60% komunikace je neverbální
Důležité je pozorné pozorování řeči těla. A sledování adaptačního chování, za které je odpovědný náš limbický mozek. Při klamání používáme neokortex, což znamená, že limbické chování neovlivníme. Limbický mozek je upřímný a vytváří neverbální signály.
Když někdo plně tiskne své rty vypovídá to o jeho rozporu s něčím.
Jak na to?
Chodidla jsou nejlépe čitelná pro neverbální komunikaci.
Nohy evolučně byli první, co reagovali na hrozby. Útěk, útok, výskok atd. horky písek, mokro atd. jsou velmi ovlivňovány limbickým mozkem.
Reaguji i na naše emoce jak pozitivní, tak negativní.
Nohy u dětí. Sedí u jídla, a i když ještě jí začne pohybovat nohama a natahovat se, protože chce odejít. Je to náznak úmyslu.
Proto je efektivnější koukat na neverbální komunikaci od nohou k hlavě a ne naopak.
Od raného dětství nás učili, aby obličej lhal, netvař se tak, usmívej se atd. zatajovali jsme tak své skutečné pocity.
Když jsme šťastný, gravitace na nás nefunguje skoro. Skoro se vznášíme.
Startovní pozice, pohyb z klidové polohy do polohy jako na startu závodu. Chce odejít, či něco podniknout.
Rozkročení – teritoriální chování. Snaha dostat situaci pod kontrolu. Při konfrontaci, či stresu. Mohli by nastat potíže. Znamená to, že je něco v nepořádku a hodlá s tím něco dělat.
Nohy u sebe naopak znamenají klid.
Jedním ze způsobu jak zažehnat konfrontaci stačí dát nohy k sobě. Naopak když chceme získat autoritu stačí mít rozkročené nohy.
Když se někdo blízko postaví, dostavuje se limbická aktivace, povzbuzení.
Noha přes nohu znamená sebedůvěra a pohoda.
Přes překřížené hony a nahýbání se můžeme poznat koho má daná osoba radši, i třeba matky mezi dětmi.
Bezpečnostní clona. Paže před trupem, polštář, deník, knoflíky saka atd. když jsme pod tlakem. Holky kabelky, kluci třeba úprava rukávu, aby to nebylo tak nápadné.
Lidem je zima při stresu, krev se dostává k potřebným místům pro útěk. Zároveň nechceme jíst, protože tam není dost krve pro trávení, po traumatu lidé často zvrací. Děti nechtějí jíst při hádkách nebo při stresu.
Úklon trupu je známkou respektu.
Paže hodně ukazují náladu, opět když odporují gravitaci, znamená to radost. Omezení pohyblivosti paží znamená strach a obranu. Člověk se snaží nehýbat rukama, aby neupoutali zbytečně pozornost predátora. To samé platí v emocích. Nepohyblivost paží může naznačovat, že daná osoba chce být nenápadná.
Modřiny na pažích mohou říct hodně o týrání atd. na vnitřní straně znamenají jiné ublížení než u obrany nebo pádu. Takže při pádu atd budou na vnější straně, jak se člověk chrání. Takže na vnitřní to může vypovídat o týrání nebo jiném násilí.
Když jsou ramena povislá a paže dole, muže to znamenat těžký den atd. špatnou náladu. A naopak.
Ruce za zády mohou znamenat, aby na vás nikdo nesahal, aby se nepřibližovali anebo že se cítí nadřazený. Vnímají to vše i zvířata.
Roztažením paží si zabíráme větší území a tím autoritu. Ukazujeme tím větší postavení.
Ruce nahoře za zády ukazují, kdo je tady pán. Kdo se cítí skvěle a sebevědomě.
Když jsme roztažení jsme sebejistí, když jsme maličký snažíme se být nenápadní a nemáme sebevědomí. Působíme tak i na ostatní.
Ruce vypovídají hodně při námluvách, muž hodně pohybuje rukama kolem slečny a kryje jí záda či objímá. Zabírá si ji tak pro sebe.
ATP
Nikdy jsem nevěnoval neverbální komunikaci pozornost, pokládal jsem to za nesmysl. Když přece chci něco říct, tak to řeknu ne? To ovšem takto nefunguje. Proto začínám bedlivě pozorovat danou osobu, se kterou právě komunikuji. Trénuji to hlavně na nejbližších, jelikož ti se se mnou cítí v pořádku a znám je, a tak mohu lépe vypozorovat adaptační chování.
Budu dávat pozor na neverbální komunikaci hlavně při rozhovorech jeden na jednoho a při obchodních schůzkách. Mohu tak odhadnout úspěšnější strategii pro dosažení kýženého cíle.
