Algoritmy velkých dat by mohly být zneužity k zavedení digitální tyranie a vlády malé elity. Stali bychom se přebytečnými. Nemusíme se tedy bát mimozemšťanů, kteří přiletí na naši zemi nebo robotů, kteří nás zabijí. Zničit nás mohou informace, možná spíše dezinformace a digitální tyranie.
Lidé nepřemyslí ve faktech, rovnicích a číslech. Místo toho si tvoří a vypráví příběhy. Příběh je tím větší, čím je jednodušší.
Vytvořili jsme 3 ságy: fašismus komunismus a liberalismus. Nyní se nemluví o nás. Dříve v komunismu měl člověk pocit, že budoucnost patří jemu. Nyní budoucnosti nerozumíme pod návalem cizích slov. Máme pocit, že nemůžeme nic změnit. Přijdeme si jako cizinci ve vlastním světě. Není ale nic lepšího než liberalismus. Má své mouchy, stejně jako demokracie, ale ještě jsme na nic lepšího nepřišli. Kdo žije v Rusku nebo Sýrii by bral hned žít v Německu, ale nikdo nechce žít v Rusku nebo Sýrii. Je to ukázka toho, že na tom liberalismus není tak špatně. Rusko funguje na principu oligarchů. Oligarchie vlastní média. Lidé neví, co je pravda, jinak by se systém zbořil, pokud by moc věděli. Když je krize, lidé se bojí. V Rusku je permanentně v mediích ukazována krize. Aby hrála prim emoce strachu a nebyl tak prostor pro opozici. V krizi se řídíme pocity, zapomínáte na racionální uvažování. Řídíme se emocemi. Abychom dokázali přežít. Přemyslíme, zda nás ten had uštkne a jestli je to nebezpečné. Zdlouhavě nepřepočítáváme pravděpodobnost, protože bychom jinak zemřeli.
Z komunismu si liberalismus propůjčil rovnost (dříve byli na výši muži), a sociální zabezpečení (zdravotnictví, školy…) Jak by jinak mohla fungovat svoboda? Když nemáš na jídlo, tak ti je nějaká svoboda úplně jedno, chceš hlavně přežít. Proto je pomoc od státu důležitou součástí liberalismu.
Dřív nebo později nastane nezaměstnanost. Problém bude se rychle rekvalifikovat. Někteří lidé budou nerekvalifikovatelní. Budou tedy nezaměstnaní. Kdo se o ně ale postará? Stát? Tíhne to zpět ke komunismu? Zcela určitě ale vznikne nový pocit - pocit frustrace a bezmoci. Svět se bude měnit tak rychle, že než se něčemu naučíme, bude už zase změna. Prodavač bude těžko řídit drony. Co tedy bude dělat?
Lidé nesmí ztratit vládu nad svým životem. Nastoupila by tragédie. Nahradila by se lidská autorita algoritmy a nastoupila by digitální diktatura, lidé by přestali věřit v liberalismus a ve své sny, myšlenky, dovednosti. Místo toho by začali věřit algoritmům, které jsou chytřejší jak lidé. Liberalismus staví na první místo osobní svobodu člověka. Jen ze svobodné vůle vychází veškerá politická autorita. Referenda a volby ale bohužel nemají s rozumem nic společného. Volíme na základě pocitů. Kdyby to bylo rozumové, nemohl by někdo, kdo nemá na politiku a ekonomii vzdělání, volit. To je jako bychom radili pilotovi, kam má přistát. Proto jsme svědky Brexitu a jiných volebních překvapení, protože i lidé, kteří situaci vůbec nerozumí a informace nemají kde hledat (protože co je v dnešním světě pravda), mohou rozhodovat o naší budoucnosti. Demokracie je založena na tajuplné autoritě lidské vůle. I negramotný člověk má stejné právo rozhodnout o politickém osudu. Pocity mají stejnou váhu v době voleb u negramotného jako u gramotného.
Kde bude ale morálka? Má Tesla zabit dvě děti nebo řidiče? Jak se auto naprogramuje? A kde ta morálka je? Už nyní programátoři kombinují filosofii a techniku.
Bez technického pokroku by Hitler ani Stalin nedokázali udělat takové hnutí. Bez rádia, státního vzdělávání a státního podpory… Jen díky technickému pokroku revoluce mohla být tak velká.
V dnešní světě už hrají prim algoritmy. Oni rozhodují, zda dostanu hypotéku nebo ne. Systém to jaksi vyhodnotí podle mnohých kritérií. Algoritmy nemusí být ani 100 %, stačí když budou 90 %. To je stále více než člověk. Díky datům a biometrickým měřením budou znát veškeré naše emoce, a to stačí na to, aby nás dokázali ovládat jako figurky. Už nyní je volba pouhou iluzí a bude ještě více, protože data bude předkládat umělá inteligence. Tím, že se nebudeme potřebovat rozhodnout, budeme na umělé inteligenci závislí! Rozhodovací smysly ochranou, což se děje již nyní. Chabne nám především čich. Systém bude vedet lépe jak my, zda se pro nás daný člověk hodí nebo ne, jakou máme orientaci podle toho, jaké emoce máme, když se koukáme na obrázek atd…
Už nyní je úpadek myšlení. A pokud nebudeme investovat do vědomí a jak ho navýšit, UI nás předběhne. Víme o svém vědomí tak málo, ale stále zvýrazněné rychlost internetu a výkon algoritmů. Digitální diktatury začnou využívat informace, které o sobě nevědomky sdělujeme. Může dojít i ke ztrátě rovnosti. K rovnosti se dopracoval liberalismus, když zjistil, že bez sociální péče a slušné životní úrovně nemá svoboda žádnou cenu. Algoritmy velkých dat mohou vytvořit nejnerovnější společnost jaká kdy existovala. Veškerou moc a bohatství bude vlastnit nepatrná elita. Ostatní lidé by trpěli ještě něčím horším než vykořisťováním, a to naprostou bezvýznamností. Nebude etnická nerovnost a segregace, ale individuální, proti jedincovi.
Přestože liberalismus a komunismus se zasloužil o rovnost, o což se snažíme neustále, ve společnostech se rovnost naopak mnohem více vzdaluje a vytváří se mnohem větší příkop. Je bláznovství si myslet, že Ind bude mít ve větě stejně podmínky jako Fin. 1 % nejbohatších lidi vlastní celou polovinu světového majetku. A 100 nejbohatších rodin má tolik mění a kapitálu jako 4 mld. nemajetných. Co když nás bohatství rozdělení na dvě biologické kategorie? Ti, kteří si budou moci koupit život díky pokroku biomedicíny a ti, kteří na to nikdy nedosáhnou? Co se stane pak, Vládnoucí třída bude daleko soběstačnější, protože dříve bylo potřeba dělník. Sami vše nezvládli. K tomu, aby si koupili čas, potřebovali lidi. Nyní ale vše umělá inteligence udělá všechno za nás.
Problémy se musí řešit komplexně. Přírodní hrozby měly za následek, že se lidé spojili. Jinak by nevybudovali přehrady, které by jim pomohli proti záplavám. Spojili se a začali tvořit komunikace a systémy. Nacionalismus se vytvořil propagandou, politikou, kulturou a zvyky, šířením hodnot státu. Díky tomu máme pocit, že k něčemu patříme, tak to ale dříve nebylo! Pro nás byla důležitá naše tlupa, nikoli miliony jiných lidi. To je tady s námi teprve 1000 let. Nacionalismus je fajn, ale šovinistický nacionalismus může být problém. Možná se k němu znovu schylujeme (brexit, Rusko.). Pocit, že já jsem nadřazený ostatním státům a že můj stát je lepším. Od roku 1945 nebyla změna států, války téměř nebyly, nyní se to mění (USA a Rusko). Změnilo se to atomovou bombou. Všichni se začali bát, a tak vytvořili jednotu (EU, NATO...). Ochránil by stát sám nukleární zkázu? Nyní se nejvíce bojíme nukleárních zbraní nacionalisté by si měli uvědomit, zda je jednotlivý stát by byl schopný odbourat tuto hrozbu sám, pokud bychom nebyli ve společenství. Pravděpodobně by to nedokázal.
Náboženství a ceremonie zůstanu důležité do té doby, dokud bude existence společnosti vyžadovat kolektivní soudržnost a spolupráci, jež se neobejde bez jednotné víry. Náboženství jsou tak součástí problému lidstva. Mezi problémy lidstva nyní patří:
1. globální oteplování
2. ztráta identity člověka z důvodu technického pokroku
3. skleníkové plyny a znečišťování ovzduší.
Znečištění ovzduší a globální oteplování jsou kolektivní problémy. Pokud na jedné straně planety se nebudeme řídit principy, jak zachránit planetu, je vlastně úplně jedno, že se o to snažíme na druhé straně planety. Proto je tak moc důležité, kdo je u moci i v jiných zemích.
S problémem identity se však má tendenci každý vypořádat sám a zde začíná hrát významnou roli náboženství. Proč ale stále hraje náboženství významnou roli? Protože lidé, kteří vyznávají náboženství a danému náboženství rozumí, dokáží na problémy odpovídat a dokáží velmi dobře mluvit, i když to jsou jenom třeba výmluvy. Zatímco vědci jsou ochotni přiznat si vinu, náboženství toto nedokáže a neumí. Radši řekne nějakou lež. Problém může nastat s nukleárními zbraněmi, kdy nejsme jednotní v náboženství a identitě. Náboženství a výklady textu by tak mohly rozpoutat válku, která nás zničí. Sice máme globální svět, ale nacionalismus a náboženství svět rozdělují, a tak nemůže vzniknout jedna shoda. V dnešní době rasismus téměř vymizel. Bavíme se spíše o kulturalismu než rasismu. Nikdo se neodváží tvrdit, že je nějaká rasa hloupější, protože už máme znalosti z vědy, že to tak není.
Války jsou dnes nevýhodné. Co tím stát získá? Více peněz ne, když teď hrají prim informace. Dříve to bylo materiální bohatství, ale dnes už ne, bohatství řídne. Stát by se musel o území starat, což by ho stálo také peníze. Stát navíc dostane okamžitě obrovské sankce a státy s ním nebudou chtít spolupracovat.
Demokracie si myslí, že volič zná vše nejlépe. Tržní hospodářství, že zákazníci mají vždy pravdu. Jedná se o obrovskou důvěru v racionalitu člověka. Člověk jako nezávisle myslící! Přílišná důvěra v racionalitu je ale omyl. Však je zjištěno, že nemyslíme racionálně! Ale na základě emocí. Individuální myšlení je také mýtus-myšlení je skupinové, lid málokdy myslí samostatné. Díky kolektivním poznání a spolupráci jsme se stali vládci říše. Jako jedinci víme strašně málo, jsme zcela závislý na úzké specializaci ostatních lidí. Příklad vysvětlení, jak funguje zip. Lidé si myslí, jak je to snadné, ale skutečně to vysvětlit neumí. Jednotlivě si přivlastňujeme kolektivní vědomosti. Skupinové myšlení z nás udělalo vládce světa. Neznalost si uvědomujeme jen málo. Místo toho posilujeme své názory mezi podobně smýšlejícími. Málokdy lidé konfrontují své názory s odlišnými. Názory ovlivňuje skupinové myšlení a loajalitu, nikoli nezávislá samostatná individuální racionalita. Fakta a informace moc nefunguji! Zlomit moc skupinového myšlení je obtížné. Každá víra by si měla přiznat omylnost a měla by být skromná
Charakteristikou homo sapiens je vytvářet fikce, které mu dávají obrovskou moc. Protože umíme vymyslet a šířit příběhy, dokážeme spolupracovat i s velkým množstvím neznámých lidi. A když miliony uvěří ve stejný příběh, mohou se podrobit i stejným zákonům a účinně spolupracovat. Naše fikce představují nejmocnější nástroj lidstva, protože na jejich základě vznikají soudruha společenství.
Goebbelse: „Jedna lež se stane lží, ale stokrát opakovaná lež se stane pravdou.“
Vytvořit obchodní značku vyžaduje opakování jednoho vymyšleného příběhu tak dlouho, dokud tomu lidé neuvěření. Organizovat masy ale bez jisté dávky mytologii nejde. Realismus přívržence nepřivábí. Společnost pravdy bez mýtu je fikce. Možná jedině tak u opic.
Za solidní informace se musí platit. Ověřuje si zdroj. Každý říká pravdu a víc než jen pravdu. A přitom lže. Kdo neplatí, nic nedostane a sám se stává zbožím. To, čemu věnuješ pozornost je v dnešní době významným kapitálem. Jsme zahlceni obrovským množstvím informaci, že už je těžké ničit dezinformace, a možná pravé dezinformace nás odvrací od důležitých informaci. Žádná vláda nedokáže zarazit přístup ke všem nejžádanější informacím. Mnohem snazší je poslat do světa klamné odkazy a zaplnit prostor protikladných reportážemi. Které informaci pak máme věřit?
Co se dnes tedy učit? Pedagogové navrhují 4 K: Kritické myšlení, komunikaci, kooperaci a kreativitu.
Co by Harari doporučil patnáctiletému? „Nespoléhej se na dospělé. Dnešnímu světu už nerozumí.“ Od nepaměti se ptáme po smyslu života! Každá generaci má ale jinou odpověď. Poznání se mění.
Když ti někdo odpovídá příběhem, není to pravda. Pravé proto, že je to příběh, historka. Ale zkus jít proti tomu. Kdyby se zjistilo, že je to lež, všechno by se zbortilo. Proto jsou lidé hákliví, pokud jdeš proti příběhům. Rituály pomůžou proměnit příběh z abstraktního v konkrétní a vymyšlené ve skutečné, jinak by příběhům lidé nevěřili. Vlajka - znázorňuje stát. Stát ale nikdy nikdo neviděl, ale vlajka nám to zosobňuje. Proto se šíji v Indii vlajky místo toho, aby se udělala kanalizace, která by pomohla milionům lidí. Indie je vidět ve vlajce, ne v kanalizaci.
ATP:
Díky knize jsem si uvědomila, jak je důležité si ověřovat informace. Kniha mi ukázala různé souvislosti a spojitosti ve světě, které mi pomohu se v něm mnohem lépe orientovat a mnohem lépe mu porozumět, a to hlavně z hlediska digitalismu, komunismu, fašismu a liberalismu. Mnoho informací, které v knize zazněly, pro mě byly v podstatě heurékou, kdy jsem si řekla: „Ty kráso no jo, to dává smysl!“.
Nejvíce se mi otevřeli oči při otázkách o budoucích zaměstnání. Jaké práce budou aktuální, Co mohu již dnes udělat pro to, abych se nezaměstnanosti mohla já sama vyhnout? Stíhám to ještě vůbec? Vzhledem k mému druhému vzdělání, které se týká kariérového poradenství, si uvědomuji mnohem více než kdy dříve jeho důležitost. Pomoci lidem najít smysl života a práci bude mít zásadní prioritu, jinak bude ještě více lidí trpících depresemi než nyní. Snažit se adaptovat na svět, který bude ovládán algoritmy, ale nespadnout zároveň do jeho područí je něco, s čímž se setkáváme již nyní. Při ztrátě smyslu života bude situace ještě mnohem trýznivější, neboť falešný pocit spásy budou nabízet právě algoritmy. Já se snažím co nejméně využívat pro osobní účely sociální sítě, protože si uvědomuji jejich sílu, která vede ke ztrátě mé pozornosti. Informace, které k nám proudí a jsou vyprávěny příběhem nyní vnímám s rezervou, protože přeci jen příběh je pouhým příběhem, tudíž vymyšlený. Na druhou stranu pro vytvoření úspěšného podnikání nebo značky se bez příběhů neobejdu, a tak do svých projektů začnu mnohem více příběhy implementovat (např. cestovní agentura-) Příběh proč to chceme? Čím Tanzánii pomůžeme?). Tiimiakatemia sama o sobě je nádherným příběhem, který lidi zajímá, což mám již odzkoušené.
V knize jsou také zmiňovány 4 nejdůležitější principy, které by se měly ve škole učit-kritické myšlení, komunikaci, kooperaci a kreativitu, a já si opět uvědomuji, jaké štěstí máme pracovat a pilovat dané 4 principy ve státní škole, v programu, který ve světě nemá obdoby. Tyto principy budu chtít mít stále na mysli, abych dokázala být pro pracovní trh konkurenceschopná.
Neméně důležitou myšlenkou z knihy je zvědomení, že za solidní informace a věci, se musí platit. Co je zdarma je opravdu zdarma (Jak drahé je zdarma?)?
