Finanční analýza slouží ke komplexnímu zhodnocení finanční situace společnosti. Díky ní lze posoudit ziskovost podniku, kapitálovou strukturu a zda jsou aktiva efektivně využívána. Znalost finanční situace firmy je nezbytná pro posouzení minulosti, ale také pro odhadování budoucího vývoje společnosti. Pro udržitelný rozvoj společnosti je tedy nutné, aby měli vedoucí přehled o rentabilitě, nebo také o tom, jakou přidanou hodnotu vytváří jejich zaměstnanci.
Finanční analýza může být zpracována pro různé publikum: manažeři, investoři, obchodní partneři, státní instituce, zaměstnanci, auditoři a další. Je tedy nutné pečlivě zvážit, které informace jsou pro dané publikum relevantní. Vlastníky podniku zajímá hlavně návratnost jejich investice, státní instituce zajímá schopnost podniků vytvářet zisk a odvádět daně do státního rozpočtu.
Základní zdroj dat představují účetní výkazy - rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz cash flow a příloha k účetní závěrce. Ačkoli jsou tato data naprosto zásadní pro daňové a účetní účely, nemusí vždy vypovídat o ekonomické realitě podniku, což je jejich slabou stránkou.
Účetní rozvaha je základním výkazem společnosti. Podává přehled o majetku společnosti a o zdrojích, jež tento majetek financují. Rozvaha se vždy sestavuje k určitému datu a musí platit, že aktiva se rovnají pasivům.
Aktiva se dají vyjádřit jako určitá majetková struktura firmy. Tento majetek se v rozvaze člení do různých položek podle několika faktorů, jako je doba upotřebitelnosti a likvidnost. Aktiva se proto rozdělují do čtyř oddílů, která se v rozvaze označují písmeny A, B, C, D.
Pohledávky za upsaný základní kapitál (A) zachycují stav nesplacených akcií nebo podílů, jedná se například o pohledávky za členy družstva.
Dlouhodobý majetek (B) se dělí na hmotný, nehmotný a finanční majetek. Dlouhodobost vychází z toho, že je majetek společností využíván déle, než jeden rok. Ze nehmotný majetek se považují zřizovací výdaje, software, ocenitelná práva (know-how, licence, autorská práva..). Dlouhodobý hmotný majetek tvoří pozemky, budovy, movité věci (stroje, dopravní prostředky), nebo také zvířata. Dlouhodobý majetek se s postupem času opotřebovává a proto ztrácí svou hodnotu. Tento faktor je v do rozvahy promítnut díky třem sloupcům: první se nazývá “brutto” a vyjadřuje pořizovací cenu majetku, druhý sloupec nese název “korekce” a vyjadřuje sumu odpisů na majetku, tedy hodnotu, o kterou je ponížena původní hodnota majetku. Třetí sloupec “netto” pak odpovídá zůstatkové hodnotě dlouhodobého majetku. Dlouhodobý finanční majetek vyjadřuje zejména cenné papíry, podíly a obdobné obligace.
Oběžná aktiva (C) představují krátkodobý majetek, který je ve společnosti přítomen v různých formách a je neustále v pohybu. Obecně platí, že čím rychleji se obrací, tím větší zisk společnosti přináší. Patří sem zásoby (skladový materiál, polotovary, výrobky), pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Oběžná aktiva se neodepisují, ačkoli je v rozvaze stále využíván sloupec “korekce”, a to pro vyjádření přechodného snížení hodnoty majetku (např. z důvodu snížení tržních cen).
Část D se v rozvaze označuje jako časové rozlišení a zachycuje předem zaplacené závazky a povedené, ale dosud nevyúčtované práce.
Finanční struktura společnosti je zachycena na straně pasiv rozvahy, která vypovídá o zdrojích financování majetku společnosti. Vlastní kapitál se skládá ze základního kapitálu, který byl složen při založení společnosti, dalšími kapitálovými a rezervními fondy, ale také z nového kapitálu, který vznikl ze zisku společnosti.
Do cizích zdrojů patří rezervy, dlouhodobé a krátkodobé závazky a bankovní úvěry. Rezervy představují částku, jež bude muset společnost v budoucnosti zaplatit pro zachování svého fungování. I v části pasiv se objevuje časové rozlišení.
Výkaz zisku a ztrát obsahuje informace o výnosech, nákladech a o výsledku hospodaření. Tento vztah je vyjádřen rovnicí:
Výnosy – Náklady = Výsledek hospodaření (VH),
kde jsou výnosy definovány jako peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za dané účetní období, a kde náklady představují peněžní částky, jež podnik vynaložil na získání výnosů, i když ještě nemusely být všechny v účetním období splaceny. Výsledek hospodaření tedy představuje rozdíl mezi výnosy a náklady v určeném účetním období.
Výkaz zisku a ztrát je rozdělen řádky, kde písmena označují nákladové položky a římské číslice označují výnosové položky. Jejich sečtením se získá suma nákladů a výnosů společnosti, které ve výsledku vyjádří výsledek hospodaření ve třech složkách - provozní, finanční a mimořádný.
Pokud se sečte provozní a finanční výsledek hospodaření (snížený o daň z příjmu) tak vznikne tzv. výsledek hospodaření za běžnou činnost. Po přidání mimořádného výsledku hospodaření vznikne tzv. výsledek hospodaření za účetní období, jež je často považován za čistý zisk (EAT - Earnings after tax).
Cash Flow je typ výkazu, který informuje o peněžních tocích společnosti, tedy o příjmech a výdajích. Rozvaha zachycuje stav majetku v určitém okamžiku, výkaz zisku a ztrát zaznamenává různé kategorie výnosů, nákladů a zisku v období jejich vzniku bez ohledu na to, jestli doopravdy vznikají reálné peněžní příjmy a výdaje. cashflow tedy pomáhá odstraňovat časový a obsahový nesoulad.
Do cashflow vstupují peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty (krátkodobý likvidní majetek. Obecně je přijímána třísložková struktura cash flow: oblast provozní činnosti, investiční oblast a oblast externího financování. Provozní činnost tvoří samotné jádro společnosti, patří do ní základní výdělečná činnost a ostatní činnosti, které nespadají do zbývajících oblastí. Investiční činnost vypovídá o obchodování s dlouhodobým majetkem, o poskytování úvěrů apod. Finanční činností se rozumí peněžní toky, které vedou ke změně velikosti vlastního kapitálu ve vztahu k věřitelům a vlastníkům. Existují dvě hlavní metody pro sestavení cash flow - přímá a nepřímá.
Slabé stránky účetních výkazů se opírají zejména o mezinárodní nesjednocenost, což vede k tomu, že se různé podniky dají srovnávat pouze omezeně. V Evropské unii je pro určité společnosti povinností použít pro účtování a sestavení závěrky Mezinárodní účetní standardy, a současně musí pro daňové účely sestavovat účetní závěrku i podle české účetní legislativy.
Dalším problémem je faktor času. Jelikož jsou účetní výkazy sestavovány na dané období zpětně, nelze zhodnotit časovou hodnotu peněz. Pro hodnocení finanční situace proto inflace představuje problém, zejména pro svůj vliv na výsledek hospodaření.
Pro finanční analýzu jsou cenné informace týkající se vnitřního nastavení společnosti. Do této přílohy se promítají například údaje o osobách, které mají podstatný vliv na dané účetní jednotce, popis organizační struktury, průměrný počet zaměstnanců, informace o využitých účetních metodách, nebo další doplňující informace o obsahu účetních výkazů či zkoumané společnosti.
Postup při finanční analýze:
ATP:
Poznatky z této knihy hodlám uplatnit zejména pro finanční prognózování výkazu zisku a ztrát pro účely bakalářské práce, ale také pro ekonomické zhodnocení družstva za uplynulé účetní období.
