Tako kniha uvádí 4 dohody, které máme uzavřít sami se sebou. Jsou to takové vzorce chování, které si máme osvojit a řídit se jimi.
První – nehřešte slovem
První dohoda nám radí, abychom nehřešili slovem. Čili říkali vše tak, jak si to skutečně myslíme. Mluví o tom, že to co nevyslovíme, ačkoliv si to myslíme, je také hřešení slovem, protože kdybychom to řekli, konverzace a situace celá by se mohla ubírat úplně jiným směrem a závěr mohl být jiný. Zároveň bychom pak neměli litovat, že jsme něco neřekli.
Zároveň si ale musíme dávat pozor na to, jak to říkáme.
Dalším podbodem jsou pomluvy, kde ale nesouhlasím s příkladem uvedeným v knize, kde jeden z dvojice řekl druhému, že se mu nelíbila přednáška, přišla mu nudná a ten druhý na přednášku šel s přesvědčením, že nudná skutečně bude. To z mého pohledu není pomluva, a to, že si někdo převezme mou zkušenost za svou ještě předtím, než si jí sám prožije, je jeho hloupost.
Druhá – neberte si nic osobně
Podle druhé dohody si nemáme nic brát osobně. Nebýt vztahovační, necítit se jako pupek světa. Nepředpokládat, že všichni dělají něco kvůli mně. Popis přijímání kritiky na mě ale působil naprosto arogantně. Několikrát se opakovala věta, že my sami nejlépe víme, jak dobře něco děláme. A když nám někdo řekne, že to děláme špatně, tak je to jeho problém, a ne náš. Já zastávám názor, že soud je přenesen na pozorovatele. Bez reakce okolí, paměti na ní a zkušenosti nejsme sami schopni posoudit své kvality. A také z pohledu podnikání – pokud já budu přesvědčená, že můj produkt je dokonalý, ale zákazník nebude spokojený, přeci mu neřeknu, že to je jeho problém.
Třetí – nevytvářejte si žádné domněnky
Tato dohoda radí klást otázky, klidně až zvláštně hodně otázek. Zkrátka doptat se na úplně všechno, abychom si náhodou něco nedomysleli špatně a nevznikala pak nedorozumění. Tento bod mě naopak celkem dloubl do žeber, jelikož sama mám hodně často tendence si věci domýšlet, domýšlet si záměry ostatních a vztahovat věci na sebe.
Čtvrtá – dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete
Na závěr za mě naprosto skvělá rada. Když budeme dělat vše na 100 %, nebudeme si potom vyčítat, že jsme něco odbyli, a v případě, že výsledek bude stát za prd, si můžeme říct: „Udělala jsem pro to vše, co bylo v mých silách. Lépe to dopadnout nemohlo, jedině hůř.“ Přijmeme tak i plnou zodpovědnost za své výsledky.
Výstup:
Sama musím říct, že ačkoliv mi pár příkladů přijde trochu přehnaných, myšlenka knihy je velmi přínosná. Četla jsem jí už pár měsíců zpátky a za tu dobu si myslím, že jsem se trochu poprala se svojí vztahovačností, a to právě (nejenom) díky této knize.
