Kniha Ekonomie dobra a zla popisuje vývoj lidského uvažování a společenského chování ve spojitosti s ekonomií. Pokud se ekonomie jako věda zabývá maximalizací užitku, je podstatné se zamyslet i nad tím, jak se přístup k užitku samotnému a jeho maximalizaci vyvíjel. Maximalizace užitku se dá svým způsobem považovat za snahu o dosažení štěstí a co to vlastně štěstí je, se během historie na základě vnějších ekonomických a vnitřních filozofických vlivů měnilo. Na tento vývoj se tedy nyní podíváme.
Epos o Gilgamešovi
Tento prastarý Sumerský epos ukazuje společenské chování v jeho prvotní formě. Objevuje se zde koncept, že lidskost je něco, co nás brzdí od práce (výkonnosti): Přátelství je něco ekonomicky zdánlivě zbytečného, vymyká se chápání “něco za něco”. Toto je společné s moderní ekonomií, která se snaží převádět vše na čísla, zvyšovat efektivitu.
Příroda je zde považována za něco špatného, zvířecího, a život ve městě je dobrý, lidský. Města jsou místo kde dochází k ekonomické specializaci a akumulaci bohatství. Kvůli specializaci v produkci jsou lidé více závislí v přežití jeden na druhým, odpadá ale závislost na přírodě, příroda se stává pouze zásobárnou zdrojů, chaotickou, kterou je třeba lidským konáním zkrotit.
Objevuje se zde koncept neviditelné ruky trhu: Osedlání divokého zla ve formě přírody, ve prospěch lidstva (prosperity měst).
Hebrejci
Poprvé se objevuje koncept lineárního času: Hebrejci nevnímají na rozdíl od Sumerů čas cyklicky, podle ročních období, ale lineárně, čekají na příchod Mesiáše. Také se objevuje základ ekonomického plánování ve formě vysvětlení egyptských pohrom ve Starém zákoně - Jedná se o první ekonomický cyklus, očekávání prudkého ekonomického růstu následovaného ekonomickým propadem.
Na rozdíl od Sumerů je spojení s přírodou lidské a čisté, žití ve městě vytváří zlo (Sodoma a Gomora). Hebrejci také na rozdíl od křesťanů neodmítají osobní vlastnictví, židovská víra vkládá do správy majetku velkou zodpovědnost a cnost. Hebrejci se svým snažením snaží o vytvoření nebe na zemi, což lze považovat za základ myšlenky ekonomického růstu. Zpochybňují také efektivitu za každou cenu a uznávají, že lidé nebyli stvořeni k ustavičné práci, hledají také kompromis mezi životem založeným na pravidlech a etice a maximalizací užitku.
Antické Řecko
Objevují se zde dva filozofické směry, stoicismus a hedonismus. Stoikové kladli zákon a etiku na první místo, zatímco hedonisté upřednostňovali nad zákony maximalizaci užitku. Filozof Hesoidos viděl práci jako archetyp lidského osudu, ctnost a zdroj veškerého dobra.
Pythagoras považoval čísla za podstatu věcí, což poté inspirovalo ekonomy k přepočítávání materiálna na čísla.
Xenofon jako první přišel s užitkovou teorií hodnoty a prvky makro a mikro ekonomie. Sepsal knihu, ve které dává městu Athény doporučení, jak maximalizovat výnosy pro město (Rozšíření obchodu, nezestátňování majetku, nevedení válek, maximalizace užitku daní, podpora ekonomického přínosu imigrantů). Byl také autorem návodu pro manželky, jak správně vést domácnost, což lze považovat za mikroekonomický přínos. Užitkovou hodnotu popsal na příkladu s flétnou, která pro člověka co na ní umí hrát má vyšší užitnou hodnotu, než hodnotu směnnou pro člověka, který na ní hrát neumí.
Xenofon dal důraz na dělbu práce a důležitost specializace v různých velikostech obcí - Ve velkých městech je užitečnější větší specializace, což vede ke zlepšení kvality služeb a produktů v rámci niky trhu. Velké města mají vůbec vznik specializovaných trhů, v menších obcích není dost konkurence ani zdrojů na vznik vysoce specializovaných trhů.
Platon přišel se základem racionalistického uvažování, dával důraz na neměnné oproti proměnného, což má významné postavení v ekonomii. Jeho úvaha nad doslovným vykládáním modelů (mýtů) a jejich souboj s empirií vyvolává otázky, zda svým modelům máme věřit doslovně nebo ne. Tato úvaha se týká i ekonomických modelů a jejich aplikace. Věříme, že modely, které užíváme mají skutečně souvislost s realitou, nebo to jsou jen teoretické abstraktní úvahy, které mají s realitou pouze podobenství?
Hedonisté věří v model, kdy máme větší svobodu čím více věcí nás poslouchá a dodává nám užitek, tím pádem je třeba více práce, abychom jich dosáhli. Na rozdíl od nich Stoici věří, že vlastnění mnoho věcí nás dělá závislejšími, právě protože pro ně musíme více pracovat. Svoboda a dobrý život vychází ze sebepoznání, intelektuálního a duchovního uvažování. Pracují také s myšlenkou že dobro i zlo je v lidech, nevychází ani z přírody ani z měst, jak k tomu přistupovali Hebrejci a Sumerové.
Křesťanství
Křesťanství a jeho hodnoty tvoří základ euroamerické civilizace. Nový zákon, který lze chápat spíše jako Novou smlouvu, přichází s konceptem, kde etický život zajišťuje odměnu v posmrtném životě, zatímco neetický život spojený s maximalizací užitku je považován za dluh vůči posmrtnému životu v Božím království, kdy dlužník je vnímán jako hříšník. Člověk se rodí hříšný kvůli prvotnímu hříchu Adama a Evy, kdy Ježíš vykoupil pro lidstvo Boží odpuštění svou obětí. Odpuštění je dar od Boha, je zdarma, nelze za něj platit.
V raných společenstvích převažovaly “gift economies”, kde se lidé starali o své blízké a směna fungovala pouze s cizinci. Dary jsou často vzájemné, nemají stanovenou cenu a symbolizují důvěru a víru. Bůh nám daroval spásu, je pro něj důležitý při darování marginální užitek, kdy dar chudého má větší hodnotu než dar bohatého kvůli vyššímu podílu daru z jeho majetku. Bůh totiž chce abychom měli jen tolik, kolik nám stačí, dále se máme starat jen o svůj užitek v božím království.
V Novém zákoně se objevuje koncept teorie her, kdy sobecké chování může vést ke kolektivně nežádoucím výsledkům. Za nejlepší strategii je považováno “oko za oko, zub za zub”, dodržování pravidel, kooperativní řešení a přiměřené a okamžité trestání, problémem je ale komunikační šum, neúplné a zkreslené informace, což vytváří zbytečné zahájení odvetné strategie, která může vést ke konci hry. Efektivnější je milosrdná strategie, při které zlo neoplácíme. Zlo je tím minimalizováno, dochází ke kumulativnímu nárůstu dobra pro celek, což je dlouhodobě výhodnější. Zlo je podle křesťanů nevyhnutelné, má svůj význam, jinak by ho Bůh nestvořil. Ze zla může vzniknout mnohem větší dobro, pro které je zlo akceptovatelné. Opět se zde objevuje koncept neviditelné ruky trhu, neboli nesystematického a často zlého jednání jednotlivce, která ústí ve společenské blaho. Mnohému užitečnému by bylo zabráněno, pokud by veškeré hříchy byly striktně zakázány. Zlo totiž nepácháme se zlým záměrem, není to totiž pro člověka přirozené. Je to nechtěný vedlejší důsledek potřeby činit dobro.
Zásadní změnu v křesťanském světě přinesl Tomáš Akvinský, který zákonitosti v bibli vysvětlil více se zaměřením na pozemský svět. Jeho ideologický předchůdce, Augustin tvrdil, že pozemský svět je pouze odrazem toho božského, je nedokonalý a nemělo by se mu dávat takového důrazu. Tomáš Akvinský oproti tomu tvrdil, že pozemský svět je vytvořen bohem takový, jak byl zamýšlen, takže je dobrý a posvátný a má proto význam se jím zabývat. Dochází tedy k emancipaci od asketismu, neboli odchod od myšlenky vzdávání se pozemských zájmů, za účelem pokroku v duchovním světě.
V případě nouze se stává vše společným vlastnictvím, přírodu jsme nevytvořili, patří nám všem a všichni máme právo na život, proto máme i právo si vzít ze soukromého, když se jedná o naprostou nouzi. Nejedná se o hřích a zákon by měl být nastavený tak, že když vlastníš hodně, tak bys měl být připraven dávat druhým. Prvotní církve žily v rámci komunitarismu, kdy vše patřilo všem podle potřeby (příkladem jsou kláštery, nebo město Tábor během husitských válek). Z komunitarismu vychází základy pozdějšího komunismu.
Adam Smith
Britští filozofové a ekonomové 18. století v čele s Adamem Smithem dále rozšířili koncept neviditelné ruky trhu. Jedinec nabízením svých výrobků sleduje svůj vlastní zisk, nedělá to z dobré vůle, dělá to tak, aby maximalizoval pro sebe přidanou hodnotu, přesto tím ale dopomáhá ostatním k dosažení svých cílů, i které mu osobně vůbec nejde.
Filozofové Thomas Hobbes a David Hume opět rozvádí myšlenky Stoiků a Hedonistů. Tentokrát v souvislosti lidské přirozenosti žití ve společnosti. Thomas Hobbes vysvětluje tuto přirozenost podle konceptu Homo Oeconomicus, neboli člověka snažícího se o maximalizaci užitku. Člověk žije ve společnosti na úkor osobních svobod za hedonistickým účelem maximalizace užitku. David Hume toto kvituje konceptem Animal spirits, neboli představy, že rozum je nástrojem naplňování vášní a je podřízen emocím. Pro člověka je tedy žít ve společnosti a konat dobro přirozené.
Potřeba spotřeby
Uspokojení potřeb vytváří pouze potřeby nové, touha nemůže být nikdy uspokojena. Život se stává sysifofskou prací, člověk je předurčen k usilování o cíle, pocit štěstí přichází spíše ze samotné honby za cíli, než z jejich naplnění. Nejšťastnější se zdáme být, když jsme co nejblíže naplnění cíle. To, že jsme šťastní byli si ale uvědomujeme až v moment, co náš užitek začne klesat. Potřeba chtít stále víc a víc se zdá být přirozenou, nikdy nemáme dost, i když jsme nejbohatší civilizací v historii, nejsme spokojeni, nespokojenost nás žene k ekonomickému růstu.
Štěstí přichází při naplnění rovnováhy nabídky a poptávky, neboli toho co máme a toho co chceme. Máme tedy na výběr, být spokojení s tím co máme nebo vyvíjet se, růst a přiblížit se tedy tomu co chceme.
ATP:
Celá kniha se vlastně točí kolem tří konceptů a jejich chápání napříč historií: Neviditelná ruka trhu, Homo Oeconomicus a Animal spirits.
Homo Oeconomicus, neboli člověk snažící se o maximalizaci užitku je jedním z přístupů k dosažení štěstí. Sumerové a Hedonisté ho považovali za přirozený a dobrý, Hebrejci jej dovolují v rámci určitých pravidel a křesťané ho zavrhují. Moderní ekonomie podle tohoto principu funguje. Slibuje nám, že neustálý ekonomický růst nám zaručí štěstí a je naším účelem. Je dobré se ale zamyslet, jestli tomu tak skutečně je, jestli náhodou nemáme všeho dostatek a jestli náhodou nestojí za to se tzv. krysímu závodu vzepřít a najít naplnění v duchovním a filozofickém rozvoji, například v umění.
Oproti tomu Animal spirits nám říkají, že vlastně jednáme podle naších vnitřních, emocionálních pohnutek, kterému je uvažování a ekonomický kalkul podřízen. Podle tohoto konceptu je tedy přirozené a dobré jednat podle přirozených pohnutek, které jsou často v rozporu se snahou o nekonečný ekonomický růst.
Tyto dva koncepty ve mě vytváří určitý rozpor. Na jednu stranu pociťuji nutnost podílet se na ekonomickém růstu společnosti z vlastní potřeby vlastnit více než již vlastním, což by mělo zlepšit kvalitu mého života, na druhou stranu pociťuji určitou potřebu věnovat svůj omezený čas kreativitě, vytváření něčeho, co nemá nutně ekonomický přínos, ale přijde mi to přirozené a hodné mé snahy. Tento rozpor se provazuje do konceptu neviditelné ruky trhu, kdy za cíl své snahy považuji provázání svých osobních pohnutek se společenskými potřebami. Vlastně je nutné najít rovnováhu mezi oběma světy, Vlastnit dost, abych měl své potřeby pokryté, ale nedělat pro to tolik, aby to omezovalo mou přirozenost. Najít tento kompromis je ale ve světě nastaveném na odměňování naplňování potřeb ostatních náročné.
Zajímavá mi přišla také myšlenka Platona o doslovném vykládání mýtů. V ekonomii, ale i marketingu a managementu se učíme řadu modelů a rovnic, o kterých je nám říkáno, že jsou přínosné a fungují v reálném světě, ale k jejich aplikaci je třeba přistupovat s dávkou selského rozumu. Kolikrát jsem si připravoval Lean Canvas jen proto, že se to dělá, bez nějaké větší úvahy nad tím, jak se model propisuje do reálného světa. Teorie může být užitečná, ale bez empirického ověřování, uvažování nad souvislostmi a následné iteraci jsou modely tak trochu k ničemu. Spousta úspěšných podnikatelů se bez nich obejde a jsou úspěšní jen na základě empiriky a syntézy konceptů, které si ověřili, že fungují.
