Proč jsem si knihu vybrala?
Knihu Dialogue and the Art of Thinking Together, kterou napsal William Isaacs, jsem se rozhodla přečíst z mnoha důvodů. Nejpalčivějšími důvody bylo seznámení se s teorií této metody a pokoření sami sebe v přečtení první knihy v angličtině.
Musím říct, že průběh čtení byl hrozný, ale s videi od Dana Launy (odkaz na videa je v Danově eseji) a jednou mojí kamarádkou, která mi vše vysvětlila, když jsem něčemu v angličtině nerozuměla, to byla vlastně i zábava.
Dialog X Diskuse
Dialog je nástroj, který se používá při skupinové konverzaci. Členové si zde naslouchají, vyměňují myšlenky, reagují a navazují další konverzaci. Nedávno jsem byla součástí jedné TS, kde se metoda Dialog využívala k učení se. Bylo skvělé, jak si všichni naslouchali, navazovali myšlenky na sebe. Měla jsem pocit naprosto bezpečného prostředí. Skoro se mi zdálo, že jsme se dostali do stavu Flow (všichni byli přítomni a konverzace plynula).
Diskuse je spíš konverzace, kdy si lidé skáčou do řeči. Je jim jedno, jaké je prostředí, jestli naslouchají nebo navazují. Záleží hlavně na výsledku. Kdo prosadil svými argumenty názor a kdo vyhrál. Z mé zkušenosti je i diskuse občas potřeba. Někdy je totiž mnohem kratší a méně vyčerpávající než Dialog.
Hodně mi v hlavě utkvěli 4 hlavní principy dialogu.
Soudržnost, Uvědomění, Projevení a Přítomnost
Musím říct, že s přítomností já mám velký problém. Moje pozornost a naladění je velmi časově omezeno. Potřebuju velmi časté pauzy, které ale trhají flow. Stále se snaží zjistit, co je dobře, jestli si mám říct o pauzu a přervat flow nebo nebýt přítomna a čekat, až budou chtít pauzu všichni.
Asi se na tento problém musím podívat z jiné perspektivy.
