Co vlasně dělí úspěšné týmy od pouhých jedinců,kteří nikdy nedosáhnou kýžených týmových výsledků? To je velmi těžká otázka, na kterou ale ani spousta úspěšných lidí nedokáže konkrétně odpovědět a z jejich odpovědi není možné vyvodit žádné určité krokry, které bychom mohli aplikovat v praxi.
Tato kniha se tedy snaží o popis 17 základních zákonů týmové spolupráce, které jsou snadno uchopitelné, konkrétní a jejich použití v praxi není náročené.
,,One is too small a number to achieve greatness. “
,,Individuals play the game, but teams win championships.”
Tento zákon zdůraňuje důležitost týmové spolupráce. Poukazuje na to, že skutečně velké věci nejsme nikdy schopni udělat na vlastní pěst, ale pouze v týmu. Proč tomu tak je?
Myslím, že všichni v Tiimi si důležitost týmu moc dobře uvědomujeme - přece jen jsme se rozhodli studovat týmové podnikání. Abychom ale byli opravdu schopni spolupracovat s ostatními je nutné nechat své ego za dveřmi, překonat počáteční ostýchavost, nepodceňovat velikost našeho cíle a uvědomit si důležitost každého člena týmu.
,,The Goal Is More Important Than the Role.”
,,No one of us is more important than the rest of us.”
Tento zákon mi lehce připomněl systémové myšlení, jelikož zdůrazňuje, že na věci musíme pohlížet jako na celky a nejen jako na malé části. Každý z nás má v týmu určitou roli, která přispívá k něčemu mnohem většímu - k týmové vizi. Při rozhodování v týmu je někdy potřeba obětovat se pro ,,vyšší dobro”, tedy obětovat své vlastní potřeby pro to, aby tým stále směřoval k naplnění jeho vize a cílů. Nejsem si úplně jistá, jestli je pojem ,,obětovat se” úplně správný. Může totiž vést k falešnému dojmu, že na jednotlivci vlastně nezáleží. V této chvíli je nutné vidět právě onen větší obrázek. Díky tomu pochopíme, že potřeby celého týmu zahrnují i ty naše vlastní. Přijdeme na to, že taková težká rozhodnutí pomáhají jak týmu, tak i nám samotným a nejsme tedy pouhým obětním beránkem, na kterém by nezáleželo.
,,All Players Have a Place Where They Add the Most Value.”
Niche je činnost nebo odvětví, ve kterém jedinec nejvíce prosperuje - je to prostě jeho šálek kávy.
Aby byl tým co nejúspěšnějsí, je klíčové každého přiřadit na tu správnou pozici. To může být ale docela obtížné, jelikož musíme ostatní, ale hlavně sebe samé, hodně dobře poznat. Se sebepoznáním stále dost zápasím a je pro mě těžké říct, kdo vlastně jsem a čemu bych se chtěla v budoucnu věnovat. Myslím ale, že právě Tiimi mi pomůže přiblížit se blíž k odpovědi. Můžeme si tady totiž vyzkoušt spoustu různých věcí, reflektovat na ně a pomocí toho najít i ten svůj vlastní niche a hlavně se více poznat.
,,As the Challenge Escalates, the Need for Teamwork Elevates.”
Často se moc soustředíme na náš sen, na to, čeho chceme dosáhnout. Měli bychom se ale soustředit hlavně na typ týmu, který k tomu budeme potřebovat. Například pokud budeme mít před sebou nějakou kreativní výzvu, musíme sestavit kreativní tým, pokud se budeme potýkat s dlouhodobou výzvou, potřebujeme hlavně vytrvalý tým. Pokud bychom se třeba opravdu rozhodli zdolat Everest, je důležité vybrat správný tým lidí, které pak přiřadíme na správné pozice v různých fázích projektu. Díky tomu se sice na samou špičku hory dostanou třeba jen tři z nás, nicméně vítězství patří celému týmu. Ti tři jedinci by totiž nikdy neuspěli, pokud by za nimi nestál právě tým, který jim postupně vyšlapával cestu na vrchol.
Při tvrobě týmu nesmíme taky zapomenout na to, že leader nemusí být za každé situace stejný.
Náš tým tomuhle myslím dost rozumí. Chápeme, že každý z nás by teamleaderem mohl být, záleží jen na tom, s jakou výzvou bychom se zrovna potýkali a co bychom tedy od teamleadera potřebovali.
,,The Strength of the Team Is Impacted by Its Weakest Link.”
Zákon říká, že tým je stejně silný, jako jeho nejslabší článek. Zajímavé mi přišly hlavně tři body, které kniha zmiňuje:
Ne každý může být součástí týmu. Může to být třeba tím, že nemá potřebu dále se rozvíjet, nechce se měnit a jednodušše nemá správný přístup k tomu, aby se členem týmu stal.
Ne každý se ztotožní s tím, kam tým míří. Má vlastní plány, cíle, a vize, které s těmi týmovými bohužel nejdou dohromady.
Tenhle bod mi připomněl, co nám náš coach Jonáš řekl: ,,Tým je jako puzzle. Ne všichni do toho vašeho zapadnou.” To ale neznamená, že by tihle jedinci nepasovali nikam. Čeká na ně totiž místo v nějaké jiné skládance, do které budou pasovat perfektně.
Ne každý má schopnosti na to, aby s týmem držel krok a pomáhal mu při jeho cestě.
Je důležité slabší článek v týmu rozpoznat. Když totiž někdo zaostává, začne tím stahovat dolů i zbytek týmu a silní jedinci přestanou být tak efektivní. Když na někoho slabšího narazíme, musíme se mu samozřejmě nejprve snažit pomoct, před tím, než se uchýlíme k závěrům.
,,Winning Teams Have Players Who Make Things Happen.”
Každý tým potřebuje katalyzátora neboli někoho, kdo zajistí, aby se věci skutečně staly. Tenhle člověk má být intuitivní, komunikativní, zapálený, talentovaný, kreativní, iniciativní, zodpovědný, štědrý a vlivný. Katalyzátoři se snaží svůj tým aktivně posunout na vyšší úroveň a dokážou ho dovést k vítězství. Kromě zmíněných katalyzátorů, kteří patří do kategorie “people who want the ball and should get it”, můžeme v týmu najít ještě další dvě skupiny lidí - “people who don't want the ball” a “people who want the ball but shouldn't have it”.
Osobně si myslím, že katalyzátorem může být v týmu naprosto každý. Zavisí jenom na situaci a na tom, jestli se člověk zrovna pohybuje v tom svém “niche”, jak je již zmiňováno v zákonu 3. Je důležité tyhle situace rozpoznat a využít silných stránek každého člena.
,,Vision Gives Team Members Direction and Confidence.”
,,Where there is no vision, the people perish.”
Cesta za týmovým úspěchem je často velmi náročná. Aby se ale tým nikdy neztratil a stále věděl, po čem touží a kam směřuje, je nutné mít stanovenou týmovou vizi. S touhle vizí by pak měli souznit všichni členové, měla by nám pomoci vidět všechny malé krůčky jako součásti něčeho mnohem většího.
Vize musí být v souladu s:
,,Jsme tým, který cestou vesmírem zanechává svůj odkaz.” To je naše týmová vize, která myslím splňuje všechny body. Všichni z nás s ní souhlasí, jsme pro ni zapáleni, díky ní jsme vytvořili i cíl a vede nás na naší cestě. Zároveň splňuje taky historický kompas. Podle něj by totiž vize měla být spojena s minulostí, přítomností a samozřejmě i budoucností. Ta naše vychází ze základních hodnot tapu (opírá se o rocket model), v přítomnosti spojuje naše odhodlání nadále se rozvíjet a skrývá i naše přání do budoucna - tedy zanechat odkaz.
,,Rotten Attitudes Ruin a Team.”
,,There's only one thing more contagious than a good attitude—and that's a bad attitude.”
,,Good attitudes among players do not guarantee a team's success, but bad attitudes guarantee its failure.”
Tým plný neskutečně talentovaných lidí nikdy nebude skvělým týmem, pokud jeho členům chybí správný přístup a pozitivní pohled na věc.
Správný postoj je velmi důležitý, jelikož má sílou pozvednout nebo naopak roztrhat celý tým. S tím naprosto souhlasím. Často se mi stává, že se ráno nevzbudím s úplně nejlepší náladou a můj postoj, ačkoli se snažím, není zrovna optimistický. Jakmile se ale ocitnu ve svém týmu, ze kterého srší pozitivní energie, začne mi být hned lépe. To bohužel samozřejmě platí i naopak. Nejvíce si toho všímám na našich Weam sessions, když řešíme nějaké zdlouhavé nebo komplikované téma. Postupně začneme být frustrovaní a tahle nálada pak nakazí celý tým.
Jsem si vědoma toho, že můj přístup může někdy působit spíše pesimisticky a opravdu bych tím nechtěla celý tým ovlivňovat. Na tomhle problému se ale snažím aktivně pracovat, snažím se i na nepříjemných věcech hledat pozitiva a být vděčná i za maličkosti.
,,Teammates Must Be Able to Count on Each Other
When It Counts.”
Být součástí týmu lidí, na které je spoleh, je extrémně důležité. Spolehlivý člověk by měl mít následující kvality: Charakter, způsobilost, závazek, důslednost a soudržnost. Každý z nás má přirozeně nějaký mix všech těchto vlastností a je důležité se v nich i nadále rozvíjet. Myslím, že spolehlivost je tak důležitá, jelikož z ní pramení důvěra. Vložit do někoho svou důvěru je, alespoň pro mě, opravdu těžký úkol. Když ale zjistím, že se na člověka mohu opravdu vždy spolehnout, začnu mu důvěřovat mnohem rychleji. Moc mě potěšilo, že většina kolegů mě jako zodpovědnou vnímá, důvěru beru totiž jako snad největší kompliment, který mi může kdo kdy dát.
,,The Team Fails to Reach Its Potential When It Fails to Pay the Price.”
Každý úspěch má svou cenu a pro to, abychom uspěli, musíme často něco obětovat. Myslím, že každý v našem týmu nějakou takovou oběť učinil. Já jsem se například vzdala hodně velké části svého volného času, omezila jsem své koníčky nebo jsem omezila styk s více kamarády, jelikož den má jen 24 hodin a já se rozhodla prioritizovat tým. Snažím se totiž vidět onen větší obrázek. Vím, že moje činnosti mají přesah do celého týmu a ačkoli se mi teď možná může zdát, že jsem již zaplatila velkou cenu, jsem si stoprocentně jistá, že si v budoucnu poděkuju a moje oběti nepřijdou vniveč.
V souvislosti s tímto zákon mi přišlo velmi zajímavé zamyšlení nad ,,destination disease”. Když dosáhneme úspěchu, může se nám zdát, že teď již nemá smysl dál pracovat a už nemusíme platit onu cenu. S takovou myšlenkou si ale jen zavíráme dveře před dalším rozvojem a nemůžeme nikdy dosáhnout svého úplného potenciálu ani dalších a mnohem větších úspěchů. Je tedy důležité neusnout na vavřínech a uvědomit si, že pokud chceme být skutečně úspěšní, bude nás to pořád něco stát a tahle cena se nikdy nesníží. Ba naopak, pokud prahneme po ještě větším zlepšení nebo změně, cena bude růst. Dle mého názoru je tahle destination disease hodně spojena s hédonickou adaptací. Hédonická adaptace představuje skutečnost, že si člověk na dosažení konkrétního cíle hodně rychle zvykne. Vybavuju si moment, kdy jsem se rozhodla, že si našetřím na nová sluchátka. Tenhle můj vytyčený cíl v podobě nových sluchátek sice fungoval jako dobrý motivátor, když jsem si je ale po dlouhém spoření konečně koupila, radost jsem z nich měla třeba jen týden a moje motivace cokoli dělat byla po týdnu ta tam. Myslím, že destination disease se dá předejít, pokud se namísto na cíl budeme soustředit na cestu. Jinými slovy snažit se být spokojeni v přítomnosti a radovat se z pomyslné cesty, která nás stále rozvijí a pomůže nám dosáhnout jak cíle, tak i našeho úplného potenciálu.
,,The Team Can Make Adjustments When It Knows Where It Stands.”
Tým se může posouvat a rozvíjet jen pokud ví, na čem zrovna stojí. Moc se mi líbilo přirovnání k fotbalovému zápasu. Hráči před zápasem stráví nespočet hodin studováním herní taktiky, plánováním a tréninkem. Když hra začne, je právě herní plán extrémně důležitý a scoreboard neznamená v tuto chvíli nic. Jak ale zápas pokračuje, herní plán je stále méně a méně důležitý, zatímco se veškerá pozornost přesouvá na scoreboard. Proč? Protože hra se stále mění. Plán hry představuje to, co chceme aby se stalo. Ovšem až scoreboard ukazuje, co se skutečně děje, ukazuje realitu, na kterou máme možnost aktivně reagovat.
Výsledková tabule je neskutečně důležitá, protože Growth = Change. Pokud chceme růst, samotná změna není všechno. Pokud se chceme stát lepšími, musíme se změnit v tom správném směru. Správný směr ale nikdy nenajdeme, pokud se nepozastavíme a nezhodnotíme, v jaké situaci se právě teď nacházíme.
V našem týmu scoreboard představují metriky, TRP, learning kontrakty nebo časté reflexe a skill profile. Ráda bych si našla ještě nějakou individuální metodu, jak měřit svůj osobní růst. Došlo mi totiž, že reflexi na sebe a své pokroky neprovádím tak často, jak bych si přála. Využívám sice learning contract a skill profile, bohužel tyto dva dokumenty vyplňuji jen na začátku nebo na konci semestru a chybí mi tedy pravidelné zhodnocení mojí seberozvojové cesty.
,,Great Teams Have Great Depth.”
V týmu můžeme pozorovat dva typy lidí, a to Bench (lidi na střídačce) a Starters (hvězdy). Hvězdy jsou lidé v první linii, kteří přímo přidávají hodnotu organizaci nebo kteří přímo ovlivňují její průběh. Bench se skládá z lidí, kteří přidávají hodnotu organizaci nepřímo nebo kteří podporují hvězdy, které tak činí.
Lidé na střídačce se bohužel často přehlížejí, jelikož jsou to právě hvězdy, které se častěji ocitnou ve světlě reflektorů. Na bench ale nesmíme nikdy zapomínat, jelikož i oni se mohou stát budoucími hvězdami, právě oni podporují starters, vytvářejí pevný základ a jsou to právě oni, kdo v případě potřeby přejdou ze střídačky na hlavní scénu. Celý tento zákon mi trochu připomíná Rock stars a Super starts z knihy Radikální otevřenost. Rock stars jsou těmi lidmi na střídačce a Super stars jsou hvězdy.
U nás v týmu je podle mého dost zjevné, kdo patří mezi hvězdy a kdo naopak tíhne k lidem na střídačce. Osobně bych se teď přirovnala spíše k druhé kategorii. Jsem trochu více v pozadí, obdivuju nasazení dalších členů týmu a snažím se je podporovat. Neznamená to ale, že bych nebyla proaktivní nebo jsem netoužila po dalším rozvoji. Spíše jsem ráda člověkem, o kterém ostatní ví, že tu vždy bude a mohou za ním přijít s jakoukoli prosbou či nápadem. Dělá mi radost být takovým ,,podpůrným článkem” a pomáhat ostatním dosahovat výsledků, zatímco i já sama dále rostu.
,,Shared Values Define the Team.”
Jako tým můžeme mít stejný cíl, avšak pokud nebudeme sdílet stejné hodnoty, výsledkem našeho snažení bude jenom chaos. Sdílené hodnoty jsou skutečně důležité, jelikož fungují jako takové lepidlo spojující všechny členy týmu a zároveň představují něco, za co je tým ochotný bojovat. Jsou jakýmsi základem pro týmové fungování, pomáhají vyvořit týmové standardy, pomáhají nám dělat rozhodnutí, dávají týmu jeho osobitou identitu a také fungují jako magnet - přitahují podobně smýšlející lidi a další týmy. Přirovnání s magnetem se mi opravdu líbilo, jelikož sama se snažím řídit větou: You attract what you put out.
V týmu jsem se o hodnotách již mnohokrát bavili a na základě našich osobních hodnot jsme pak vytvořili i celotýmovou vizi, která tedy obsahuje to, za čím si jako tým stojíme a co je pro nás důležité.
,,Interaction Fuels Action.”
Working together means winning together. But no team works together unless it's communicating.”
Komunikace je základem naprosto všech mezilidských vztahů a v týmu tomu tedy není jinak. Aby nevznikali žadné komunikační šumy a nedorozumění musí být komunikace otevřená, upřímná a hlavně nepřetržitá. V téhle kapitole se mi taky velmi líbíla myšlenka toho, jak tým komunikuje s lidmi mimo něj. Největší kvalitou, kterou může dát tým ostatním najevo, je jeho soudružnost. Přestože na BM můžeme mít týmové neshody, když opustíme tenhle meeting je důležité působit stále pospolitě, jen tak zůstaneme skutečně silným týmem. Myslím, že pro nás tohle nepředstavuje nijak velký problém. Ačkoli máme s někým rozdílné názory, umíme se od nich odprostit a normálně spolu vycházet a užívat si společně strávený čas. Jako konkétní příklad mě napadá debata na našem prvním Cabinu na téma vize. Stanovit vizi bylo opravdu obtížné a zdlouhavé, není tedy divu, že v týmu chvílemi nepanovala zrovna dobrá atmosféra. Když jsme se ale k vizi konečně dopracovali a konverzaci ukončili, užili jsme si spolu skvělý večer bez žádných rozepřů a hádek. Teď dokonce přemýšlíme i o koupi týmových teplákovek, abychom opravdu dali najevo že k sobě patříme a že jsme prostě tým.
,,The Difference Between Two Equally Talented Teams Is Leadership.”
,,The challenge of the moment often determines the leader for that challenge.”
Manažer je většinou schopný tým zachovat na jeho aktuálním levelu, ovšem až správný lídr může tým někam posunout. Nesmíme ale zapomínat na to, že jeden a ten samý člověk by neměl vést tým za každé situace. Je opět důležité zvážit silné a slabé stránky každého člena a na základě aktuálních potřeb týmu zvolit lídra. Velmi se mi líbila myšlenka, že vedení týmu není založeno právě jen na lídrovi, ale má ho na starost více lidí. To myslím právě platí i u nás v Tiimi.
,,When You're Winning, Nothing Hurts.”
Tento zákon zdůrazňuje to, že pokud vyhráváme, naše morálka je vysoká a pokud je naše morálka vysoká, vyhráváme. Zachovat takovou energii je někdy obtížné a i u nás v týmu si všímám, jak procházíme různými fázemi. Na začátku naší cesty měli všichni mnoho energie a nadšení a do věcí jsme se pouštěli střemhlav. Pak ale energie opadla, osobně si myslím, že to bylo hlavně kvůli našim prvním zkouškám, kdy jsme se nezabývali prakticky ničím jiným. Teď se ale snažíme opět dostat naši morálku výš a myslím, že se nám to hlavně díky novým projektům daří.
V předchozím zákonu byla řeč o lídrovi. Ten je podle mého schopen tým nejvíce posunout a umožnit i ostatním projevit se jako lídři, právě pokud má tým morálku vysokou.
,,Investing in the Team Compounds over Time.”
Čas, peníze a snaha, které vložíme do vytvoření týmu, se nikdy nezúročí přes noc, ale až postupem času. Jakými různými způsoby můžeme do týmu tedy investovat?
Cítím, že v našem týmu jsme si toho všichni vědomi a jsme ochotni tyhle komodity ( a to i tu nejcennější - čas) pro tým obětovat.
Kniha se mi velmi líbila a to hlavně díky otázkám na zamyšlení a praktickým příkladům. Na téma knížky máme mít v pátek TS, tak jsem moc zvědavá na poznatky ostatních a věřím, že díky tomu zjistíme, jak si jako tým vedeme a jaké budou další akční kroky pro zlepšení.
