7 návyků skutečně efektivních lidí
V žánru knih zabývajících se seberozvojem má tato kniha dobrou pověst. Jsem tudíž rád, že jsem se k ní mohl dostat rychleji díky tomuto oboru, jež mě poměrně dost dokopává k činnostem, jež bych za normálních okolností buď odložil na nějakou chvíli, nebo bych se k nim už nikdy nedostal. Každopádně jsem si vědom, že odložení přečtení této knihy by bylo chybou. Už teď vím, že se jedná o knihu, ke které se pravděpodobně časem vrátím ještě jednou, protože pochytit z ní většinu poselství, jež hlásá, není zatím v současné době reálné. K určitým návykům se člověk musí dopracovat skrze zkušenosti a těch neustále přibývá. Nemyslíte?
Naštěstí jsem člověk, který na sobě hodlá pracovat. Tudíž se snažím dodržovat rady této knihy. Přiznám se ale, že práce na sobě není tolik jednoduchá, jak jsem si původně představoval. Každopádně bych rád popsal, jaké pocity jsem z knihy měl, co jsem se z ní dozvěděl, a jak jsem tyto dovednosti uplatnil v praxi.
1. Návyk: Buďte proaktivní
Osobně chápu proaktivitu, jakožto schopnost umět se vypořádat se změnami plánů. Dále bych zde zařadil, že se jedná i o jistý způsob, jak tyto změny plánů předvídat. Když jsem o proaktivitě poprvé slyšel, vnímal jsem sám sebe, jakožto člověka, jemuž tento návyk chybí. Avšak teď jsem svůj názor změnil. Netuším, co je přesně příčinou této změny, ale napadají mě dvě možnosti. Buď jsem byl k sobě příliš sebekritický. Díky čemuž jsem si při každé vzpomínce na nějakou náhlou změnu plánu vzpomněl na situaci, jež jsem nezvládl za pomoci proaktivity nýbrž reaktivity. Druhým možným důvodem může být to, že jsem si během času od doby, kdy jsem v knize poprvé o proaktivitě četl, osvojil tento návyk. Každopádně být proaktivní je výhoda, nemyslíte?
2. Návyk: Začínejte s myšlenkou na konec
Tento návyk souvisí s osobní vizí. Radí totiž člověku, až se chová tak, jak uznává za vhodné společně se svou osobní vizí. Jednáme-li v rozporu s ní, je na nás, jestli by nebylo dobré zvážit přehodnocení postoje. Mým vlastním problémem je, že jsem si svou vizi ještě nestanovil, ale momentálně na tom pracuji. Musím říct, že se nejedná o lehký úkol. Snažím se svému životu udat takový směr, abych po zbytek života z této cesty nemusel vybočovat. Je to těžké, souhlasíte?
3. Návyk: Dejte přednost důležitým věcem
Zde autor radí, abychom své aktivity třídily do skupin: naléhavé a důležité; naléhavé, ale nedůležité; důležité, ale nenaléhavé; nenaléhavé a nedůležité. S uplatněním tohoto návyku mám stále problém. Jeho problematikou shledávám to, že zařazení činností do těchto skupin je čistě subjektivní záležitost. Každý z nás dává různým činnostem různou váhu důležitosti. A sám často nejsem schopný odhadnout, co je důležitější, nebo dělám zásadní chybu a to, že nad tím při rozhodování někdy nepřemýšlím.
4. Návyk: Myslete způsobem výhra/výhra
Tento způsob je přijatelnější než kompromis. Jelikož u kompromisu obě strany sleví ze svých požadavků. Avšak při metodě win/win jsou obě strany spokojené. Zde vnímám jako zásadní problém to, že si nemyslím, že se dá vždy tímto způsobem domluvit.
5. Návyk: Nejdříve se snažte pochopit potom být pochopeni
S tímto návykem mám ze všech asi největší problém. Přestože se často snažím druhé pochopit, narážím na problém v podobě toho, že ne vždy jsem schopný se do druhých vcítit natolik, abych viděl problematiku jejich očima. Myslím si, že je to často tím, že oni mají zkušenosti, jež jim vytváří názory a já stejné zkušenosti nemám. Cítíte to někdy podobně?
6. Návyk: Vytvářejte synergii
Synergie poukazuje na vyšší efektivitu práce v týmu. Sám na to narážím čím dál tím častěji. Hlavním důvodem je dle mého názoru příchod na tuto školu, kde pracujeme v týmu a máme možnosti se vzájemně doplňovat. Věřím, že si zde zažíváte podobné zkušenosti. Ale mám zkušenosti i s týmy, kde většinu práce odváděla jen malá část členů a většina se takřka nepodílela. Zde uplatnění synergie jako takové nevidím. Mezi tou pracovitou menšinou se sice synergie uplatňuje, ale tým, jakožto celek, je neefektivní. Věřím, že podobně zkušenosti máte také.
7. Návyk: Ostření pily
Tento návyk poukazuje na podstatnou přípravu před výkonem nejrůznějších úkolů. Nenaostříme-li před kácením stromů řádně pilu, celá práce nám potrvá pravděpodobně déle než kdybychom sečetli čas i s ostřením pily. Tohoto návyku jsem si vědom jen v určitých situacích, ne vždy mi dojde, že bych ho mohl uplatnit. Nebo si často řeknu, že nač ostřit pilu, když kácím jen jeden strom, pro více stromů by se ostření pily vyplatilo, ale pro jeden mi to přijde neefektivní. Často se ale stane, že činnost začnu vykonávat, uvědomím si, že je neefektivní, a pak teprve začnu ostřit pilu, čímž zbytečně ztratím čas, jež jsem mohl předběžným ostřením pily ušetřit. Také to tak máte?
Kniha jakožto celek mi přijde velice užitečná a rád bych tyto návyky postupem času opravdu převzal za své. Knih od tohoto autora mě láká více a věřím, že se alespoň minimálně k jedné další dostanu.
