Tiimiakatemia – How to Grow Into a Teampeneur
„Každý pravý student Tiimiakatemia si tuto knihu musí přečíst!“, toto a podobná doporučení jsem o této knize slyšel. Když mi to bylo e-mailem doporučeno, hned před příchodem do školy, zvážil jsem to. Jen přišlo to nežádané ALE. A to z důvodu, že se jednalo o knihu, která je celá psaná v anglickém jazyce. Nikdy jsem nečetl žádnou knihu v jiném jazyce než v mém rodném. Naštěstí jsem byl odhodlán, že tento fakt hodlám změnit (navíc na této škole nemám na výběr). Dalším kamínkem v botě se stal PDF formát obsahující fotografie knihy. Budu upřímný, byla to bolest a přes telefon se to číst nedalo. Nakonec jsem si to promítal do televize a četl jsem to na ní pěkně z pohodlí gauče. Knihu jsem takto celou dočetl.
Jaké jsou mé dojmy?
Budu upřímný a nelítostný. Jsou opravdu hodně smíšené. Proč? Jedním důvodem je, že jsem při čtení knihy neměl dostatečnou slovní zásobu, abych rozuměl každému slovu. Četl jsem ji proto s mobilem, na němž byl otevřený google překladač a při nalezení každého slova, kterému jsem nerozuměl, následovalo jeho přeložení a krátká chvíle na zapojení významu do kontextu věty. Zpočátku jsem na prvních stránkách překládal i třicet slov, na těch posledních to bylo i méně než pět. Tento smutný fakt zvyšoval mou averzi k celé knize a dostat se k ní si žádalo silné přemlouvání.
Kniha jako taková se pokouší o sdělení informací zábavnou formou. Je to taková teorie obsáhlá v uměleckém textu. Tento jev napomáhá nejvíce mým smíšeným pocitům. Jelikož mi kniha nepřišla přes veškerou snahu autora nijak zábavná a vnímal jsem jeho umělecký popis krajin spíše jako klacek, co se mi plete pod nohy. Je tak těžké vysvětlit pravou podstatu Tiimi, aniž bychom na každé stránce popisovali, jaká byla obloha??? Knize jsem delší dobu vyčítal, že obaluje podstatné informace o dění v Tiimi do násobku těch nepodstatných. Přestože jsem nadšenec do aut, absolutně mě nezajímalo, že jedna z postav knihy jezdí v malém Smartu.
Tento názor jsem změnil po přečtení knihy Učící se organizace. V té knize byla jen čistá suchá teorie a nic jiného. Zde bych možná nějakou tu omáčku okolo uvítal. Obě knihy mi ale v některých případech přijdou spíše jako dva protichůdné extrémy. Jedna kniha skrývá důležité za „zajímavé“ (ve skutečnosti naprosto zbytečné informace) a druhá prokládá pojmy jinými pojmy v takové míře zábavy, že jsem při čtení v duchu přemýšlel nad tím, že by mohla být zábava zamést a vytřít podlahu i umýt nahromaděné nádobí.
Přes všechny životní filozofie koučů v knize jsem se nakonec prokousal i k hodnotám Tiimiakatemia. Našel jsem i odpovědi na některé otázky, které jsem si pokládal, když jsem se studiem začal. Zajímavé je, že mi celý koncept začal dávat více smysl a byl jsem až překvapen, jak dopodrobna si naše pražské odvětví bere příklad z toho finského.
Rozhodl jsem se systému poddat a věřím, že to přinese své ovoce. Určitým způsobem si mě získala i fakta, která kniha zmiňuje. Tiimi umí ovoce nést, ale musíme chtít a dovolit jí to. Například jsem nemohl uvěřit, že sám autor byl součástí prvního týmu, jež na rozpočet cesty kolem světa vydělala přes celý milion eur. To zní až neuvěřitelně a rád bych byl součástí týmu, který to zvládne jako první v České republice.
