďte jim oporou a člověkem pro podporu, ale neberte jim jejich práci.
Jestli chcete vědět víc a mít techniky, jak dobře pracovat s týme, co dělat a čemu předejít, knihu si přečtěte. Tohle je jen pár věcí, které jsem si vzala já. Pro vás to může mít naprosto jiný vzkaz.
