Inspirací pro knihu byl Ferrisův čas, kdy po vysoké škole pracoval pro společnost, která jak on sám popisuje drtila jeho duši. Což zase mluvilo i z té mojí duše, haha. Práce pro někoho jiného 40 hodin týdně ho vedla k nespokojenosti se životem a dal se do podnikání pro sebe. Většina lidí si na začátku podnikání asi ani neumí představit, jak moc časově náročné to dokáže být. A že podnikatelé sice nemají od-do, ale na druhou stranu mají někdy pracovní dobu nonstop, když si neumějí správě nastavit hranice, způsob práce, flow a time management. Život podnikatele však vyžadoval 80 hodin práce týdně, což způsobilo, že Ferris byl příliš unavený, než aby si v životě užíval cokoli jiného. Následně zjistil, že 80 procent produktivity často pochází z 20 procent úsilí, Ferrise to inspirovalo k nalezení způsobů, jak pracovat méně hodin bez ztráty výsledků. Postřehy, které z těchto pokusů získal, shromažďuje v The 4-Hour Work Week a má zásluhu na zvýšení zájmu veřejnosti o „design životního stylu“.
Témata 4hodinového pracovního týdne zahrnují povahu osobního naplnění, nutnost navrhnout svůj život dříve, než to udělají korporáty za vás, a možnost snadné akumulace bohatství, především zmiňuje způsoby investování. Tento text literatury faktu má čtyři části, které Ferris nazývá kroky. Kroky jsou pojmenovány akronymy „DEAL“ a jsou v tomto pořadí: definice, eliminace, automatizace a osvobození.
„D je pro definici“ začíná úvahou o akumulaci bohatství (financí), kdy Ferris zkoumá lidi, kteří nashromáždili velké bohatství, ale jsou příliš vystresovaní, aby si svého bohatství měli možnost užít. Zvažuje, jak se on a další lidé řešící stejnou potíž mohou této situaci vyhnout.
Mezi jeho řešení patří uznání, že mnoha populárním trendům je třeba se vyhnout, že je dobré překonat strach a přiklonit se k výzvám a že člověk musí mít přesná, logická a rozumná kritéria úspěchu – jinak vnější síly napíší pravidla pro jeho úspěch a jedinec se pravděpodobně stane nešťastným. V dnešní době internetu a sociálních sítí máme neustále pocit, že jinde je tráva zelenější. Kolikrát se tak moc bojíme změny, že radši neuděláme nic, než abychom přišli o jistotu (která často bývá pouhou iluzí).
V „E je pro eliminaci“ Ferris předává své zkušenosti s Paretovým principem, který vyvinul italský ekonom Vilfredo Pareto, který poznamenal, že v mnoha firmách a organizacích pochází 80 % výsledků z 20 % úsilí. Ferris se snažil tento princip aplikovat na svůj vlastní život a zjistil, že se to změnilo k lepšímu.
Třetí krok, „A je pro automatizaci“, se zabývá tím, jak lze snížit stres zjednodušením rutinních úkolů pomocí moderní technologie.Ve skutečnosti lze pomocí některých technologií, jako je automatizace e-mailů, zvýšit jejich produktivitu až do té míry, že budou mít čtyřhodinový pracovní týden. Všimla jsem si, že freelanceři v mém okolí řeší automatizaci čím dál tím častěji. Hlavně co se správy sociálních sítí a marketingu obecně týče.
Čtyřhodinový pracovní týden končí slovy „L is for Liberation“. Zde zkoumá způsoby, jak jednotlivci mohou opustit firemní a kancelářský život (za předpokladu, že je to v rozporu s jejich osobními cíli). Chápu proč je tento krok až na posledním místě, jedná se dle mého názoru o jedno z nejtěžších rozhodnutí, kterého se spousta zaměstnanců bojí a je to naprosto pochopitelné.
Povzbuzuje lidi, aby ve snaze o zdravý příjem neztráceli přehled o svých osobních, duchovních, emocionálních, fyzických a uměleckých cílech. Vybízí k „minidůchodům“, tedy k častým cestám po celém světě. V dnešní době je možné vykonávat práci i na cestách. Za mě je to naprosto inovativní myšlenka, která je v nýnější době velmi aktuální především u GenZ.
