Úvod:
Tato esej, ačkoli je více teoreticky zaměřená, se snaží ukázat odlišný pohled na kreativitu. Tento pohled je přebrán z knihy Creativity, která byla napsána objevitelem pojmu flow Mihalym Robertem Csikszentmihalyim. Kniha shrnuje 30 let výzkumu, jak kreativní lidé žijí a pracují, ale nikoli z hlediska jak kreativně vyzdobit pokoj, ale jako proces, kterým se mění symbolická oblast v kultuře.
Esej odpovídá na jednoduché otázky:
Co je kreativita?
Jak využít teoretické pojmy z knihy v praxi?
Obsah:
Naše budoucnost je v dnešní době úzce spojena s lidskou kreativitou. Kreativita je však mimo jiné výsledkem interakce systému složeného ze tří prvků: kultury, která obsahuje symbolická pravidla, osoby, která vnáší novinku do symbolické oblasti, a pole odborníků, kteří inovaci uznávají a potvrzují. Všechny tyto tři faktory jsou nezbytné pro vznik tvůrčího nápadu, produktu nebo objevu! Tato myšlenka nám jednoznačně ukazuje, že kreativita podle Csikszentmihalyiho neznamená přijít s novým nápadem, jak si zkrátit cestu do školy, nýbrž zkoumá hlubší význam kreativity. Zkoumá jedince, kteří dokázali otočit směr jedné celé oblasti a jejich práce je uznávaná odborníky a vědci po celém světě.
Csikszentmihalyi také poukazuje, že v kulturní evoluci neexistují žádné mechanismy, které by se rovnaly genům a chromozomům. Proto se nová myšlenka nebo vynález automaticky nepřenáší na další generaci. Návod, jak používat oheň, kolo nebo atomovou energii, není zabudován do nervové soustavy dětí, které se narodí po těchto objevech. Každé dítě se je musí naučit znovu od začátku. Analogií genů v evoluci kultury jsou memy neboli jednotky informací, které se musíme naučit, má-li kultura pokračovat. Jazyky, čísla, teorie, písně, recepty, zákony a hodnoty jsou memy, které předáváme svým dětem, aby si je zapamatovaly. A nyní nastává zlom, který mi pomohl pochopit kreativitu z jiného úhlu pohledu: Právě tyto memy kreativní člověk mění, a pokud dostatečný počet správných lidí považuje změnu za zlepšení, stane se součástí kultury! A to je považováno dle Csikszentmihalyiho za kreativitu. Proto k pochopení kreativity nestačí studovat jedince, kteří se zdají být nejvíce zodpovědní za nový nápad nebo novou věc. Jejich příspěvek, i když je nezbytný a důležitý, je pouze článkem řetězu, fází procesu. Říci, že Thomas Edison vynalezl elektřinu nebo že Albert Einstein objevil teorii relativity, je pohodlné zjednodušení. Uspokojuje to naši dávnou zálibu ve snadno pochopitelných příbězích, v nichž vystupují nadlidští hrdinové. Edisonovy nebo Einsteinovy objevy by však byly nemyslitelné bez předchozích znalostí, bez intelektuální a společenské sítě, která podněcovala jejich myšlení, a bez společenských mechanismů, které jejich inovace uznávaly a šířily. Zde se mi krásně propojuje znalost z knihy Steal like an artist, která poukazuje na význam inspirace z vynálezů či myšlenek druhých.
Nové písně, nové myšlenky, nové stroje, to je to, o čem kreativita je. Protože však tyto změny neprobíhají automaticky jako v biologické evoluci, je třeba zvážit cenu, kterou musíme zaplatit za to, aby kreativita vznikla. Změnit tradice vyžaduje úsilí. Například memy je třeba se naučit, než je lze změnit: Pokud se chceme něčemu naučit, musíme věnovat pozornost informacím, které se máme naučit, než nás napadne napsat novou píseň; než vynálezce vylepší konstrukci letadla, musí se naučit fyziku, aerodynamiku a to, proč ptáci nepadají z nebe. A pozornost je omezený zdroj: V každém okamžiku můžeme zpracovat jen omezené množství informací. Kolik přesně, to nevíme, ale je jasné, že se například nemůžeme učit fyziku a hudbu zároveň. Stejně tak se nemůžeme dobře učit, zatímco děláme jiné věci, které je třeba udělat a které vyžadují pozornost, jako je sprchování, oblékání či vaření snídaně. Jde o to, že velkou část své omezené pozornosti věnujeme úkolům, které souvisejí s přežitím ze dne na den. Během celého života zbývá na učení ze symbolické oblasti – například hudbě nebo fyzice – jen zlomek z tohoto již tak malého množství pozornosti. A proto je tak důležité se rozhodnout, kam naši pozornost budeme směřovat a v jaké oblasti se chceme rozvíjet. Jen tak zbyde dostatek času a prostoru v naší mysli na kreativní řešení, která nejenže budou považována za kreativní v našem malém rybníčku, ale i v celé oblasti zkoumaného.
Csikszentmihalyi zároveň krásně popisuje, proč je důležitá specializace. Podle něj vývojem kultury budou specializované znalosti upřednostňovány před obecnými. Abychom pochopili, proč tomu tak musí být, předpokládejme, že existují tři osoby, jedna, která studuje fyziku, druhá, která studuje hudbu, a třetí, která studuje obojí. Při zachování ostatních podmínek bude muset osoba, která studuje hudbu i fyziku, rozdělit svou pozornost mezi dvě symbolické oblasti, zatímco ostatní dvě se mohou soustředit výhradně na jednu oblast. V důsledku toho se oba specializovaní jedinci mohou naučit své domény do větší hloubky a jejich odborné znalosti budou upřednostňovány před znalostmi obecnými. Časem specialisté převezmou vedení a kontrolu nad různými kulturními institucemi.
Možná vás také zajímá, jak výzkum Csikszentmihalyiho pohlíží na osobnosti kreativních lidí. Csikszentmihalyi svou studií zjistil, že tvůrčí lidé nejsou ani cílevědomí, ani specializovaní, ani sobečtí. Ve skutečnosti se zdá, že jsou pravým opakem: Rádi navazují kontakty se sousedními oblastmi poznání. Mají tendenci být starostliví a citliví. Přesto je požadavky jejich role nevyhnutelně tlačí ke specializaci a sobectví. Z mnoha paradoxů tvořivosti je asi nejtěžší vyhnout se právě tomuto. Kreativní lidé se tedy nikterak zvláštně neliší od ostatních. Leonardo da Vinci byl samotář a na večírku bychom si ho sotva všimli, ani Isaac Newton nebo Thomas Edison by na večírku nebyli považováni za aktivní. Úspěchy Michelangela, Beethovena, Picassa nebo Einsteina jsou ve svých oborech úžasné – ale jejich soukromý život, jejich každodenní myšlenky a činy by jen zřídkakdy stály za další zamyšlení, nebýt toho, že jejich odborné úspěchy činily zajímavým vše, co řekli nebo udělali.
Někdy je také s kreativitou zaměňován pojem talent. Talent se od kreativity liší tím, že se zaměřuje na vrozenou schopnost dělat něco velmi dobře. Můžeme říci, že Michael Jordan je talentovaný sportovec, aniž bychom z toho udělali jednoznačný závěr, že byl kreativní. Dalším pojmem, který se často používá jako synonymum pro „kreativní", je genialita. Možná bychom měli o géniovi uvažovat jako o člověku, který je geniální i kreativní zároveň. Jistě však člověk může významně změnit kulturu, aniž by byl géniem.
Pokud to tedy není osobnost, talent ani genialita, co je to, co dělá kreativní lidi kreativními?
K tomu se musíme vrátit o pár kroků zpět a vyjasnit definici kreativity.
Podle Csikszentmihalyiho je kreativita určitý druh duševní činnosti, vhled, který se objevuje v hlavách některých zvláštních lidí. Tento krátký předpoklad je však zavádějící. Pokud kreativitou rozumíme myšlenku nebo činnost, která je nová a hodnotná, pak nemůžeme jednoduše přijmout vlastní výpověď člověka jako kritérium její existence. Neexistuje žádný způsob, jak zjistit, zda je myšlenka nová, kromě odkazu na nějaká měřítka, a neexistuje žádný způsob, jak zjistit, zda je hodnotná, dokud neprojde společenským hodnocením. Kreativita se tedy neodehrává v hlavách lidí, ale v interakci mezi myšlenkami člověka a sociokulturním kontextem. Je to tedy spíše systémový než individuální jev. Kreativita s velkým K mění některé aspekty kultury, není proto nikdy jen v mysli člověka.
Aby měla myšlenka nějaký účinek, musí být formulována v termínech, které jsou srozumitelné ostatním, musí projít u odborníků v dané oblasti a konečně musí být zařazena do kulturní oblasti, do níž patří. Spolu s pojmem kretivita bychom si měli klást i otázku kde se nachází? Odpověď, která dává největší smysl, zní, že kreativitu lze pozorovat pouze ve vzájemných vztazích systému, který se skládá ze tří hlavních částí.
1) První z nich je oblast (ang. domain), kterou tvoří soubor symbolických pravidel a postupů. Matematika je oblastí, nebo při jemnějším rozlišení lze za oblasti považovat algebru a teorii čísel.
2) Druhou složkou kreativity je obor (ang. field), který zahrnuje všechny jednotlivce, kteří působí jako strážci brány zasluhující uznání, uchování a zapamatování. Jejich úkolem je rozhodnout, zda má být nový nápad nebo produkt zařazen do oblaati. Ve výtvarném umění se pole skládá z učitelů umění, kurátorů muzeí atd.
3) Třetí složkou kreativního systému je individuální jedinec (ang. person). K tvořivosti dochází tehdy, když člověk za použití symbolů dané oblasti jako je hudba, technika, obchod nebo matematika, přijde s novým nápadem nebo uvidí nový vzor. Tato novinka musí být vybrána příslušnou oblastí a musí být také do příslušné oblasti zařazena. Další generace se s touto novinkou setkají jako se součástí domény, které jsou vystavěni, a pokud jsou také kreativní, budou ji zase dále měnit.
Příležitostně kreativita zahrnuje založení nové oblasti: například v případě Freuda, který vytvořil psychoanalýzu z existující oblasti neuropatologie. Kdyby však Freud nebyl schopný získat své následovníky, kteří rozvíjeli své příslušné oblasti, jejich myšlenky by měly mnohem menší dopad nebo by neměly dopad žádný.
Z tohoto pohledu tedy vyplývá následující definice: Kreativita je jakýkoli čin, myšlenka nebo produkt, který mění existující oblast nebo transformuje existující oblast v novou. A definice kreativního člověka zní: někdo, jehož myšlenky nebo činy mění nějakou doménu nebo zakládají doménu novou. Je však důležité mít na paměti, že doménu nelze změnit bez souhlasu oblasti, která je za ni odpovědná.
K tomu je zapotřebí brát na vědomí následující řádky: „Člověk nemůže být kreativní v oblasti, které není vystaven. Bez ohledu na to, jak obrovské matematické nadání má, nebude schopno přispět k rozvoji matematiky, pokud se nenaučí jejím pravidlům. Ale i když se pravidla naučí, tvořivost se nemůže projevit, pokud chybí oblast, která uznává a legitimizuje nové příspěvky. Člověk se možná naučí matematiku sám, když si najde správné knihy a správné učitele, ale nemůže v této oblasti něco změnit, pokud ho neuznají učitelé a redaktoři časopisů, kteří dosvědčí vhodnost jeho příspěvku. Z toho také vyplývá, že tvořivost se může projevit pouze v existujících oblastech a oborech.
Například je velmi obtížné říci, že žena je velmi kreativní v péči nebo že žena je velmi kreativní ve své moudrosti, protože péče a moudrost jsou volně organizované domény s několika obecně uznávanými pravidly a prioritami a chybí jim pole odborníků, kteří by mohli určit oprávněnost tvrzení. Dostáváme se tak do paradoxní situace, ve které je novost zřejmější v oblastech, které jsou často relativně banální, ale snadno měřitelné, zatímco v doménách, které jsou podstatnější, se kreativita určuje velmi obtížně.“
Závěr a převod teorie do praxe:
Dost už však bylo teorie. Nyní již víme, co kreativitu definuje a co definuje kreativního člověka, vše samozřejmě dle teorie Csikszentmihalyiho. Zjistili jsme, že kreativní člověk nemusí být na první pohled něčím zajímavým. Co ho činí zajímavým jsou jeho činy, které mění celé oblasti. Pravdou také je, že k tomu, abychom oblast mohli měnit, musíme být uznáváni odborníky. Což je na dnešní svět trošku rigidní způsob myšlení.
Nicméně stojí za to si říci, jak je možné něco tak teoretického použít v praxi. No, jde to z těžka, avšak přeci jen jsem si vzpomněla na jednu aplikovatelnost. Možná budete překvapeni, ale mě se v tu chvíli potvrdilo, jak náš systém Tiimiakatemia skutečně funguje. Na finské paja (naše training session) jsme měli téma kreativity a SCAMPER metody. Úplnou náhodou jsem četla ve stejnou chvíli tuto knihu. Dostali jsme se do dialogu, ve kterém jsme sdíleli naše znalosti z knih, článků a projektů. V tu chvíli pro mě bylo přirozené sdílet znalosti z knih, které jsem přečetla, a najednou vše začalo do sebe zapadat. Byl to moc fajn pocit, když celý tým sdílel své znalosti. Doporučuji vám tak začít číst knížky na kreativitu dříve než jako my, ve třetím ročníku, a mít jednu TS na podobné téma, jako jsme měli tehdy my. Zkusit si jednu kreativní metody opravdu do hloubky. Zjistila jsem, že SCAMPER metoda zní opravdu jednoduše, ale zkuste vymyslet kreativní řešení na filtr od kávy dle SCAMPER. Tehdy jsem si uvědomila, jaká je síla praktické využitelnosti, byť i jen metody, o které si myslíme, že ji naprosto rozumíme. SCAMPER metodu na filtr od kávy jsme dělali hodinu!
Citace:
Creativity: Flow and the Psychology of Discovery and Invention. Harper Perennial, 2013. ISBN 978-0062283252.
