Action Learning

Action Learning

Proč jsem si knihu vybral?

Sama od sebe by mě tahle kniha nejspíš nenapadla, četl jsem ji na popud zkoušek. Nicméně mě opravdu pomohla a zaujala kapitola o koučování. Díky této knize jsem se zlepšil v otázkování a pochopil jsem, jak může kouč pomoci týmu při řešení problémů.

Action learning se skládá z šesti hlavních částí:

1.   Problém

Při AL je problém nebo výzva, kterou řešíme, středobodem učení a přijímaných opatření. Je důležité, aby byl problém skutečný a relevantní pro účastníky, protože to pomáhá zajistit, aby učení bylo smysluplné.

Existuje několik klíčových charakteristik, které definují problém pro akční učení:

• Problém by měl být spíše adaptační nežli technický, má více možných řešení a neexistuje nna něj jednoznačná odpověď.
• Měl by být pro účastníky důležitý, naléhavý, závažný – mělo by být v zájmu účastníků jej vyřešit.
• Účastníci by měli mít pravomoc řešení implementovat, nebo být ujištěni že bude realizováno. Není-li tak, nejistota může snižovat efektivitu a motivaci k nalezení řešení.
• Problém by měl přinést příležitosti k učení.

Celkově by měl být problém náročný, ale ne ohromující, a měl by poskytovat příležitost k učení a růstu.

2.   Kouč

Při AL hraje kouč důležitou roli při řízení procesu učení a poskytování podpory účastníkům. Úkolem kouče je pomáhat vytvářet prostředí, které je příznivé pro učení, a pomáhat usnadňovat proces učení, nikoli se přímo podílet na řešení problémů.

Kouč se neúčastní řešení problémů, protože je důležité, aby účastníci převzali odpovědnost za problém a přišli s vlastním řešením. Úkolem kouče je poskytovat podporu a vedení, nikoli diktovat řešení.

Mezi hodnoty, které jsou pro kouče v akčním učení důležité, patří:

• Respekt: Kouč by měl respektovat účastníky a jejich schopnost přijít s vlastním řešením.
• Otevřenost: Kouč by měl být otevřený různým pohledům a přístupům k řešení problémů.
• Flexibilita: Kouč by měl být flexibilní a přizpůsobivý, protože proces učení může být nepředvídatelný.
• Podporovat: Kouč by měl účastníkům při učení a přizpůsobování poskytovat podporu a vedení.

Ke splnění svého účelu může kouč využívat různé strategie, například facilitovat diskuse, poskytovat zpětnou vazbu a podporovat reflexi. Je také důležité, aby kouč byl dobrým posluchačem a vytvořil prostředí, které je bezpečné a příznivé pro učení.

3.   Učení

Učení je nedílnou součástí akčního učení, protože zahrnuje reflexi zkušeností a následnou úpravu chování. Při akčním učení dochází k učení prostřednictvím procesu přijímání opatření a reflexe výsledných zkušeností.

Existuje několik klíčových charakteristik, které definují učení v akčním učení:

• Je založeno na zkušenostech: Učení v rámci akčního učení je založeno na přímých zkušenostech a pozorování, nikoliv pouze na teoretických znalostech.
• Je reflektivní: Reflexe je důležitou součástí akčního učení, protože umožňuje jednotlivcům přemýšlet o svých zkušenostech a zvažovat, co se naučili.
• Je adaptivní: Učení se jednáním podporuje jednotlivce v tom, aby přizpůsobili své chování na základě toho, co se naučili. To může zahrnovat úpravu jejich přístupu k problému nebo projektu nebo nějakou změnu jejich chování.
• Je přenositelné: Akční učení podporuje přenos učení do nových situací, takže to, co se naučili, lze použít v jiných kontextech.

Celkově lze říci, že učení v rámci akčního učení je dynamický proces, který zahrnuje reflexi zkušeností, přizpůsobení vlastního chování a aplikaci naučeného v nových situacích.

4.   Akce

člověk se musí učit tím, že něco zkusí, protože i když si myslíte, že něco umíte, nemáte jistotu, dokud to nezkusíte.

--Aristoteles--

Fáze řešení problému v AL

1. Pochopení problému: V této fázi skupina pracuje na úplném pochopení problému nebo výzvy, kterou se snaží vyřešit. To může zahrnovat shromažďování informací, získávání podnětů od ostatních a objasňování hlavních příčin problému.
2. Definování cílů a kontextu: Poté by skupina měla definovat jasné cíle a záměry přijímaných opatření a zvážit kontext, v němž problém existuje. To může zahrnovat identifikaci všech omezení nebo zdrojů, které budou mít vliv na řešení.
3. Tvorba a ověřování strategií: Skupina pak může začít vytvářet nápady na možná řešení a vyhodnocovat proveditelnost a účinnost každého z nich. To může zahrnovat vývoj a testování prototypů nebo provádění experimentů.
4. Přijímání opatření a reflexe: Posledním krokem je realizace a testování vybraného řešení. V rámci procesu akčního učení by skupina měla také reflektovat své zkušenosti a zvážit, co se naučila. To může zahrnovat úpravu řešení na základě získaných poznatků nebo nějakou úpravu jejich přístupu.

Celkově jsou tyto čtyři fáze součástí iterativního procesu, protože skupina se možná bude muset při řešení problému vrátit a znovu projít předchozí fáze. Cílem je přijít s řešením, které účinně řeší problém a které lze realizovat a udržet v čase.

5.   Otázky

Při akčním učení je kladení otázek důležitou součástí procesu učení, protože pomáhá jednotlivcům objasnit jejich chápání a prozkoumat různé perspektivy. Reflektivní kladení otázek je typem kladení otázek, který je zaměřen na podporu reflexe a učení. Zahrnuje kladení otázek, které pomáhají jednotlivcům přemýšlet o jejich zkušenostech a zvažovat, co se naučili.

Dialog

Dialog je forma komunikace, která zahrnuje vzájemnou výměnu myšlenek a pohledů. V akčním učení se dialog často používá k usnadnění procesu učení, protože umožňuje výměnu různých myšlenek a zkoumání různých úhlů pohledu.

Kdo klade otázky?

Při akčním učení může otázky klást kdokoli ze skupiny nebo kouč či facilitátor. Typ použitých otázek se může lišit v závislosti na konkrétní situaci a cílech programu akčního učení.

Typy otázek:

• Otevřené otázky: Jedná se o otázky, které nemají konkrétní správnou nebo špatnou odpověď a které podporují zkoumání a hlubší přemýšlení. Příkladem mohou být např: "Co si myslíte, že je nejdůležitějším faktorem při řešení tohoto problému?". "Jak vidíte tuto situaci jinak než ostatní?".
• Zjišťovací otázky: Jsou to otázky, které mají za cíl proniknout hlouběji do určitého tématu nebo problému. Mohou být použity k získání dalších informací nebo k hlubšímu prozkoumání určité myšlenky. Příkladem mohou být např: "Můžete mi podrobněji vysvětlit, co tím myslíte?" "Ne. "Jak si myslíte, že by tato myšlenka fungovala v praxi?".

Dobrá otázka při AL je taková, která podněcuje k zamyšlení, zkoumání a hlubšímu přemýšlení. Měla by být otevřená, relevantní k řešenému problému a podněcující k zamyšlení. Měla by také respektovat a brát ohled na názory ostatních.

6.   Skupina

V procesu AL je skupina malým týmem jednotlivců, kteří společně řeší reálný problém nebo výzvu. Skupiny akčního učení se obvykle skládají ze 4-8 osob.

Účastníci skupiny akčního učení jsou obvykle vybíráni na základě svých příslušných odborných znalostí a zkušeností a také schopnosti efektivně pracovat v týmu. Kritéria výběru se mohou lišit v závislosti na povaze řešeného problému nebo výzvy, ale mohou zahrnovat faktory, jako jsou příslušné znalosti, dovednosti a pravomoc k rozhodování, jakož i různorodost pohledů a zázemí, nebo důvěrná znalost kontextu.

Je důležité, aby členové skupiny akčního učení byli otevření a ochotní učit se jeden od druhého, protože skupina se při identifikaci a řešení problémů spoléhá na kolektivní moudrost a odborné znalosti svých členů. Skupiny akčního učení navíc obvykle zahrnují facilitátora, který pomáhá vést skupinu procesem řešení problémů a zajišťuje, aby skupina zůstala na správné cestě a soustředěná.

ATP:

V rámci našeho týmu jsme vedli TS na téma AL, kdy jsme si charakterizovali výše zmíněné složky a pravidla a následně jsme se snažili metodu použít v praxi. 

Metodu jsme se pokusili použít na BG. 

Pomocí zmíněných charakteristik jsme posuzovali, zda naše zadání odpovídá problémům řešených pomocí AL. Došli jsme k závěru, že jsme již dostali rozplánované úkoly od firmy, a tudíž jsme si museli problém charakterizovat samy. Nejprve jsem ho tedy určili a následně na něj navázaly úkoly, které nám byly zadány z čehož nám vyplynuly i cíle, kterých jsme chtěli dosáhnout.

 Následně jsme se rozdělili do skupin po 4-6 členech. 

 Celou akci jsme realizovali následující den v DofE kancelářích, kde nám jeden člen našeho týmu představil organizaci a prezentoval konkrétní parametry zadání. Následně jsme si stanovili časové rozhraní hekatonu na splnění úkolů a rozdělili se do pracovních skupin. Sepsali jsme zprávu o celém průběhu a vše jsme následně reflektovali pomocí návodných otázek a dotazníku. Problémem bylo že jsme neměli dostatek koučů a nevyužívali jsem ve vhodnou dobu ty správné otázky.

 V rámci našeho dialogu ohledně složek AL nám také vyplynu jeden hlavní poznatek ohledně našeho fungování na TS. Neklademe si dost otázek.

Zároveň pro nás bylo velmi přínosné charakterizovat si roli kouče. V našem týmu se koučové celkem točili a každý měl jiný přístup což mě ze začátku mátlo. Díky této knize už vím jaký přístup by měl kouč mít.

 Závěr:

 Myslím si, že metoda AL je velmi přínosná, pokud ji člověk umí správně aplikovat a upřímně se domnívám, že to se nám úplně nepovedlo. Knihu jsme měli přečtenou všichni, ale aplikovat to do praxe zabere více než jeden pokus. Rád bych si to vyzkoušela znova a pokud možno s podporou někoho, kdo s tím má zkušenost, abychom to zvládli efektivně.

 Jsem rád, že jsem si tuto knihu přečetl a mohla tak hlouběji porozumět metodice, pomocí které se v TAP učíme.