„Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících nástrojů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení.“
Pokud se tedy chcete někam osobnostně posunout, máte pocit, že nemáte osvojené podnikatelské myšlení, a především se rádi vzděláváte taky z duchovního hlediska, budete z knížky tak nadšení, jako jsem právě já.
Knihu napsal Ruiz z moudrosti starých Toltéků. Život vykládá tak, že je něčím mezi hvězdami a zemí, je Tvůrcem. Každý z nás je v životě tvůrcem a první věcí je toto uvědomění, převzetí zodpovědnost za vlastní život. „Skutečné my je čistá láska, čisté světlo.“ Lidé jsou zrcadlem, odrazem jeden druhého. Toto bohužel málokdo vidí, jelikož mezi zrcadli bývá kouř - zeď, kterou tvoří naše přesvědčení, těm říká Sny.
Každý, kdo začíná podnikat, si tuto skutečnost musí uvědomit. Já jsem já a zodpovídám za svůj život. Pocit jistoty jde ze mě. Pokud porovnáme zaměstnání, lidé v něm často vnímají pocit jistoty. Ovšem tuto jistotu hledají v okolí: zaměstnavateli, nadřízeném, zákaznících,…
Ony sny nám vznikají v průběhu dospívání, do hlav nám je často vkládá společnost. Celkovému přesvědčení o tom, jak by se mělo fungovat, říkáme Sen planety. Necháme se přesvědčit a uvěříme tomu, čemu věří ostatní. Takovým snem planety je to, jak fungujeme jako společnost, jak bychom se měli chovat, jaký vzhled je přijatelný apod. Někdo nám řekne, že jsme nešikovní a my se v myšlence zacyklíme. Po zbytek svého života pak nebudeme dělat žádnou manuální práci, protože věříme, že jsme nešikovní. Právě kvůli snům musíme trénovat naši Pozornost, čili schopnost rozlišovat a zaměřovat se pouze na to, co chceme vnímat. Společnost pak špatně přijímá něco, co se se snem planety neshoduje. „Nevidíme, že nejsme svobodní – největším strachem člověka je být sám sebou.“ Celý náš život se točí kolem toho, že chceme lidem vyhovět. Chceme být přijímáni a milováni, nedokážeme ovšem přijímat sami sebe.
Tyto sny nám například tvrdí, že podnikatelé kradou. Tento Sen je dlouhodobě zakořeněný z minulých generací a slovem se předává dál. Podobným Snem může být přesvědčení, že podnikatel nic nedělá a má za to velké peníze. Sny mi velmi připomínají mentální modely, o kterých mluví Senge. Tyto Sny nás často mohou držet někde, kde doopravdy být nechceme – například v práci, ve které nás nic nebaví. Rodiče nás studenty ženou do školy, místo toho, aby nás nechali se rozhodovat podle sebe a třeba nás nechali podnikat či se nechat zaměstnat. Stejně jako mentální modely, tak i Sny je potřeba překonávat a bourat je. Musíme pracovat na hledání sebe sama, svojí vize a svého proč. Být sám sebou.
Každý z nás dohodami už žije, každý z nás si žije vlastní Sen. Je jen na nás, zda chceme žít stále ve stejném Snu nebo chceme žít jiný život, a proto se rozhodneme změnit i to, jak naplňujeme čtyři dohody.
I. dohoda: nehřešte slovem
„Umíme mluvit. Kteří jiní tvorové na naší planetě to dokážou? Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme - je to kouzelný nástroj.“ Jednoduše Ruiz říká, že naše mysl je jako úrodná půda a naše slovo jsou jako semínka, která vyřčením zaséváme. Je tím pádem pouze na nás, jestli naše mysl bude jako rozkvetlá louka nebo strniště s bodláky. První dohoda je jako vstup do naší změny.
Vnímám silné propojení první dohody a podnikatelského světa. Sama jsem se na začátku podnikání setkala s tím, že mi někdo řekl, že to nezvládnu. Já sama jsem si pak házela klacky pod nohy. Pokud byl nějaký úkol, který jsem měla udělat, ihned jsem ho odložila, protože „to nezvládnu“. Každý podnikatel by si měl dávat pozor, jak mluví nejen sám k sobě, ale také před spolupracovníky, zaměstnanci či klienty. Od přečtení knížky se ještě víc snažím pracovat s tím, jak mluvím a smýšlím. K vytvoření návyku je krom jiného dobrý flow lístek z knihy Konec prokrastinace.
II. dohoda: neberte si nic osobně
Další dohodu, kterou musíme zbourat, je braní se všech věcí osobně. Musíme se odprostit od toho, že je vše mířené na nás. My, naše já, není středobodem vesmíru. „Osobní důležitost, neboli braní věcí osobně, je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se týká nás.“ Všechno, co lidé dělají, ve skutečnosti dělají kvůli sobě. To, jak ostatní vidí nás, je pouze na základě jejich zkušeností a jejich vlastního světa. Stejně tak je tomu u nás. Ostatní vnímáme skrze náš svět, naše brýle.
Opět jsem při čtení této kapitoly hodně myslela na mé začátky v podnikání a taky na zkušenosti s projekty a nyní v Tiimiakatemii. Podle mě se druhá dohoda nejvíce projevuje při zpětné vazbě. V případě, že zákazník nechce můj produkt, to neznamená, že jsem špatný podnikatel či můj produkt není dost dobrý. Ne. Ten zákazník můj produkt jen momentálně nechce a to je všechno. Pokud mi někdo dá zpětnou vazbu na můj projev, nedělá to ze mě neschopného člověka. Já bych se měla pouze zamyslet nad tím, jak jsem mluvila. Právě k tomu se také pojí správné dávání zpětné vazby, které by se nikdy neměla dávat na člověk samotného, spíš na konkrétní věci, co daný člověk dělá.
III. dohoda: nevytvářejte si žádné domněnky
Kapitola o domněnkách je jednoduché vysvětlení toho, proč bychom se měli neustále doptávat a snažit se porozumět jeden druhému. „Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože domněnky nás předurčují k utrpení.“ Naše domněnky jsou opět automatické nastavení naší mysli a našeho světa, co se nám dostalo v průběhu ochočování. Ve škole je chybovat špatné a nevědět snad ještě horší, neměli bychom se ptát a tím se učíme tvořit si domněnky. Pokud ale chceme udělat pokrok, musíme právě s tímto koloběhem přestat. „V jakémkoli druhu vztahů si můžeme vytvořit domněnku, že jiní vědí, co si myslíme, a že nemusíme říkat, co chceme.“
Domněnky jsou v nás zaryté už od útlého dětství, tedy to si aspoň myslím já. Může jít pouze o mou domněnku. Nicméně domněnky převládají také v podnikatelské světě – myslíme si, že dodavatel dlouho neodpovídá na e-mail, takže s námi nechce spolupracovat. Moji kolegové se neposunuli ve svém úkolu, takže jsou neschopní. Nebo možná jen přesně neví, co mají dělat? V mém projektu se stalo něco podobného, nebo si to alespoň myslím. Po schůzce jsme si rozdělili úkoly a mně bylo jasné, co se bude dál dít a kdo má co dělat. Následné kroky pak ovšem nešly podle toho, jak jsem si plán vymyslela já osobně. Měla jsem se zeptat a ne čekat, jestli něco bude nebo nebude. Konfrontace či doptávání druhého může být nepříjemná věc, ovšem o nic vlastně nejde. Hned ale záleží, jak se daného člověka zeptám. Je totiž rozdíl, když začnete konverzaci „Ty si to vůbec nepochopila, viď?“ nebo zvolíte jemnější slova, třeba jako „Prosím tě, chtěla bych se pobavit o tvém úkoly, jestli jsme se na schůzce dobře pochopili.“.
IV. dohoda: dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete
Čtvrtá dohoda je spojovací: říká, jak by měl člověk vykonávat předešlé tři kapitoly. Nejlépe, jak dovede. To samozřejmě nikdy nebude stejné, každá situace bude mít svůj nejlepší možný průběh. Dělat vše, jak nejlépe umíme, by měl být základ. Díky tomu se budeme rychleji posouvat, budeme efektivnější a spokojenější. „Dokážeš-li udělat to nejlepší, čeho si schopen, ve dvou hodinách, ale ve skutečnosti tím strávíš osm hodin, jen se unavíš, mineš vyvrcholení a nebudeš mít radost ze života. Konej, jak to nejlépe dovedeš, a snad pochopíš, že nezávisle na tom, jak dlouho medituješ, můžeš žít, milovat a být šťasten.“
Poslední kapitola mi dala velké uvědomění. Začala jsem si před každou činností vizualizovat, jak chci, aby činnost dopadla. Jak bude například vypadat moje sej na knihu. To, za jak dlouho esej napíšu. A pak si říkám, že budu dělat nejlépe, jak dovedu. Pozoruji, že mě dané činnosti baví více a trvají mi také kratší dobu. Teda někdy, někdy zase ne. Já si ale myslím, že je to v pořádku. Každý podnikatel chce být efektivní a stihnout plno věcí. A to je skvělé. Dělejme věci, jak nejlépe dovedeme. Buďme ale otevření tomu, že lépe občas znamená i déle.
No a nakonec už nám nezbývá nic jiného, než dohody dodržovat a opakovaně si je zvědomovat, protože opakování dělá mistra. Cesta k osvojení čtyř dohod a především zničení nastavení není nijak jednoduchá, nicméně to si nedovolím předávat. Pokud opravdu tak chcete učinit, doporučuji si knihu přečíst. Může Vám dát víc, než si vy sami myslíte.
„Možná nemůžeme uniknout lidskému osudu, ale máme volbu: protrpět ho, nebo si jej užít. Trpět, nebo milovat a být šťastní. Žít v pekle nebo žít v nebi. Mojí volbou je žít v nebi. A vaší?“
