Proč jsem si tuto knihu vybrala?
Kniha je rozdělena do 7 hlavních kapitol, ve kterých se nachází obrovské množství podkapitol, které byly velmi často důležité. Z knihy jsem si odnesla velké množství postřehů. Několik postřehů zde rozeberu.
Myšlenky v knize, které mi něco přinesly
“Uvědomění si vlastních pocitů a prožitků” - Uvědomovat si věci kolem sebe je důležitý krok v seberozvoji. Když vnímáme vědomě věci kolem sebe, začneme se rychleji učit a číst v situacích a v lidech. Jestliže se budeme s větší intenzitou věnovat svým vnitřním procesům, můžeme i lépe emočně zvládat poněkud těžší životní situace.
“Jestliže plánujeme pozitivně, budou lepší výsledky.” - jde o změnu myšlení z negativního na pozitivní. S pozitivním myšlením to člověk vždy dotáhne dál. Musíme si v hlavě aktivovat pozitivní myšlenky a reakce, negativní pouze registrovat a být si jich vědomi.
Komfortní zóna - Pokud se bojíme něco udělat a vystoupit z komfortní zóny, musíme myslet na to, jak chceme aby to dopadlo. Pokud si budeme představovat katastrofální výsledky, které nám ukazuje naše mysl, nikdy se nic pozitivního nestane a nikdy ze zóny komfortu nevystoupíme a především si budeme neúspěch svéhlavě obhajovat.
Uznání a chvála - tato krátká pasáž na konci knihy popisovala, jak je důležité umět chválu vyslovit a také ji přijmout. V mém okolí toto vnímám jako velký problém, proto se v mém pracovním týmu snažím lidi uznávat a schválit.
Když po někom něco chci (odpověď, informaci, cokoli), musím to jasně a zřetelně artikulovat. Toto mohu skvěle vztáhnout na TAP, ve kterém je zadávání úkolů často nejisté a proto ho každý často pochopí jinak. Konečná věta musí znít naprosto jasně, aby každý věděl, co má dělat. Artikulace je můj problém a tato kniha mi pomohla k uvědomění a nápadům jak s tím začít pracovat.
Myšlenky k týmu:
Většina firem nenásleduje žádnou vizi a společné cíle v týmu. Poté dochází k rozdílným názorům, které vedou k “zbytečným” komunitním konfliktům a ty zpomalují aktivitu v celé firmě. Přitom by stačilo jasně a jednoduše zformulovat vizi týmu.
Aktivní výrazy jako “budeme...uděláme…” jsou mnohem efektivnější než musíme. Může za to fakt, že vnitřně podněcujícího k aktivitě celý tým, jelikož nepřikazujeme, ale motivačně začleňujeme.
ATP
Nejvíce jsem si odnesla z části o uznání a chvále. Po přečení knihy mě čekala svatební koordinace na místě s náročnými zaměstnanci (obsluhou). Snažila jsem se je chválit za skvělou práci, kterou odváděli. Velmi mě překvapila reakce jedné starší číšnice, která na mojí pochvalu reagovala velmi negativně a nebyla schopná pochopit, že jí opravdu jen chválím a neskrývám za tím nějakou kritiku.
