Knihu napsal Pat Riley, vyhlášený trenér desetiletí americké prestižní basketbalové soutěže NBA. V knize uvádí postupně jdoucí příběh a kroky, které on a tým Los Angeles Lakers, který leta trénovat, pociťovali na jejich vlastní cestě k vítězství. Riley tuto cestu rozdělil na sebe navazujících 11 kroků (každý má svou kapitolu + jedna závěrečná).
1. Prvotní vzestup je prvním náznakem našich schopností. Dozvídáme se zde, že takovýto vzestup může začít až když se dá dohromady tým, který se odprostí od sobectví a každý člen se podílí na společném úspěchu.
2. Chorobná ztráta soudnosti ohlašuje nejprimitivnější útok na to dobré, co v nás je. Znamená to, že se články týmu, začnou opět oddělovat od kolektivního úspěchu a začnou prahnout po tom vlastním. Tato choroba potom vyústí v situaci, kdy členové, kteří na celkovém úspěchu týmu přispívají asi jen na 20 %, začnou mít pocit, že si zaslouží uznání za 80% úspěchu (tzv. Rilesovo pravidlo převráceného poměru 80:20).
3. Základní úmluva znamená nový sebe vědomý start vyznačující se oddaností celku. Jedná se o vzájemné spojení členů týmů, vytváří rovnocenné postavení všech. K základní úmluvě se lze buď připojit, nebo ji zavrhnout, obě zároveň nelze.
4. Pohromy prověřují naše přesvědčení a odhodlání nesejít z nastoupené cesty. Taková pohroma se nám může stát ať už děláme cokoliv. Na cestě k vítězství musíme vědět, jak čelit tendenci k násilným změnám provázejícím tyto pohromy.
5. Zarážka odhaluje nejhlouběji zakořeněné obavy o vítězství. „Zastavit se o zarážku, znamená prohru, která je důsledkem nepochopení nebo nepřipuštění si svého skutečného postavení ve srovnání se soupeřem.“ Jako příklad autor uvádí strach z prohry při jednom jejich zápase. Zaměřil se příliš kvůli tomuto strachu na obranu a nikoliv na útok, který by podporoval jejich cestu k vítězství, a proto prohráli.
6. Průlomy nám umožní překonat překážky, které jsme sami sobě položili do cesty. „Průlom je vlastně pozitivní Pohroma. Prostřednictvím stanovení a posléze splněním nejdůležitějších cílů v životě umožnuje týmu pochopit své poslání a plně se mu oddat.“
7. Sebeuspokojení v nás ukolébá falešné přesvědčení, že už se nemusíme tak tvrdě snažit, protože jsme docílili našeho cíle a náš boj už šťastně skončil. „Každý kdo vychutnává vynikající úspěch, si musí klást otázku co dál. Co dělat poté, kdy se naplnil náš velký sen.“
8. Mistrovství nás naopak naučí, že musíme ještě více přidat. Mistrovství nám říká, že pokud chceme zvítězit musíme se naučit prohrávat, pracovat naplno a hlavně se neustále zdokonalovat. A to ať už děláme komplikovaný sport jako basketball, nebo šťoucháme do koulí u kulečníku.
9. Zvýšení sázky pozvedne mistrovství k naprosté dokonalosti. „Abyste skutečně zvítězili, musíte být připraveni vložit do hry vše, co má váš tým i vy sám k dispozici. Trenéři (i lídři), kteří nechají svůj tým klesnout zpět a nezaloží tak panující dynastii, jsou zbabělci.“
10. To trvá až do rozbití jádra. Zde když se začnou členové jádra rozcházet za svými vlastními cíli (protože všichni lidé se mění a někteří i odcházejí) a nemá tým jednoznačnou prioritu dojde k rozbití jádra, tudíž i týmu.
11. A pak člověk musí jít dál - duševně a někdy i fyzicky k novému zrození. „Když budete hrát baseball a jen stát u lajny a doufat, že vám míček spadne přímo do rukou, asi se pěkně dlouho načekáte. Musíte vyrazit do hlouby pole. … Představte si do detailů co všechno vám splnění cíle přinese. … Tato představa nemůže být jediným předmětem vašeho zájmu, ale zapište si ji do podvědomí a do srdce. A pak se jen řiďte podle ukazatelů vedoucích vás k vytyčenému cíli.“
V poslední kapitolce je uvedena myšlenka, že pokud se chceme stát osobností, která zaujímá ve vynikajícím týmu vedoucí postavení, vyžaduje to mít v sobě spoustu lásky. A to jak k sobě, tak k ostatním kolem vás, tak k tomu co děláme. Musíme být připraveni odevzdat své srdce.
„Vidíte ten rytmus? Jako dýchání… Nahoru a dolů se pohybující věčný koloběh růstu.“
Kniha mi byla doporučena koučem. Připadala mi jako velice zajímavá kniha o týmové spolupráci. Viděl jsem také kolik mých kolegů si jí četlo a to mě též namotivovalo si jí přečíst.
Rilesovo pravidlo: využívejte co nejvíce i střídačku (kap. 2; str. 48)
V knize se Lakers stala situace kdy se jejich největší hvězdy zranili a zbytek týmu se ihned nastavil na myšlenku, že nemůžou vyhrát. „Když nastanou problémy, snažte se motivovat hráče, které máte, místo abyste vzdychali po hráčích, které nemáte. Nikdy se vám nepodaří získat pro Cestu k vítězství někoho tím, že v lidech vyvoláte pocit, že jsou jen stafáží pro velké hvězdy.“
Pohromu musíme projít (kap. 4)
Pohroma je jev, který může zasáhnout kdykoliv a kdekoliv. Může zasáhnout náš tým, zaměstnání nebo město. Nemáme jinou možnost než jí přijmout když už se tak stane. Ale je na nás jak naložíme s následky. Velké pozitivum pohromy je, že vás přinutí zbavit se zbytečné zátěže a donutí vás využívat primárních zdrojů vaší síly. Zkrátka jste nucení sáhnout po svých základních hodnotách a tam někde u dna najít znovu motivaci a sílu.
„Někdy, když zrovna potřebujete lidi povzbudit, stačí pozorně naslouchat. Sami vám poskytnou vodítko, jak je inspirovat.“ (kap. 6; str. 138)
Když měli jednou Lakers odjíždět na důležitý zápas, svolil na poslední chvíli Riley na palubu autobusu otce jednoho z hráčů. Riley nevěděl jak má povzbudit své hráče k zápasu dokud neviděl hráče a jeho otce, a v té chvíli mu došlo, že to je to co chtějí jeho hráči slyšet. Nechtěli slyšet jak se mají zachovat ohledně taktik a hráčů protějšího týmu, ale vlídná slova vůdčího hlasu z minulosti.
Neočekávat dobré / špatné, očekávat zkušenost (kap. 11; str. 256)
Autor uvádí situaci, když přecházel do jiného týmu a měl letět do New Yorku a všichni se ho ptali co očekává. A on jim zkrátka říkal, že neočekává dobrou nebo špatnou zkušenost, ale že očekává, že to bude vzrušující. Šel zkrátka za ukazateli jeho vytyčeného cíle a věděl, že nová zkušenost bude vzrušující. „…dojdete-li na životní křižovatku, dejte se cestou, na které se nebudete nudit.“
Cesta k vítězství je vždy cestou, nikoliv skokem (kap. 11; str. 277)
V knize autor uvádí situaci kdy se probojovávali s novým týmem velice dobře kupředu, ale při zápase s favoritem publika a hráčem označeným za nejtalentovanějšího hráče basketbalu té doby (Michalem Jordanem), bylo všem jasné kdo musí vyhrát. Nemohlo se stát, že by nováčci vyhráli nad „těmi nejlepšími“. Takže ať se dělo co se dělo, rozhodčí ke konci začali pískat ve prospěch favoritů. Nemuselo to být cíleně, ale nikdo si nemohl zkrátka psychicky připustit, že tým co se sotva objevil, všechny převálcuje.
Mužstvo co vyroste přes noc, nevyhraje mistrovské tituly. Tyto týmy vyhrávají pouze možnost vrátit se a o titul řádně bojovat. „Toto právo je klíčem k příštím úspěchům.“ Podobně je to i v podnikání.
Kniha se mi líbila. Byla velice čtivá a obohacující. I přesto, že velká většina knihy uváděla velké množství detailů různých zápasů basketbalového týmu, myšlenka za nimi byla vždy i dostatečně vysvětlena. Kromě příběhů autora, svého týmu a spoluhráčů jsou zajímavé i krátké příběhy dalších postav z autorova života.
„Musíme táhnout všichni za jeden provaz, jinak na něm každý budeme viset zvlášť.“
-Benjamin Franklin (str. 57)
.jpeg)
.jpg)
