Mnich, který prodal své ferarri
Robin S. Sharma
Číst tuto knihu bylo velmi poučné. Přišla jsem díky ní na zajímavé poznatky o sebekontrole a ovládání vlastní mysli za účelem splnění filozofických i materiálních cílů. Bylo poučné jí přečíst i z toho důvodu, že jsem si na vlastní kůži ověřila, proč je důležité vybírat si četbu na míru, podle svých potřeb. Řídila jsem se totiž čistě doporučením a nebrala jsem příliš v úvahu to, kolik mi knížka může dát. Prostě jsem pokrčila rameny a začala číst s myšlenkou, že to nebude na škodu. Ve finále jsem ale zjistila, že už mám rozečtenou jinou knihu, která pojednává o stejné problematice mnohem více do hloubky, takže číst tuto knihu bylo spíše ztrátou času. I přes to, jsem se rozhodla napsat esej, protože osobnostní rozvoj je rozsáhlé téma a přirovnat to celé k jednomu metaforickému příběhu se mi zdá docela příhodné.
Člověk se lehce srovná s Johnem, který má pocit, že si v životě vede docela dobře. Svůj úspěch a štěstí měří podle materiálních statků. Ale když za ním přijde jeho nejlepší přítel Julián, aby ho obohatil o filozofické bohatství, hltá každé slůvko a oči má plné zvědavosti, jako malé dítě. Uvědomí si totiž, že v jeho životě chybí vyšší duševní uspokojení.
Hned na začátku knihy se dozvídáme, že život pozbývá smyslu, pokud není zasvěcen dobru. Skvělým příkladem byl sám Julián, který byl úspěšným právníkem. Zamlada byl velice šťastný, protože díky svojí profesi mohl pomáhat lidem a přispívat k pozitivním sociálním změnám ve společnosti. Postupem času ho ale zahltilo moře práce. Byl neustále ve stresu, neměl čas ani sám na sebe a zapomněl na hodnoty, kvůli kterým se stal právníkem.
Cesta ke štěstí obvykle začíná uvědoměním. Julián v příběhu přirovnává mysl k zahradě. Pokud do ní vpustíme jed v podobě negativních myšlenek, budeme žít v nadvládě minulosti a blokovat tak svůj potenciál. Navíc to, co si myslíme, se projeví do našeho chování. Je důležité si uvědomit, že my sami jsme vlastní překážkou pro nalezení spokojenosti. Představte si, jak by bylo osvobozující odstranit pocity žárlivosti, nebo nenávisti. Poté se můžeme zaměřit na skutečný cíl našeho bytí a nezatěžovat se zbytečnostmi. Jedině tak můžeme plně naslouchat svému okolí a rozvíjet sami sebe.
Dalším bodem je nastavení si svého cíle, který je znázorněn jako maják, protože k němu míří má loď. Pokoušela jsem se v minulosti následovat cizí majáky, protože jsem si sama svůj cíl nedokázala vytyčit. Doufala jsem hlavně v uspokojení ostatních a zapomínala jsem na moje vlastní štěstí. Takový cíl není smysluplný. Po nějakém čase jsem konečně nalezla to, co mě baví a na horizontu jsem spatřila obrys mého majáku.
Když jsem měla představu o svém cíli, podniknout kroky k jeho splnění bylo již mnohem snazší. Při správném plánování a vynaložení úsilí se mi výsledek vždycky vrátil několikanásobně. Uspokojení mě povzneslo natolik, že jsem se rozhodla vytyčit si majáků víc. Rázem jsem ale zjistila, že má smysl se zaměřit jen na jeden, abych cestu ukončila dříve a s neporušenou psychikou.
V příběhu se objevuje také zápasník sumo (podobenství japonského učení o sebezdokonalování), který má na sobě opasek z kovové spirály (pevná vůle a odhodlání). Zápasník vyjde ze dveří majáku, ale po cestě uklouzne na stopkách (symbol času a smrtelnosti). Projde zahradou plnou růží (nezištnost, dobro) až dorazí na cestu vyskládanou diamanty (cesta osvícení, která umožňují vnímat krásu každého dne).
Když tento příběh vztáhnu k sobě, hned si vzpomenu na mojí babičku. Je pro mě stejně důležitá jako Jogi Raman pro Juliána. Moje babička mě naučila, že poctivá práce a sebekázeň spojená s dobrotou srdce vede k velkým věcem. Pro sebezdokonalování je pro mě v tuhle chvíli velice důležitá otevřená mysl a odhodlání překonávat strach. Snažím se si každý den uvědomovat, že moje limitace jsou ty, které si sama nastavím. Avšak je také důležité nalézat prostor pro vlastní regeneraci. Musím ještě zapracovat na čistotě své zahrady, abych si přestala vytvářet domněnky a taky potrénovat svou vytrvalost, abych přestala cítit frustraci.
Snažím se pomáhat svému okolí na cestě, kterou si vybrali, abychom společně dorazili k cíli. Tím pomáhám i sobě. Avšak nestavím se do pozice nadřazenosti. Uvědomuji si, že celek je důležitější než jedinec a proto se ke všem snažím stavět jako ke svým učitelům.
