Knihu konec prokrastinace jsem četla už pár měsíců zpátky v době kdy začal druhý lockdown. Nevím jestli to bylo tím, že jsem nemohla všechny metody využít, vzhledem k tomu, že jsem neměla co na práci, ale nenašla jsem smysl v dělání todo listů ani buzer lístků apod. Každopádně jsem si z knížky odnesla jiné zajímavé věci, o kterých jsem sice tak nějak věděla, ale autor je v knize šikovně pojmenoval a vysvětlil.
SYSTÉM OSOBNÍHO RŮSTU - Motivace, Akceschopnost, Výstupy, Objektivita
Motivace
Systém osobního růstu byla část knihy, ze které jsem si toho odnesla asi nejvíc. Nebudu tu rozebírat všechny její části, ale jen ty co mi dali nejvíc. První části osobního rozvoje byla motivace - hlavně ta dlouhodobá. Nejudržitelnějším druhem motivace je podle mě a vlastně i podle autora, vnitřní motivace cestou. Být šťastný s tím co mám, mezitím co pracuji na tom co chci. Celkově mi moc nevyhovuje někam se hnát a dávat si velké cíle s tím, že až je splním tak budu šťastná. Nemyslím si, že je potřeba být nespokojený a a vyvíjet na sebe nepříjemný a nepřirozený abychom něčeho dosáhli. Taky se zde autor zabýval důležitostí vize nejen osobní ale i skupinovou a právě to jak moc je důležité mít svojí vlastní vizi a mít jí pořád na paměti, nebo před očima.
Akceschopnost
Další "složkou" osobního růstu je akceschopnost, kde mě nejvíc bavilo číst o výstupech z komfortní zóny a hrdinství. Hrdinství, což znamená umět vystoupit z davu a případně poukázat na to když je něco špatně. Je důležité být "hrdiny" i když nás nikdo nevidí a nedělat věci jen pro nějakou pózu. Moc se mi líbila věta "Tvůj charakter je to, co deláš, když si myslíš, že se nikdo nedívá."
Selhání a Inner-game
Poslední dvě věci, které jsem si z knížky odnesla a začala využívat spolu docela souvisí. První je důležitost selhání - když se něco nepovede dostáváme se do "learning zone" a často nás neúspěch může naučit více než úspěch. Tou druhou věcí je tzv. inner game - což je vlastně taky dovednost, kdy překlápíme negativní podněty na neutrální nebo dokonce pozitivní a to jenom tím, jak zareagujeme. Mezi podnětem a naší reakcí je totiž vždycky ta malá chvilinka, kdy se můžeme rozhodnout jak zareagujeme. Tohle je návyk, který jsem po přečtení knížky začala využívat a trénovat, doteď se toho držím a musím říct, že to je jeden z nejlepších návyků co jsem se kdy naučila, protože díky němu mě už nerozhází každodenní nepříjemnosti.
Tohle jsou pro mě asi nejdůležitější body z knížky a i když si nemyslím, že psát si to do listy mi pomůže v boji proti prokrastinaci, poznat sám sebe a důvod proč dělám to co dělám ano. Zakončím to mým oblíbeným citátem z knihy: "I pád na držku je krokem vpřed." :))))).
