Cesta k vítězství

Cesta k vítězství

Pat Riley

Knížka do Tiimi spojená s basketem? Tomu se mi moc nechtělo věřit. Ale čím víc jsem četla, tím víc jsem zjišťovala, jak moc je důležité být ve sportu týmový hráč a že kniha založená na basketovém týmu se častokrát velmi úzce spojuje s naším týmem. S jakýmkoliv týmem. A tak mi to do sebe začalo celé zapadat. Místy jsem se až zarážela, jak jsou mi některé situace konkrétní a povědomé.

Co mě nejvíce zaujalo?

Situace, která mě v souvislosti s knihou zaujala se týkala lídrovství a vedení týmu. Týmu Lakers se na konci sedmdesátých let nedařilo. Všichni se starali jen o sebe a hlídali si své smlouvy, své finanční zabezpečení, ale jako tým byli průměrní. Situace se změnila, když se do týmu připojil mladý nadějný sportovec – Earvin Johnson, kterému fanoušci postupně začali říkat Magic. Magic se automaticky ujal role týmového vedoucího a situace v týmu se začala závratně měnit. Čím to bylo způsobeno? Dokázal spojit vlastní styl s efektivitou a věděl, kdy co upřednostnit. Místo aby podřizoval spoluhráče svému mistrovství, studoval jejich individuální styl a potřeby a přemýšlel, jak by v jednotlivých chvílích mohl spoluhráčům pomoci a naplnit tak jejich potenciál schopností. Ervin tak prokázal, že stačí jediný člověk na to, aby se změnil celý tým. (ideálně k lepšímu :))

Co z toho tedy vyplývá? Vždycky začínej u sebe a pokud chceš být dobrý lídr, hledej v ostatních potenciál a pomáhej jim ho odemykat.

Další část, co mě v knize zaujala, stála opět na příběhu Earvina. Byl výborným hráčem a velmi často se stávalo, že v zápasech nastřílel i více jak polovinu bodů. Mužstvo vyhrávalo jedno utkání za druhým, ale když se v okamžicích vítězství rozhlédl, neviděl od žádného z nich podporu. Ostatní se totiž cítili odstrčení a věděli, že se celý zápas točí pouze kolem Earvina. Místo toho, aby se naštval se rozhodl změnit herní styl. Začal častěji přihrávat svým spoluhráčům a umožnil jim tak zažít stejné pocity, které zažíval on sám. Když jsem tento úsek četla, velice mi to připomnělo naše TS, na kterých si sdílíme svá know-how místo toho, abychom si je nechávali pro sebe. Kdybychom tak nečinili, nedocházelo by k týmovému učení a my bychom tak stagnovali.

Další podobenství k našemu týmu, které jsem v knize objevila byla herní strategie hráčů. Když spolu hrají delší dobu, znají se a důvěřují si, dokážou předpovídat, co druzí hráči udělají, komu se chystají nahrát, což pro mě bylo zprvu nepochopitelné. Dokonce mi to potvrdil i můj přítel který sám basketbal hraje a říkal, že čím víc se s hráči zná a je s nimi na stejném hřišti, tím víc ví, jaké budou další kroky hráčů. Když jsem se nad tím zamyslela, došlo mi, že to tak mám stejně, jen ne při sportu, ale při podnikání. V MarkMe už znám jednotlivé členy natolik, že vím, jaké budou jejich reakce, vím, jak s nimi mluvit a znám jejich limity. Bez poznání ať už hráčů, nebo týmových podnikatelů je tedy velmi pravděpodobná šance na úspěch v dlouhodobém měřítku.

Co mě v knize zaujalo aneb AHA momenty

-       Každou chvilku, kdy nejste v centru dění, využijte ji k soustředěnému poznávání.

-       Neuneseš-li kritiku, jsi bez šancí.

-       Skutečně dobrý trenér (lídr) dokáže hráče přesvědčit, že jsou lepší, než si sami myslí.

-       Pokud úspěšnou organizaci postihne Chorobná ztráta soudnosti, lidé, kteří vytvářejí dvacet procent společného bohatství, začnou být přesvědčeni, že si zaslouží osmdesát procent ocenění.

-       Z každého neštěstí se snažte odnést si maximální poučení a využijte je pro co největší osobnostní rozvoj.

Závěr

Z knihy si odnáším už spoustu věcí, které jsem zažila, tentokrát ale vím, jak lépe je vyřešit. Jak už jsem naznačovala na začátku, téměř po celou dobu čtení jsem měla pocit, že už dané situace znám, jen jsme je např. řešili jinak. Odnáším si mnoho informací, které se mi do eseje ani nevešly. Doporučuji knihu přečíst každému, kdo chce být lepší týmový hráč.