Když Simon Sinek mluví o tom, jaký vliv má leadership nejen ve firmách, ale v životě obecně, nabízí spoustu myšlenek co mě chytli. Jeho kniha Lídři jedí poslední mi otevřela oči v tom, jak se dívat na role v týmech a co to znamená být opravdovým lídrem, a ne jen někým, kdo šéfuje. Projděme si několik klíčových momentů.
To, co drží tým pohromadě
První věc, co Sinek říká a co mě fakt zaujala, je to, že v týmu musí být bezpečno. U nás velice často omílaný „safe space“ jde o to pocitové bezpečí, že můžeme říct svoje nápady, aniž bychom se báli, že se nám někdo vysměje. V projektu to znamená, že jako lídr musíš být ten, co vytvoří prostředí, kde se každý cítí slyšený a vážený. Tím pádem bude každý víc nakloněný sdílet své nejlepší nápady, makat na 100% a nebát se jestli jeho myšlenky jsou „dost dobré“.
Být lídrem znamená být člověkem
Další pointa, která mě dostala, je důležitost empatie. Ve světě, kde je všechno super rychlé a na všechno tlačí čas, je lehké na tohle zapomenout. Ale chápat, co se děje v životech lidí ve tvém týmu, co je trápí nebo co je baví, dělá obrovský rozdíl. Když se jako lídr ukážeš jako člověk, který opravdu dbá na svůj tým, vytváříš loajalitu a důvěru, což je pro úspěšný projekt klíčové.
To chemické kouzlo
Teď k těm chemickým látkám v našem mozku, co o nich Sinek mluví – endorfiny, dopamin, serotonin, oxytocin. Na první pohled se může zdát, že to s leadershipem a projektovým managementem moc nesouvisí, ale vazba na to, jak se cítíme v práci a jak spolu pracujeme, je úžasně silná. Například, když někdo dostane pochvalu, všem se v mozku vyplaví trochu toho dobrého serotoninu, a hned je nálada lepší. Pro mě jako lídra to znamená, že nemám zapomínat na to, dát lidem vědět, že si vážím jejich práce. A to nejen kvůli nim, ale protože to pomáhá celému týmu cítit se spokojeněji a motivovaněji.
Zakládání na pevných základech
Konečně, aplikace těchto principů v reálném světě projektového managementu není raketová věda. Jde o to nastavit jasné cíle, být transparentní, podporovat spolupráci a uznávat úspěchy. A nejvíc? Jít příkladem. To, že lídři jedí poslední, pro mě znamená, že moje potřeby jdou stranou, dokud si nejsem jistý, že jsem pro tým udělal maximum a že všichni mají vše, co potřebují k úspěchu.
Takže, shrnuto, podtrženo, být lídrem je více o tom být člověkem, který si váží ostatních a ukazuje to každý den, než o tom mít titul. Je to o tom, budovat si přirozený respekt a důvěru svých členů, než se odkazovat na to, že „já jsem leader, takže mám právo…“ A to je přesně to, co mi kniha Lídři jedí poslední dala – hlubší pohled na to, jak být tím lídrem, kterého bych si vážil i já.
