George Orwell v "Farmě zvířat" přináší důležité lekce o mocenských strukturách, manipulaci a korupci. Tato díla přesahují své historické a politické kontexty a nacházejí odezvu i v moderním podnikatelském světě a školství. Připomínají nám, že ideály svobody a rovnosti jsou křehké a že je zásadní chránit vzdělání, transparentnost a etiku, aby se předešlo opakování chyb minulosti. Pouze tak můžeme v budoucnu vytvořit spravedlivější a otevřenější společnosti, které se budou snažit naplnit původní ideje o svobodě a rovnosti pro všechny.
Vzdor počátečním ideálům, které vedly ke vzpouře zvířat, se brzy ukazuje, jak moc přináší korupci. Například prase Napoleon, které se stává vůdcem farmy, postupně přebírá kontrolu nad ostatními zvířaty a manipuluje s nimi. Tento proces ukazuje, jak jednotlivci na pozicích moci mohou využívat svou moc k osobnímu prospěchu, a jak se ideály spravedlnosti a rovnosti mohou zvrhnout v tyranii.
U nás v Tiimi se nedá říct, že bychom proti někomu museli dělat vzporu – ať už v týmu nebo v celé komunitě. V knize, a i v historii, je ovšem velmi vidět, jak jednoduché je nechat se strhnout a přesvědčit. Díky tomuhle si uvědomuji, jak opravdu křehké je postavení lidí v týmových či komunitních rolích. Máme u lidí opravdu důvěru? A jak tuhle důvěru můžeme vybudovat?
V minulém akademickém roce vznikl TAP Spirit, kdy jsme některé úkony z komunity rozdělili mezi týmy lidí v komunitě, kteří se věnují různým oblastem. Vznikl pořádně Brand house, Recruitment house, Financial House, IT House a další. Díky tomu by měla být lépe rozvržená práce mezi jednotlivce v komunitě.
Zároveň je jedním z našich hlavních hesel „Když chceš něco změnit, změň to.“. Začínám se obávat, jak moc jsme vytvořili „ducha“ naší komunity, oproti tomu, že jsme udělali jen určitý korporátní board, který bere lidem v Tiimi proaktivitu a chuť něco měnit.
Nechci tím, že by si někdo přečetl tuto esej pobuřovat nebo kárat něco, čeho jsem součástí. Chci tu jen dát průchod mým myšlenkám a postřehům z knihy.
Kdybych se totiž teď měla s někým srovnat, tak se cítím jako kůň Boxer. „Zítra budu pracovat lépe a více.“ Protože nikdo jiný tu práci za mě neudělá. A my se potřebujeme posouvat dál.
Jestliže máme v TAPS o něco větší moc dělat rozhodnutí, nebereme tento pocit také dalším lidem z komunity?
Nějakou malou polemizací jsem chtěla dát možnost sama sobě se zamyslet nad tím, co by se mělo podle mě osobně s TAPS změnit. A ono možná nakonec nic. Protože i před tím, než tento „board“ vznikl, bylo vždy pár jedinců, kteří byli více orientovaní na to, co se děje v komunitě a chtěli jí změnit. A tím pádem jsme se sešli my, kteří v TAPS jsou.
Kniha mi dala především malé uvědomění o tom, že je velmi lehké překročit hranice.
