Proč jsem si knihu vybrala?
O knize jsem poprvé slyšela na našem training session, kdy se o ní zmiňoval náš kouč Jonáš. Zaujal mě název, protože bych se sama ráda zdokonalila v konverzační inteligenci a toto téma mě velmi zajímá.
Co je to Konverzační inteligence?
Konverzační inteligence je tím, co odlišuje úspěšné od neúspěšných: platí to pro byznys, mezilidské vztahy, a i pro manželství. Pochopíme-li, jakým způsobem může rozhovor stimulovat různé části lidského mozku a jak může současně náš mozek nastartovat (nebo naopak v rámci ochranných mechanismů zastavit), můžeme si osvojit konverzační dovednosti, které nám pomohou.
Konverzační inteligence nám také pomůže rozlišit jednotlivé typy rozhovorů, které se hodí pro různé situace.
Podle knihy jsou tři druhy rozhovorů: II. II. a III.
Rozhovory úrovně I. umožní realizovat obchody a sdílet s ostatními informace.
Rozhovory úrovně II. zde máme silný názor, který chceme prosadit a přesvědčit ostatní, aby pochopili nebo akceptovali náš pohled na svět.
Rozhovory III. při nich s ostatními komunikujeme proto, abychom mohli měnit a formovat realitu společně. Jsou to rozhovory pro společné tvůrčí úsilí.
Kniha velmi často popisuje Konverzační inteligenci z pohledu lidského mozku.
Jsme-li připraveni vyhrát za každou cenu, řídí naše kroky část primitivního mozku, které se říká amygdala. V této části jsou zakódované velmi silné instinkty (nutí nás útočit, utéct, ustrnout nebo usmiřovat). Při amygdale se náš mozek uzavře a my v tu chvíli nejsme otevřeni žádným vlivům.
Na druhé části se nachází prefrontální kůra, která je nejmladší částí mozku. Umožňuje nám vytvářet společenství, být schopni správného úsudku, chovat se strategicky, zvládnout složité rozhovory, budovat a udržovat důvěru.
Pokud amygdala zaznamená hrozbu, s rozhovorem je konec a my si připadáme naprosto „zaseknutí“.
Důvěra
Za nedůvěru je odpovědná amygdala a za důvěru prefrontální kůra. Prefrontální kůra je místo, kde porovnáváme své představy o tom, co se stane s realitou. Na tomto místě konfrontujeme náš pohled na svět s pohledem ostatních lidí: pokud jsou tyto pohledy v souladu, cítíme pocit důvěry.
Jakmile jednou získáme špatnou zkušenost a začneme vůči někomu pociťovat nedůvěru, tento dojem se v našem mozku uloží a může být obtížné se ho zase zbavit. Nemusíme s dotyčnou osobou komunikovat a už víme, zda k ní cítíme důvěru či nedůvěru.
Pět kroků pro budování důvěry:
1. Buďte k dispozici-otevřít a naladit se na ostatní ve vašem teamu. Posilováním pocitu „Jsme v tom všichni spolu“ umožníme posunout se z obranné pozice do vstřícné, kdy budeme ochotni navázat s ostatními spojení.
2. Řekněte lidem, na čem jsou-potřebujeme vědět na čem jsme, abychom se mohli zbavit svých obav a nemuseli řešit otázky jako: „jsem dost dobrý?“ nebo „Patřím sem vůbec?“. Mohou se pak soustředit na přínos společnému úsilí.
3. Při komunikaci vždy dbejte na kontext-bez kontextu a souvislostí vzniká zmatek a nejistota, což posiluje pocity strachu.
4. Podporujte snahu vytvářet společně něco nového-zapojte každého v co nejvyšší míře do společného úsilí něco vytvořit, aby lidé získali vědomí, že úspěch je společný.
5. Buďte za všech okolností upřímní
Závěr
Kniha se mi četla velmi dobře a opravdu mě zaujaly informace, které mi kniha poskytla. Proto jsme se společně s Radimem, který knihu také četl domluvili, že si na ní přichystáme training session a obeznámíme i ostatní členy teamu. Kniha také obsahuje několik cvičení k budování důvěry, tato cvičení chceme využít i v training session. Myslím si, že když si v teamu osvojíme konverzační inteligenci a k tomu i důvěru můžeme dosáhnout skvělých věcí.
