Knížka "On Creativity" od Davida Bohma je komplexní průzkum povahy kreativity a jejího vztahu k vědomí a společnosti. Jako fyzik a filozof přináší Bohm své vědecké znalosti k otázce toho, co kreativita je a jak ji lze rozvíjet u jednotlivců a v komunitách.
Bohm začíná tím, že definuje kreativitu jako proces vytváření něčeho nového, co má hodnotu. Tvrdí, že tento proces se nevyskytuje pouze v umění, ale všude v lidské činnosti, včetně vědy, technologie a každodenního života. Soudí také, že kreativita není pouze výsledkem individuální geniality, ale je hluboce ovlivněna sociálním a kulturním kontextem, v němž vzniká. Kreativita tak není pouze individuálním jevem, ale také kolektivním.
Bohm často přirovnává kreativitu k dětskému učení. Tomto období má dítě oči dokořán a každý den se učí a poznává něco nového - má z toho dokonce radost a vesele si v hlavě tvoří příběhy, kreslí obrázky, nebo vytváří nové věty.
Dalším příkladem kreativity je příběh o dívce, která se narodila slepá a hluchá. Kvůli této skutečnosti byla dlouhé roky naprosto odříznutá od reality, nevěděla co je světlo a tma, nemohla s nikým komunikovat a lidé se jí báli, protože se chovala naprosto pudově. Trvalo dlouhé měsíce, než jí její učitelka naučila komunikovat. Prvním krokem bylo vytvořit v mysli “koncept”. Dívka byla opakovaně vystavována vodě v různých skupenstvích a následně ji bylo představeno slovo “voda”. Jakmile pochopila, že věcem se přiřazují významy, měla najednoou způsob pro kreativní vyjádření a díky tomu se nastartoval její proces učení. Skvělé, že?
Právě proto je jedním z klíčových témat knihy je vztah mezi kreativitou a vědomím. Bohm tvrdí, že kreativita vzniká z duševního stavu, který je otevřený a vnímavý, nikoliv uzavřený a rigidní. Tvrdí, že kreativita nejde pouze o vymýšlení nových nápadů, ale také o schopnost vidět věci novým způsobem, najít spojení mezi zdánlivě rozdílnými věcmi a flexibilně a přizpůsobivě se vypořádat se světem. Podle Bohma to vyžaduje určitou míru odstupu od našich předpokladů a předsudků a schopnost být přítomen v okamžiku bez rozptylování našimi myšlenkami nebo emocemi.
Jak už jsem nastínila, kreativita je hluboce propojena s procesem učení. Skutečná kreativita vyžaduje ochotu vyzvat své předpoklady a zkoumat nové myšlenky a perspektivy. Bohm tvrdí, že tento proces učení a průzkumu je nezbytný nejen pro jednotlivce, ale pro společnost jako celek. Aby se kreativita podporovala v komunitě, navrhuje, že musí být sdílený pocit zvědavosti a otevřenosti a ochota angažovat se s různými perspektivami a myšlenkami.
Bohm v celé knize čerpá z příkladů z celé řady oborů, včetně umění, vědy a filozofie. Čerpá také ze svých vlastních zkušeností vědce a myslitele a ze svých interakcí s jinými kreativními jedinci. Tyto příklady používá k ilustraci svých názorů a k tomu, aby ukázal, jak lze kreativitu pěstovat a podporovat v různých kontextech.
Bohm také zkoumá vztah mezi kreativitou a fyzickým světem. Naznačuje, že kreativita není jen mentální proces, ale je také hluboce spojena s povahou samotné reality. Tvrdí, že vesmír není statická, pevná entita, ale neustále se mění a prochází změnami. Kreativita tak není jen lidským fenoménem, ale je také základním aspektem samotného vesmíru.
Celkově je kniha hluboce promyšlená a podnětná kniha, která zkoumá povahu kreativity a její vztah k vědomí, učení a společnosti. Bohmovy postřehy a nápady jsou relevantní nejen pro jednotlivce, kteří mají zájem rozvíjet své vlastní tvůrčí schopnosti, ale pro každého, kdo má zájem porozumět roli, kterou kreativita hraje v našich životech a ve světě kolem nás.
