Cradle to cradle

Cradle to cradle

Cradle to cradle je design thinking směr založený na teorii hojnosti. Všechno se vpodstatě může stát základem nebo se přetvořit pro další cyklus. Je tedy důležité už dopředu při designu produktů přemýšlet o materiálech na to použitých.  Jak se vytvářejí, jak jsou udržitelné, co se s nima stane až původní produkt přestane fungovat. Nestačí jen měřit co je méně špatné k našemu prostředí, ale naopak co více prospívá.

Většina ekologů má negativní přístup- zakazují, nařizují. Dělají z ekologie povinnosti a pokání. Podle knížky je lepší zvýrazňovat pozitiva. Místo zákazu spalovat různé výrobky by bylo lepší rovnou vyvvořit výrobky které pujde spalovat šetrně. Místo nařízení na spotřebu chemikálií by bylo předem lepší změnit přístup k těmto výrobkům, aby se vůbec nemuseli vyrábět. Tohle zní dost nereálně ale rozumim autorovi kam tim míří. Místo toho aby bylo zemědelství estetickým a kulturním potěšením tak se z něj stává postrach pro místní lidi kteří se chtějí před nim co nejvíce chránit.

Je dobré se inspirovat z přírody a nedělat univerzální design na všechno. Průmyslová revoluce měla za cíl udělat levný a rychlý výrobní proces bez jakéhokoli pohledu na životní prostředí. Kde chyběla síla tak se tam té síly použilo málo. Věci jsou navrhované tak aby zastarávali a zákazník si musel koupit novou. Abychom odstranili plýtvání tak musíme začít vyrábět věci které už dopředu jsou navrhované tak aby se neplýtvalo.

Růst nemusí být destruktivní, je však potřeba snížit množství toxických látek které jsou součástí výrobků a procesů. Výrobky musí být opětovně použitelné na omezení odpadu. Materiály musí být reciklovatelné. To vše se musí prirozeně regulovat. Hodně lidí bude mít výhrady k tomu že to bude stát spoustu peněz a že to bude trvat strašně dlouho. Podle autora o to přesně jde. Lidé nebudou potřebovat tolik věcí a tudíž budou moct být dražší. Ekologická účinnost musí být součastí návrhu již od nejranější fáze. Vše musí být využito a znovu použito.